anjoa
| Jméno | — | |
| Věk | — | |
| Bydliště | — | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
Cracked
Po pilotu jsem si o Cracked nedělala žádné velké iluze, prostě jenom další seriál na nedělní odpoledne. Jenže mě baví spojení psychologie s vyšetřováním zločinů, přijde mi to jako zajímavý nápad, a i když jsou tady podobné seriály (Criminal minds nebo The Mentalist), tak Cracked si jde trochu jinou cestou. Neřeší se tady jenom vraždy, ale často se zabývají případy, které by se v tu vraždu teprve zvrtnout mohly.
Ústřední dvojice je taky skvěle namixovaná – on polda, který býval u zásahovky, ona psychiatrička bez zkušeností z terénu. Oba mají odlišný pohled na svět, ale i přesto si musí začít důvěřovat a spoléhat jeden na druhého, aby mohli řešit případy. Jsem ráda, že hlavní hrdinka Daniella působí žensky a tak nějak zranitelně. Oproti těm drsným policejním hrdinkám, kterými se to v současných kriminálkách jenom hemží, je to příjemná změna. Samozřejmě, že divákovi hned naskakuje možnost nějakých romantických pletek obou hlavních hrdinů a otázkou zůstává, jestli se scénáristi tou cestou vydají.
Negativem Cracked je absence jakékoliv hlavní dějové linky, protože soukromí postav není dostatečně nosné téma na delší dobu. Taky bych uvítala větší zapojení druhé dvojice – Poppy a Lea - do případů. Přijde mi, že jsou docela upozaděni.
Přesně tohle jsem chtěla napsat po první sérii, jenže než jsem ji stačila dokoukat, začala běžet série druhá a já jsem názor změnila. V prvních dílech druhé série jsem si všimla většího zapojení Poppy a Lea do jednotlivých případů, což mě potěšilo. Na druhou stranu mě vůbec nepotěšil odchod Danielly, s ní ze seriálu odešla taková lehkost, něco, co pro mě Cracked dělalo výjimečným. Brooke Nevin mi jako Clara v týmu nesedí. Stefanie von Pfetten nemusela mít na sobě titěrné oblečky a deseticentimetrové jehly, aby působila žensky a zároveň, abyste jí věřili, že je uznávaná psychiatrička. Brooke Nevin tohle prostě nezvládá. Její Clara se sice taky snaží o lidský přístup, ale působí tak nějak nuceně. Mezi ní a Aidenem není žádné bližší pouto, nic, co by je spojovalo. Aiden se ve druhé sérii změnil na totálního blbce, kterého vůbec nezajímají nějaké psychické problémy svědků nebo zločinců, chová se jako by úplně vymazal veškeré zkušenosti, které získal v předchozích případech. Nelíbí se mi ten jeho obrat z citlivého nalomeného poldy v drsného poldu. Všechny tyhle změny podle mě v dnešní záplavě kriminálek bohužel Cracked táhnou do průměru.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Welcome to the Family
Jediným důvodem, proč jsem se rozhodla podívat na Welcome to the Family, byl Mike O'Malley. Líbil se mi v Glee i v Justified, a proto bylo skoro k pláči sledovat ho v tomhle seriálu.
Letošní komedie jsou fakt strašné. Welcome to the Family není výjimkou, je to velmi nevtipná komedie, která nepřináší vůbec nic nového, co bychom už neviděli jinde a lépe. Seriál je postaven na odlišnostech dvou rodin – typické americké rodiny Yoderových a latinskoamerické rodiny Hernandezových. Jenže stejně všechno směřuje k: nejprve se nesnášíme, abychom se na konci dílu společně objali a podpořili ty naše děti.
Postavy jsou takové nijaké. Matky jsou typické ochránkyně rodinného krbu, které se neustále snaží krotit své manžele. Otcové se většinu času chovají jak idioti. S rivalitou otců měl zřejmě přijít i vtip, jenže ten asi zůstal jen na papíře, možná ani to ne. Ne, vážně mi nepřišla vtipná scéna, kdy se Dan a Chuey mlátí. Dcera Molly je bezkonkurenčně nejhorší, ta je fakt na zabití, otravnost zvládne, ale sympatická u toho není. Jedinou pro mě jakž takž sympatickou postavou je překvapivě nastávající otec Junior.
Netvrdím, že Welcome to the Family je nesledovatelná hrůza, ale za ten strávený čas prostě nestojí. Určitě tak neuděláte chybu, když Welcome to the Family nadobro vyřadíte ze svého watchlistu.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Ironside
Ironside je jen další z řady kriminálek, na které zapomenete hned, jak je dokoukáte. Hlavní postavy nevystoupí z šedi, případy taky nejsou kdovíjak originální. Jediné, co seriál odlišuje od konkurenčních kriminálek, je hlavní hrdina na kolečkovém křesle. Jenže jenom to jaksi nestačí, obzvlášť když je jeho zapojení ve vyšetřování dost nereálné. Prohánět se na vozíčku na místě činu, mlátit podezřelé, jasně, realita jak vyšitá. Nechápu, proč by nešlo udělat seriál ve stylu Lincolna Rhymea, který na objíždění míst činu má lidi a případy řeší z postele.
Flashbacky už po pilotu začnou otravovat. Vidět, jak se Ironside dostal na kolečkové křeslo, to ještě chápu, ale proč ukazovat jaký drsňák kdysi byl, když teď je úplně samý, akorát na vozíčku. Nelíbí se mi celá tahle policejní brutalita a porušování práv zadržených, které Ironsidovi prochází. Když se nad tím jeden z detektivů pozastaví, tak je ukázán jako největší hlupák, kterému nedochází, že Ironside je prostě borec.
Ostatní postavy jsou nevýrazné a nijak víc se během těch pár dílů nestačily projevit. Výjimkou je Holly, ale ten její příběh poldy pocházejícího z mafiánského prostředí je už prostě taky milionkrát viděný. Navíc nemám moc ráda tyhle ženské hrdinky, které se snaží dokázat, že jsou drsnější než chlapi.
To drsné prostředí, drsné poldy, pochmurnou atmosféru, ničemu z toho nevěříte, protože to působí strašně strojeně. Během sledování se mi neustále vracela jedna myšlenka - Ironside prostě není Luther.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Camp
Seriál Camp je skvělý oddechový seriál. Není to takový ten seriál, kde se řeší osudové setkání dvojice, která si je souzena, není tu ani žádné vyšetřování vražd, do kterých jsou zapleteni teenageři, není tu ani žádné strašlivé tajemství, které se musí chránit. Ne, nic takového Camp není, a proto možná vypadá nudnější. Jenže zdání klame, z obrazovky přímo srší letní nálada a pro břitký humor se taky nejde daleko. A právě humor je to, co mi v letošních letních seriálech tak chybělo.
V seriálu se toho v podstatě moc neděje, protože Camp popisuje události jednoho léta v letním kempu Little Otter, nic víc, nic míň. Už na začátku odhadnete, kdo s kým skončí, charaktery se nemění ze dne na den, ničím vás pravděpodobně nepřekvapí, tvůrci seriálu neexperimentují, ale sází na osvědčené. Takže tu jsou první lásky nebo soupeření se sousedním kempem, tedy nic, co bychom jinde už neviděli, ale dobře se na to kouká.
Všechny problémy, které se v seriálu řeší, jsou takové obyčejné, že by se mohly stát komukoliv a kdekoliv. Nejsme na CW, takže ty lidi vypadají jako normální lidi a kupodivu jsou i normálně oblečení na práci v kempu. Taky mě pobavila ta invaze australských herců, kteří v seriálu mají značnou převahu. Možná i proto, že už se znají z dřívějška (Dance Academy), tak Camp působí tak uvolněně a evokuje vzpomínky na léto.
Snad všechny postavy jsou sympatické a není těžké někomu z nich fandit. Vyváženost normálních a mírně ujetých postav se tady vážně povedla. U mě jednoznačně vede Grace, která má skvělé hlášky. A když je s Buzzem, tak tvoří skvělé komediální duo. Určitě se nebudete smát každou minutu, ale ten humor je do seriálu vložený tak přirozeně, vždy když se objeví nějaký vypjatější moment, tak někdo pronese nějakou hlášku a ta scéna se projasní a ve vzduchu nezůstanou viset negativní emoce.
Jasně, po pilotu by bylo lehké Camp odsoudit jako další z řady hloupých letních seriálů, ale myslím, že i vzhledem k malému počtu dílů si zaslouží šanci.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Under the Dome
Zdá se, že budu v menšině, ale mně se Under the Dome nelíbí. Kniha patří mezi jednu z mých nejoblíbenějších Kingových knih vůbec, četla se skvěle a jednoduchá pointa byla krásně zakamuflovaná do spousty malých příběhů, a proto mě televizní zpracování zklamalo. Opět se mi potvrdilo, že většina Kingových televizních adaptací stojí za prd. Tohle vypadá, že si seriál vzal z knihy akorát kupoli a jména postav a ostatní jaksi vypustil, nebo úplně překopal. Kde jsou moje oblíbené postavy Rusty Everett a malý Ollie Dinsmore? Jeden je mimo kupoli a a z druhého udělali starého nesympatického dědka.
Nelíbí se mi ani změna charakteru snad všech postav. Jim Rennie vystupuje jako spasitel městečka, kterého mají všichni rádi. Kde je ten velký záporák, který myslí jenom na sebe a jedná bez ohledu na ostatní? Barbie se z kladného kuchtíka změnil ve vymahače dluhů, který se pořád tváří tak nějak zmateně. Junior dokonce chvílemi působí i sympaticky a ne jako úplný magor, až jsem se přistihla, že je mi ho i líto a že chci, aby nakonec skončil s Angie. Norrie mám chuť od chvíle, kdy se objevila na obrazovce, přetáhnout něčím po hlavě. Linda s tím svým výrazem "za chvíli se rozbrečím" patří mezi nejhloupější postavy seriálu. Co Angie, Doddie, Phil Bushey? A tak bych mohla pokračovat dál.
V knize byla atmosféra napěchovaná tajemnem, každou chvíli hrozilo, že se situace v městečku stane neudržitelnou, někdy jsem měla dokonce strach otočit stránku, protože jsem nechtěla vědět, která z postav zase umře. Seriál mi proto přijde jako nastavovaná kaše, jenom se mermomocí dostat do další série. V tomhle mi strašně připomíná Jericho, kde taky nikdo neřešil atomový výbuch, ale jenom vztahy a vztahy.
Pokud odhlédnu od odlišností v knize, a že jsem se o to celou sérii snažila, tak mi to stejně přijde moc sterilní a "children friendly". Hlavní ambicí seriálu je asi nikoho "neurazit". Vizuálně je to líbivé, tak akorát na plakáty. Jenže jenom hezký vizuál nestačí, když v seriálu chybí nějaké emoce. Něco vážného se stane, nevadí, jede se dál. Nikdo z hlavních postav neumírá, natož aby to byly děti. Všichni jsou navíc takoví čistí, obzvlášť Angie by po svém pobytu v krytu mohla pózovat na titulce nějakého módního časopisu. Škoda Juniora, to mohla být zajímavá podívaná na jeho hrátky s Angie a Doddie v komoře.
Děj se místy vleče šnečím tempem. Postavy se jen tak plácají, a když už se nemají, kam plácat, tak tam přidají novou postavu Maxine, která se objeví zničehonic a jejíž jediný účel je rozproudit osazenstvo. To je jak ve vile Big Brother. Charaktery postav se zničehonic mění, jak se to zrovna scénáristům hodí. Dialogy teenagerů jsou obzvlášť hloupoučké, že už to není ani k smíchu, ale spíš k pláči. Po posledním dílu nemám chuť sledovat další sérii, protože to vypadá na telenovelu, jejíž konec je v nedohlednu.
Udělat z toho jednu uzavřenou sérii s jasně daným ukončeným příběhem, mohlo to být o tolik lepší.
42 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 19 lidí
Vengeance Unlimited
Některé seriály v době svého vysílání proběhnou naprosto bez povšimnutí a zájmu širšího publika, a právě to se stalo i Vengeance Unlimited. Já na něj vlastně taky narazila jenom náhodou a o to větším překvapením pro mě byl.
Jak nejlépe popsat Vengeance Unlimited? Představte si takové ty béčkové filmy se Stevenem Seagalem nebo Michaelem Dudikoffem, kteří brání nevinné chudáky před zlovůlí mocných a při tom stíhají házet na kameru drsné výrazy a ještě drsnější hlášky. Tak přesně z něčeho takového Vengeance Unlimited vychází. Říkáte si, že to zní jako naprostá blbost, na kterou se nedá koukat? Tak to se mýlíte.
Seriál funguje hlavně kvůli hereckému obsazení, které se povedlo na jedničku. Michael Madsen skvěle vystihuje všechny možné i nemožné polohy Chapelova charakteru. Smíchejte všechny postavy z Leverage a dostanete jednoho Chapela. Chapel zvládá brilantně plánovat, v pravou chvíli se vytasí s bojovým uměním, umí nenápadně krást, ale i naslouchat lidem a chvílemi mluví jako magor, kterému nikdo nerozumí. Nepovést se obsazení Chapela, tak seriál ztratí svoje kouzlo. Taky Kathleen York jako KC, asistentka pana Chapela, nepůsobí jenom jako módní doplněk, ale skutečně k něčemu je.
Seriál hodně sází na humor. Celým seriálem se jako nit táhne oddychnutí lidí, kterým pan Chapel v minulosti pomohl a nyní splnili laskavost, o kterou je požádal, a on řekne, že je navždy pryč z jejich života. Tajemný pan Chapel hází jednu hlášku za druhou, způsoby zajištění spravedlnosti jsou leckdy hodně zvláštní, dialogy jsou skvělé. Miluju ten dialog o zabíjení koček a žen. Nic geniálnějšího jsem v poslední době neslyšela:-) Nebo scéna ve vězeňských sprchách, která je podkreslená písní "It's raining men". Taky se mi líbí úvodní titulky, jednoduché, černobílé se skvělou hudbou a k seriálu dokonale sedí.
Kupodivu ne všechny epizody mají šťastný konec, což se mi zdá pro Američany zvláštní. Taky pan Chapel na dobu svého vzniku není ryze kladná postava, dokáže být škodolibý a možná by se dalo říct až zákeřný.
Na první místo nestaví násilí, i když ani tomu se seriál občas nevyhne, ale vychytralý plán, jak zloducha dostat, tak aby ho to co nejvíc bolelo. Některé zápletky jsou sice vyřešeny spíše náhodně než nějakým ďábelsky lstivým plánem, některé momenty vyznívají značně naivně, ale tohle všechno přehlédnu, protože ten seriál mě prostě baví.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Southcliffe
Southcliffe je deprese dávkovaná do čtyř dílů. Mlha, neustálý déšť, bažiny, průmyslové město dávno za zenitem, tak to je Southcliffe, město, ve kterém se zdánlivě nic neděje. Tahle studená atmosféra ještě umocňuje tragédii, která město postihla. K tomu ještě všechny hlavní postavy před danou událostí prožívají určitá traumata (Claire a Andrew podstupují umělé oplodnění, Paulovi zemře otec, Chrisovi jeho kamarád z armády, Stephen se stará o nemocnou matku) a vy si připadáte, že na tom místě není žádná naděje.
Herecky je to výborné, o tom není pochyb. Sean Harris je prostě uvěřitelný jako Stephen Morton, muž, který rozpoutal pro Southcliffe peklo na zemi, co se týče Shirley Henderson a Eddie Marsana jako rodičů, kterým byla zabita dcera, tak tam jsem se musela chvílemi dívat stranou, protože se to nedalo vydržet.
Southcliffe začíná masovým vražděním, pak se pomalu vracíme do minulosti, abychom zjistili, co danou skutečnost mohlo způsobit. Tou událostí bylo ovlivněno tolik lidí, že je občas obtížné sledovat, kdo je kdo, a co s tím měl společného. Když se do toho ještě přimíchají různé časové linie různých lidí, je to docela zmatek. Nelíbí se mi ani práce s kamerou. Zaprvé, je tu zas ta lítající kamera ze strany na stranu a mně se z toho dělá špatně. Zadruhé, se často zabírají stěny, okna, dveře, cesty, cokoliv jen ne lidi.
Celkově se v seriálu spousta věcí a linií jenom naťukne, aby se k nim později už nevracelo. Připadá mi to takové prázdné, přitom to má tak dobře vybudovanou depresivní atmosféru, v řadě scén je hrozně tíživé ticho (v celém seriálu není téměř žádná hudba, když už tam je, tak ji postavy aktivně poslouchají), ale něco mi tam chybí, nebo spíš přebývá. Je to strašné rejpání se v žalu a v bolesti, že to z toho dělá pro mě nepříjemný divácký zážitek.
Po finále si připadám podvedená. Čekala jsem nějaké uspokojivé zakončení a dostanu jedno velké NIC, prostě jenom totální prázdnota, což určitě bylo záměrem tvůrců, ale mně se to teda vůbec, ale vůbec nelíbilo.
Southcliffe je naprosto depresivní zážitek od úvodních až po závěrečné titulky, ze kterého se nebudete moci dlouhou dobu vzpamatovat. Sousthcliffe si rozhodně nemíním v nejbližší době zopakovat.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Twisted
Návrat mladistvého vraha do místa, kde vyrůstal, mi připadal dost zajímavý, abych dala seriálu šanci. Ze začátku jsem si říkala, že je to docela dobrý seriál, žádný z herců mi nevadil, děj se taky pěkně rozběhl.
Jenže pak se stalo to, co se mi obvykle stává. Začaly se objevovat věci, kterých jsem si dřív nevšimla a které mi začaly vadit, protože se opakovaly pořád dokola. Takže můžu říct, že mě Twisted bavilo tak někam do 6. nebo 7. dílu. Pak se to z pátrání po vrahovi přesune k A tajně touží po B, které tajně miluje C, ale to tajně chodí s D, které chodí s E, které nenávidí C a ještě se tam přimotá F, které chce být s B. A hledání vraha je odsunuto do pozadí, protože se musí řešit vztahy teenagerů.
Ze začátku jsem taky měla radši Jo, protože mám slabost pro outsidery na okraji společenského žebříčku. Nelíbila se mi její, i když samozřejmě očekávaná, proměna v ublíženou chudinku, která hází zamilované pohledy na Dannyho. Pořád musela někoho odsuzovat, že jí lže, jakoby ona vždycky mluvila jenom pravdu. Na konci už mi celá Jo lezla na nervy. Mnohem radši jsem měla Lacey, která celou dobu bojovala s tím, co vlastně chce – udržet si svoje postavení na škole nebo se vrátit ke starému přátelství s Jo a Dannym. Pak je tu Danny, který má kolem sebe až příliš tajemství, pořád se vymlouvá a lže, až je to chvílemi otravné, zvlášť když každý díl sklouzne k tomu, že s tou vraždou něco společného má. Taky jsem si oblíbila dvě vedlejší postavy, konkrétně Rica a Phoebe, protože tomu přidávaly takový odlehčený komediální ráz, který seriál potřebuje.
Za celou dobu se nestalo nic, co by mě překvapilo a co bych vůbec nečekala. Takže u závěrečné minuty posledního dílu jsem si akorát pomyslela: "Aha, tak jsme se dostali až sem." Co by mě fakt překvapilo, tak to, že Danny je psychopat a ve svém volném čase si pro zábavu vraždí lidi. To se bohužel asi nestane:-)
Mám taky obavy, a po posledním dílu obzvlášť, že se z toho velkého tajemství vyklube spíš velká trapárna. Seriál přesto nevzdávám, protože tajemství, která mají v seriálu teenageři, jsou nic v porovnání s tajemstvími, která mají v seriálu dospělí. To vypadá na úplně jiný, mnohem zajímavější, level.
67 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
The Fosters
Jednou za čas trpím utkvělou představou, že miluju seriály z ABC Family, abych záhy zjistila, že už jsem na ně asi moc stará nebo moc cynická:-)
U tohohle seriálu se už od prvního dílu nemůžu zbavit dojmu, že se jedná o moderní verzi 7th Heaven, kde každý má svoje problémy, aby je nakonec vyřešili všichni dohromady jako jedna velká rodina. A třešničkou na dortu už pak je Stephen Collins, který se tu objeví jako kněz na svatbě.
Líbí se mi námět tak trochu jiné rodiny, která má v pěstounské péči plno dětí. Upozorňuje na určité problémy spojené s pěstounstvím, s alkoholismem, se sexuálním zneužíváním, s ilegálním přistěhovalectvím. Potud dobré a zajímavé, ale jakmile začne to morální poučování typu teen sex je špatný, lhát je špatné, mít tajemství je špatné, tak si fakt vzpomenu na 7th Heaven a chce se mi brečet, protože každou chvíli čekám náboženskou agitku a americké vlastenectví.
Z dospělých postav mi byla nejsympatičtější Stef, která musela neustále balancovat mezi Lenou a svým exmanželem. Z dětí mi byli nejsympatičtější Jesus, který se pořád snažil pomáhat své sestře, až se to vždycky podělalo, a Jude, který byl totálně odlišný od svých vrstevníků a nikam nezapadal. Naopak jsem vůbec nemusela Callie a Brandona. Tyhle dvě postavy mají sice plno problémů, ale na druhou stranu mi přijdou až nechutně dokonalí. I ta herečka, co hraje Callie, je mi strašně nesympatická.
Seriál je trochu moc přeplněný klišovitými konfrontacemi, zaměřený na to, aby z diváka vymáčkl slzy dojetí a celkově moc podle šablony ABC Family, což samo o sobě neznamená, že je to špatné, jen to není nic pro mě.
40 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 10 lidí
King & Maxwell
Sice mám od Baldacciho raději Olivera Stonea a jeho partu, ale Seana a Michelle jsem si prostě nemohla nechat ujít.
Samotný seriál není ničím výjimečný. Je to průměrná kriminálka s cool týpkem a jeho upjatou parťačkou, jakých jsme už viděli desítky. Samozřejmě spolu musí často nesouhlasit a hodně se hádat, ale společně tvoří skvělý tým. Bohužel za celý seriál nepřijde moment, který by vás překvapil. Padoucha ze Seanovy minulosti poznáte hned, jakmile ho uvidíte, takže se nekoná žádný wau moment, protože jste vůbec netušili, že to byla daná osoba.
King & Maxwell nebere vše smrtelně vážně a některé scény jsou fakt vtipné. Ty by se bohužel daly spočítat na prstech jedné ruky. Moc mě nebaví ani ta struktura jeden díl-jeden případ, ta konspirační teorie se zastřeleným kongresmanem roztažená na jednu sérii by vypadala líp. Tenhle seriál by potřeboval nějaké posunutí v ději, ale příběh se neposunul ani o píď a skončil přesně tam, kde začal.
Myslím, že seriál ocení hlavně ti, kteří znají Seana a Michelle z knižní podoby, protože se tentokrát dobře povedlo nastínit jejich charaktery. Takhle si je snad každý čtenář musí představovat. Oceňuju ty malé narážky, které hlavní postavy seriálu přibližují mojí představě o knižních hrdinech: Seanova záliba v červené knihovně, Michellin nepořádek v autě, Michellina potřeba si ubližovat či Seanova neochota nosit zbraň.
Zbytek týmu (Edgar, Benny, Rigby i Carter) mi nijak k srdci nepřirostl, ale ani mi vyloženě nevadí. Chemie mezi hlavními postavami mi přijde chvílemi docela nucená, mezi nikým to nejiskří. Na druhou stranu je možné, že se snaží zachovat ten platonický vztah z knih.
Je to nenáročná podívaná, která se vám pár minut po zhlédnutí vykouří z hlavy. King & Maxwell tak poslouží jako vycpávka v období, kdy nemáte rozkoukaného něco zajímavějšího, nebo jako doprovodná kulisa k jiným činnostem.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí