anjoa
| Jméno | — | |
| Věk | — | |
| Bydliště | — | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
The Promise
The Promise se odehrává ve dvou časových rovinách. V první sledujeme cestu osmnáctileté Erin, která odjíždí se svou kamarádkou do Izraele a která krátce před odjezdeme objeví deník svého dědečka Lena. Ve druhé sledujeme osudy Lena, britského vojáka sloužícího po druhé světové válce v Izraeli. Oba slouží spíš jako berlička pro diváka, kterému je polopaticky vysvětlována historie a současnost Izraele.
Hlavní důvod, proč mě moc nebavil Erinin příběh, je samotná Erin. Pokud by byla soutěž o nejpitomější hlavní hrdinku, tak Erin zaručeně vyhraje. To je tak nesympatická a hloupá postava, že jí budete chtít vzít pánvičkou po hlavě. Navíc je snad nejpomalejší čtenářkou na světě. Sakryš, vždyť ten deník není tak tlustý, aby ho nemohla přečíst celý před tím, než se někam vypraví a téměř se nechá zabít. Taky je to velmi citlivá a taktní dívka ke kulturním odlišnostem. Pozvat na večeři Palestince k bývalému židovskému generálovi je fakt geniální nápad:-) Pořád jsem si musela opakovat, že je to jenom kvůli tomu, aby ten příběh byl zajímavější. Claire Foy tomu taky moc nepřidává, protože má celé čtyři díly ten samý výraz, ať se děje, co se děje. V téhle časové rovině mě mnohem víc bavila rodina, u které Erin žije – Eliza, která nastupuje do izraelské armády, její bratr Paul, který je propalestinský aktivista, či jejich "liberální" rodiče.
Lenův příběh je daleko zajímavější. Tahle část popisuje Lenovu bezmoc zabránit násilnostem a proměnu jeho názorů. Jeho loajalita je neustále testována – na jedné straně má židovskou přítelkyni Claru, na straně druhé se spřátelí s palestinskou rodinou. Lenova část na mě působí docela depresivně, obzvlášť poslední díl.
Seriál ukazuje plno paralel mezi příběhem Erin a Lena – např. srovnává atentát Irgunu na Hotel krále Davida se současnými palestinskými sebevražednými atentátníky, navazování přátelství Lena i Erin jak s Židy, tak Palestinci. U obou taky dochází k určitému vystřízlivění z ideálů, se kterými do Izraele odjížděli.
Co se týče způsobu vyprávění, tak ten se od ostatních historických dramat moc neliší – postavy se samozřejmě nesmí zapomenout zamilovat, poznávají pro ně dosud neznámé historické souvislosti a jsou vždycky v centru veškerých důležitých událostí. Sentimentem se v něm taky nešetří, obzvlášť v posledním dílu.
Peter Kosminski stejně jako ve Warriors, kde se zaobíral i chorvatskou stranou konfliktu, se i tady zaměřuje na židovský extremismus související se vznikem Izraele. Nestaví seriál do pozice: Židé dobří, Palestinci špatní. Snaží se ukázat pozitiva i negativa na obou stranách. Celkově si ale myslím, že si dali docela záležet, a divák má pocit, že tak nějak to ve skutečnosti mohlo vypadat.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Orange is the New Black
Wau, Orange is the New Black je pro mě nejlepším letním seriálem sezóny 2013. A navíc theme song je děsně návykový:-)
Řeknete si, že příběh z vězení nezní nijak originálně. Všechno už tu přece bylo – Prison Break, OZ, Dead Boss, ale Orange is the New Black má něco, co tyhle seriály nemají - skvěle se mu daří mixovat drama a komedii. Určitě se nevyhne několika vězeňským klišé, ale to seriálu klidně odpustíte. Seriál se taky nebojí nahoty, sexu nebo sprostých slov, všeho si tu užijete dosyta.
Ze začátku se mi taky zdálo, že flashbacky jednotlivých postav působí poměrně rušivě, protože je jich zbytečně moc. Naštěstí se postupně omezily na nutné minimum, aby divák věděl, proč daná postava v určité situaci jedná tak, jak jedná. A právě postavy jsou na seriálu snad to nejlepší. I když je hlavní hrdinkou Piper Chapman, tak určitě není jedinou postavou ve vězení, na kterou se seriál zaměřuje. Piper, která zpočátku chodí po vězení s výrazem ztraceného štěňátka, postupně objevuje svoje pravé "vězeňské" já. Postupně se z prvotního šoku ze všech těch feťaček, zlodějek, vražedkyň či jiných krinálních živlů vzpamatovává nejen Piper, ale i divák, a jak je poznává blíž, tak si každý určitě najde svou oblíbenkyni, které bude celou dobu fandit, ale i někoho, koho by nejradši zardousil ve spánku. Páni, kde přišli na takovou Pennsatucky?
Tentokrát mi taky naprosto vyhovuje systém jeden díl - jedna postava, protože se tak dostane téměř na všechny postavy a pomocí flashbacků jsou tyhle kriminální živly proměněny v chybující lidské bytosti.
Jediné, co mě na seriálu nebaví, jsou scény s Larrym. Tyhle scény jsou prostě zbytečné a nudné. Možná, že to taky bude hercem, protože Jasona Biggse zrovna moc nemusím.
Konec je naprosto famózní. Už se nemůžu dočkat další série.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 8 lidí
Defiance
Defiance řadím do těch slabších sci-fi seriálů. Strašně mi to připomíná Terra Novu, taky je tu skupina osob, které brání zuby nehty svoje město, zase je tu ten sociální podtext, jen místo dinosaurů dali mimozemšťany.
Je to tak předvídatelné, až jsem si chvílemi říkala, že to snad není ani možné. Děj byl takový nijaký, za celou sérii se moc zajímavého nestalo. Je to prostě nuda zakamuflovaná ve sci-fi kabátku.
K tomu je tady klasické rozdělení rolí – pouze kladné či pouze záporné postavy a žádná šedá zóna mezi nimi. Hlavní hrdina Nolan je navíc takový ten problematický týpek se srdcem na správném místě pohybující se mezi dvěma ženami, které jsou shodou okolností sestry. No, není to náhoda? Irisa mi vyloženě leze krkem, ten její vzdor jsem v pilotu považovala za roztomilý, ale to její drsňáctví je díl od dílu jenom otravnější. No, když o tom přemýšlím, tak sympatickou postavu aby člověk v Defiance hledal pomalu lupou.
Zase, zase se tu musí řešit rodina jako snad ve všech sci-fi v poslední době. Tahle rodinná dramata u mě spolehlivě zabijou každý seriál, který není primárně zaměřen na vztahy. Hlavní hrdinové by už konečně mohli přestat všude s sebou vláčet svoje rodiny (viz. Terra Nova, TWD, Falling Skies). Chybí mi tam větší propojení dílů, protože mezirasová svatba či jakési vidiny to nezchrání, a komplexnější postavy, protože tohle jednoznačné rozdělení rolí mi možná vyhovovalo kdysi ve Stargate, ale teď už ne.
Vizuálně Defiance stojí za starou belu. Proč tam motat tolik ras, když na ně stejně nemají peníze, takže se tam určité rasy mihnou za celý seriál jenom párkrát. Jasně, že nejvíc tam jsou lidé a rasy podobné lidem. Celé Saint Louis se propadlo, jenom ten oblouk zůstal na povrchu, to jako fakt?
Abych nebyla jenom negativní, tak se mi v posledních dvou dílech docela líbilo propojení mytologie jedné z ras s moderními technologiemi.
Jestli se mě někdo za pár měsíců zeptá, o čem Defiance bylo, tak si možná vzpomenu, že o nějakých mimozemšťanech a nic ví. Podtrženo sečteno – příběh ani postavy mě nezaujaly, takže další série předem vzdávám a ve sledování nepokračuju.
45 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 11 lidí
The Goodwin Games
Od Goodwin Games jsem čekala něco lepšího. Seriál jsem si pustila kvůli Scottovi, kterého jsem zaregistrovala jako Jakea ve Scandal, jinak bych se do toho asi nepustila.
Samotný příběh zněl celkem nadějně, tak jsem si říkala, proč to nezkusit. Líbil se mi nápad s hrou o dědictví a čekala jsem nějaké zákeřné soupeření mezi sourozenci, ale tak to bylo snad jenom v pilotu. Potom se to změnilo na maloměstskou komedii, samo o sobě by na tom nebylo nic špatného, kdyby to tak bylo od začátku propagováno. Taky to, že mrtvý otec předvídá veškeré chování svých potomků, mi nepřipadá moc reálné, ale budiž.
Rozdělení rolí je jak podle hollywoodské šablony. Henry je typický vzorný syn, chirurg zachraňující životy, což neopomene zdůraznit několikrát za díl. Chloe je bývalá mean girl, která se snaží prorazit jako herečka, a úplnou náhodou se v ní skrývá geniální matematička. Jimmy je naprostý idiot, nemám tyhle kriminální trouby s dobrým srdcem ráda. Herec tomu taky moc nepřidává, protože mi byl na první pohled nesympatický, a postava, která má být zřejmě nejvtipnější, tak působí nejotravněji. Klišovitější postavy aby člověk pohledal.
Přišlo mi, že hlavní zápletka s dědictvím není příliš využitá, spíš se jedná o více či méně humorné eskapády sourozenců Goodwinových, kteří se postupně začínají sbližovat a uvědomovat si, že rodina je důležitá. Ano, je tady to morální ponaučení na konci každého dílu.
The Goodwin Games není ničím výjimečný. Je to seriál, u kterého si příští sezónu nevzpomenete, že jste ho už kdysi viděli. Když se na něj ale podíváte, tak vám sice nemůžu garantovat, že se u něj budete bavit, ale určitě u něj zabijete čas:-)
63 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 8 lidí
Go on
Mám ráda Mattovy seriálové role v éře po Friends, ale on má na ně takovou smůlu, všechny zruší po jedné sezóně. Zrušení Studia 60 on The Sunset Strip považuju doteď za velkou nespravedlnost. Ani jeden z těch seriálů není vysloveně vtipný, jsou spíš k pousmání. Mně se tenhle Mattův mírný humor líbí, pokaždé mi zvedne náladu. Go on mi tak rozhodně bude v další sezóně chybět.
Go on je seriál postavený vyloženě na Mattovi. Jsem ráda, že tady nešaškuje jako Chandler ve Friends. Ostatní herci jsou tu, alespoň v úvodních dílech, jenom křoví. Na začátku jsem se dokonce několikrát přistihla, že přetáčím scény, ve kterých Matt není. Později mi přišlo, že se herci tak nějak víc sehráli a že celý díl není jenom o Ryanovi, i když samozřejmě je stále nejdůležitější postavou seriálu, ale věnuje se i příběhům dalších postav. Ryan tady působí jako stmelovač poměrně pošahané skupiny. Některé postavy jsou slabší celou dobu (Danny, Sonia), ale některé se zlepší (Anne, Mr. K).
První polovina série mi přišla ujetější, pak se to zklidnilo, ale na úkor emotivních scén, kterých teda rapidně přibylo. Není tu nouze o ironii a cynismus, hlavně ze strany Ryana a Anne. Dvojka Ryan a Anne mi přišla dokonalá, oba ztratili ženu svého života a oba se snaží začít znova. Tyhle dva mě asi bavili nejvíc. Taky jsem ráda, že mermomocí nedávají dohromady Ryana a terapeutku Lauren, i když zřejmě v dalších sériích by k tomu směřovalo.
Docela mi vadilo, že sem tam zmizí bez vysvětlení nějaká postava, aby se za pár dílů zase zčistajasna objevila (George, Danny). Na druhou stranu mě potěšila účast hostujících hvězd – Courtney Cox, Piper Perabo, Lauren Graham.
Myslím, že Go on stojí za podívání, protože úsměv na tváři určitě vyloudí.
75 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Mr & Mrs Murder
U Mr & Mrs Murder mě zaujaly už úvodní komiksové titulky ve stylu Roye Lichtensteina. Na tomhle seriálu mě asi nejvíc baví, že není takový jako ostatní kriminálky. Není tady žádné sbližování hlavních postav, oni už jsou totiž manželé, není tady žádný hlavní hrdina s pochroumanou minulostí, nejsou tady žádné policejní výslechy, ne, podezřelí všechno vyklopí uklízečům. Atmosféra celého seriálu mi strašně připomíná Monka, je to podobný styl vyprávění a pátrání, teda až na ty fóbie, i když Charlieho mořská nemoc na souši nebo Nicolin strach ze štěkajících ratlíků taky nejsou k zahození.
Je to příjemná forma kriminálního seriálu, kdy v hlavní roli jsou majitelé úklidové firmy zaměřující se na úklid místa činu. Charlie a Nicola se skvěle doplňují, on má brilantní mysl plnou nepotřebných údajů, ona umí skvěle jednat s lidmi. Když se k nim ještě přidá jejich neteř Jess, tak jsou nepřemožitelná trojka. I vedlejší postavy jsou zábavné – tak trochu natvrdlý detektiv Peter, který je až po uši zamilovaný do Nicoly, a vozíčkář Alan, který ví o vraždách víc, než je zdrávo.
Víc než na samotné vyšetřování se klade důraz na komediální složku, ale rozhodně se od seriálu nedá očekávat černý britský humor nebo humor z amerických sitcomů. Mr & Mrs Murder si jde svou vlastní cestou. Funguje jako komedie, je tady plno takových malých, nenápadných momentů (vlající vlasy ve větru, nevraživost mezi Peterem a Charliem, nechápající Jess…), ale funguje i jako detektivka, ve které se vrah nikdy neobjeví zčistajasna, protože to je vždy někdo, kdo se motá okolo, a vy tak můžete celou dobu hádat kdo.
Ten seriál je tak trochu zvláštní, zvláštní jsou hlavní postavy, zvláštní jsou i úmrtí obětí, a tím jsou vlastně zvláštní i místa činu – ZOO, módní přehlídka, galerie, loď. Řešení případu ústřední trojicí je tak poměrně netradiční, ale jakmile se pochopí šablona celého seriálu, tak si nelze hlavní postavy neoblíbit.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Orphan Black
Po prvním dílu jsem byla na rozpacích, Sarah nepatřila zrovna mezi snadno oblíbitelné postavy a afektovaného Felixe jsem měla chuť zabít. Jenže se to nějak zlomilo, protože tady bylo tolik směrů, kterými se seriál mohl ubírat, a mě začalo zajímat, jak to celé dopadne.
Baví mě způsob vyprávění, kdy se přeskakuje z klonu na klon. Seriál tak není jen o Sarah a dalších klonech, ale je o Sarah, Alison, Cosimě, Heleně, Beth, Katje, Rachel, protože každý klon pochází z odlišného prostředí, každý má svůj názor, svou osobnost a to přináší do vzájemných vztahů napětí. Je jen na vás, kterému klonu budete fandit: problematické Sarah, šíléné Heleně, vědkyni Cosimě či fotbalové mámě Alison. Já si nejvíc oblíbila upjatou Alison, které se její život na předměstí naprosto změní, když potká Sarah. Kdo by do Alison řekl, že s Felixem budou tvořit skvělé komediální duo.
Do pátrání po jejich původu se jim pletou osoby z jejich životů, které o klonování nic netuší. Nebo snad tuší? Každá odpověď s sebou přináší další otázky, ale po první sérii to zatím vypadá tak, že konspirace není vyhnaná do takových rozměrů, že už rovnou víte, že se stejně nikdy nemůžete dobrat všech odpovědí. Neříkám, že tam nejsou věci, které mi vrtají hlavou, protože jejich vysvětlení, nebo spíš nevysvětlení, je pochybné, ale jako celek mě to baví. I na toho Felixe jsem si časem zvykla.
Kdybych měla říct hlavní důvod, proč se mi seriál líbí, tak by to byla lidskost. Tatiana Maslany je skvělá v rolích všech klonů, takže jasně poznáte, kdo je kdo, a to i případě, že se jeden klon vydává za jiný. Je tak jednoduché zapomenout, že všechny postavy hraje jenom jedna herečka. Všechny klony působí jako živí lidé, nejsou to žádné bezchybné, nesmrtelné stroje. I objasňování věcí kolem klonování působí tak nějak přirozeně a příběh se tak neztrácí ve vědeckých technoblábolech.
Protože má série jenom deset dílů, tak příběh plyne rychle a není čas na nějaké zbytečné vyplňovací díly. Taky se mi líbilo, že mě seriál snad v každém dílu dokázal něčím překvapit. Potenciál do dalších sérií seriál taky určitě má – klony můžou přidávat do nekonečna.
65 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 17 lidí
Hemlock Grove
Po zhlédnutí celé série nevím, jestli se mi Hemlock Grove víc libilo nebo víc nelíbilo. Zabte mě, ale já fakt nevím.
Hemlock Grove je divný seriál, který je postupně divnější a divnější, ale ne dobře divnější, spíš tak nějak mdle divnější. Chápete, že:-)
V městečku se snoubí nové se starým, jsou tu krásné kontrasty mezi biotechnologickou firmou a ponurým starodávným sídlem Godfreyů. Monstra, která jsou řízena převážně svými sobeckými zájmy, jsou zobrazena ve své hnusotě. Není tu žádná záchrana světa poháněná ušlechtilými zájmy, ale snahou zachránit si vlastní krk. Vlkodlačí proměna stojí za podívání, kam se hrabe Tyler z TVD nebo Scott z Teen Wolf. Taky asi zachraňují americký tabákový průmysl, protože tolik vykouřených cigaret v jednom seriálu jsem už dlouho neviděla.
Co se mi na seriálu hodně líbilo? Oliviiny bílé šaty, Romanovo červené auto, Romanův vztah se Shelley, vlkodlačí proměna, milionářská kuchyň, záhada kolem doktora Pryce, motání se kolem rodu Godfreyů, neobvyklé zobrazení nadpřirozených bytostí, explicitní zobrazení mrtvol s vyhřezlýma střevama se taky často nevidí.
Co se mi naopak vůbec nelíbilo? Dialogy dost často šustí papírem, takhle snad nikdo nemluví. Co možná funguje na papíru, tak v seriálu nefunguje. Na mě trochu moc liberální výchova rodičů, aneb dítě bež se klidně nechat zabít, nám to vůbec nevadí. Některé konflikty působí příliš nuceně např. Peterovo naštvání na zatčeného Romana. Postavy podle mě často na určité situace reagují velmi zvláštně, téměř až nepochopitelně, ale to přikládám spíš k tomu, že celá první série a obzvlášt závěr slouží jako odrazový můstek pro série další, kde by snad mohlo být objasněno něco víc. Spousta částí v příběhu mi přišla nadbytečná, snad jenom na prodloužení stopáže. Mluví se a čeká se, čeká se a mluví se, a k tomu se hodně jezdí tím krásným červeným autem.
Takhle to zní, jako by se mi to vůbec nelíbilo, ale Hemlock Grove v sobě něco má, protože jsem se od něj nemohla odtrhnout a zkoukla jsem ho maratonem během jednoho dne. Jinak teda musím říct, že Skarsgårdovic rodinka letos pěkně válí.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 12 lidí
Seed
Seed je nenáročný, odpočinkový seriál, ve kterém postavy na konci každého dílu stejně zjistí, že se mají rády a že jsou taková jedna velká šťastná rodina. U Seed se budete spíš jenom přitrouble usmívat, než se válet smíchy po podlaze.
Harry je typický seriálový barman sukničkář, který absolutně neřeší, co bude zítra. Jeho jedinou starostí je dostat do postele tu největší kočku v baru. Kdysi dávno daroval sperma a teď se mu život převrátí naruby, když se objeví jeho potomci, kteří chtějí poznat svého "opravdového tátu". Bez Harryho by se pravděpodobně postavy (lesbický pár, matka samoživitelka a bohatý pár) nikdy nesetkaly. Všechny postavy okolo Harryho jsou zábavné, všechny spolu dovedou fungovat bez toho, že by jejich vzájemná interakce působila příliš nuceně.
Seriál si od začátku drží slušné tempo a má takovou příjemně milou atmosféru, a i když jde o příběhovou bídu, tak sympatické postavy ledacos zachrání. Velkým plusem je i chemie mezi herci a absence otravného smíchu v pozadí.
Ze seriálu šlo vytěžit mnohem víc, protože se nevyhnul určitému sentimentu a spousta vtipů pak nevyzní tak, jak vyznět měla. Většina dílů trpí tím, že tu tiše v koutku čeká morální ponaučení. Proč jen to vždycky končilo tím, že Harry má srdce ze zlata? Jenže na druhou stranu je to tak optimistické, že nejde odolat.
33 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Top of the Lake
K seriálu mě přivedlo doporučení, že Top of the Lake je novodobé Twin Peaks. Novodobé ano, Twin Peaks rozhodně ne.
Po sedmi dílech se musím ptát: "O čem to celé bylo?" První díl ušel, po třech dílech jsem si říkala, že to už přeci nevzdám, abych na konci sedmého dílu zjistila, že to byla ztráta času.
Už od začátku jsem měla špatný pocit, že to nebude seriál prodchnutý mysteriózní atmosférou, o kterou se seriál snaží, seč mu síly stačí. Top of the Lake je případ toho, jak se z poměrně zajímavého případu zmizení dvanáctileté těhotné dívky stane něco naprosto nezáživného. Je to spíš série událostí, kdy jedna událost vede k další a další a tak nějak se to dostane až na úplný konec. Napříč všemi epizodami panuje jakýsi chaos. Tolik zbytečných dialogů, tolik nakousnutých a nedořešených témat alá diváku domysli si, jak to vlastně je, tolik zbytečných opakujících se záběrů. Je tady prostě spousta zbytečností jako třeba to společenství žen žijících v kontejnerech v čele s GJ, které skončí tak, že v seriálu nemají žádný význam. Všechny velké zvraty a odhalení působí silně vyumělkovaně a pro někoho, kdo má v tomhle žánru něco nakoukáno, bohužel i odhadnutelně. Necítím z toho seriálu žádné emoce, postavy se tam pořád motají kolem jezera a odříkávají naučený text a mně bylo ke konci úplně jedno, kdo je pachatelem a co přesně se stalo.
Až na konci jsem zjistila, že autorkou je Jane Campion, a to bude ten důvod, proč se mi to tak nelíbilo. Zase je tu ta její typická svobodomyslná hrdinka ovládaná muži a její typické rozdělení rolí – ženy jsou dobré, muži jsou špatní.
Asi nejvíc mi u Top of the lake chybí vtažení do děje, ten seriál mě prostě do děje nevtáhl. Je to příběh, který vám Jane Campion dovolí zhlédnout, ale ne prožít. Zatímco u těch seriálů, které to vtažení nepostrádají, hlavní hrdiny milujete nebo je nenávidíte, ale máte k nim nějaký vztah, tady mi byli úplně všichni naprosto ukradení.
Určitě je to řemeslně dobře odvedená práce s výrazně vyčuhující Holly Hunter, ale to jsou pro mě asi jediné klady. Asi nikdy nebudu s Jane Campion na stejné vlně. Chyba je tak asi na mojí straně, ale tenhle seriál mě nebavil. Celkově mi to přišlo jako jedno velké nic, sice hezky zabalené, ale pořád nic.
17 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí