anjoa
| Jméno | — | |
| Věk | — | |
| Bydliště | — | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
Utopia
Utopia je jízda od začátku až do konce. Tak trochu Alenka, tak trochu Lynch, tak trochu Resident Evil zabalený do konspiračního hávu. Utopia je taková noční můra 21. století.
Mě Utopia zaujala už od scény v obchodě s komiksy, ale uznávám, že první epizoda je tak trochu oříšek. Vizuální ztvárnění, přeskakování z jedné postavy na druhou, k tomu dva maníci se žlutou taškou, to může snadno odradit. Na lžičku už se taky nikdy nepodívám stejně:-)
Na britský seriál je Utopia plná nezvykle zářivých barev, které jsou často v kontrastu s tím, co se děje na obrazovce. Komiksová stylizace postav, psycho soundtrack, ty zářivé barvy, tohle všechno je na seriálu skvělé.
Utopia dávkuje překvapení za překvapením, většinu času jsem si nebyla jistá, co se stane v další vteřině. Co se děje? Kdo mluví pravdu? Komu se dá věřit? Odpovědi na tyhle otázky se neustále mění, protože každý z hrdinů má svoji vlastní agendu. Mr. Rabbit tak v té paranoidní atmosféře může být úplně kdokoliv, od Wilsonova otce až po Dugdalovo nenarozené dítě. Celkově se mi na seriálu líbí hlavně ten pocit, že víte, že je něco špatně, ale nevíte co.
Postavy jsou poněkud zvláštní. Komu by se nelíbil Arby, Wilson Wilson nebo batůžek Jessicy Hyde. Většinou nemám ráda dětské postavy, protože se všude jenom pletou, otravujou a pořád je někdo musí zachraňovat, ale tady byli Grant a Alice rovnocennými členy týmu. Líbí se mi, že každá postava má ve skupině svoji roli, žádná z nich není zbytečná.
Otázka proč je zodpovězena v páté epizodě a přiznávám, že se mi vysvětlení činů záporných postav zamlouvá. Ve všech těch konspiračních seriálech je konečně tohle vysvětlení něco trochu jiného. Ta myšlenka je natolik provokativní, že prostě nutí k zamyšlení. Celá ta konspirace se na první pohled zdá strašně komplikovaná, ale nakonec je naprosto jednoduchá.
Pokud vám vadí násilí, tak se seriálu raději vyhnětě. Pokud máte rádi úchylárny, tak je to přesně pro vás.
89 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 9 lidí
Zero Hour
Zero Hour má snad všechno, co má mít správný konspirační thriller. Bůh, apoštolové, nacisti, dvojníci, Albert Einstein, mapa ukrytá v diamantu, konec světa, všechno tady je. Vychází z toho snad největší světová konspirace všech dob:-) Zatím chybí snad jen templáři a malí zelení mužíčci, ale třeba to je v neodvysílaných dílech:-)
V seriálu tak nějak postrádám důvod pro to, aby byla Laila pořád naživu. Vždyť je pro Vincenta jenom přítěží, není užitečná a akorát ji musí furt někam tahat. Navíc ona jde za svým únoscem jak pejsek a ani se nepokusí utéct. Možná pomsta za zavražděnou manželku by byla uvěřitelnější motiv pro Hankovo pokračování za záchranou světa.
Žádná z hlavních postav není příliš sympatická a ani ničím zajímavá. Za hlavním hrdinou navíc pořád cupitají dva ocáskové, kteří postrádají jakoukoliv motivaci pro pomoc svému šéfovi a jejichž jediný účel je zaplnit prostor, když na scéně není Hank. Samozřejmě odmítat spolupracovat s FBI je taky geniální nápad.
Už od okamžiku, kdy se Hank s Lailou procházeli po tržišti, jsem věděla, že je něco špatně. Ty záběry, kdy je kamera zabírá skrz rám obrazu, to je jak ze špatného romantického filmu. Bohužel to pokračuje i dál. Dialogy šustí papírem a postavy se chovají naprosto nelogicky. Zároveň seriál považuje diváky tak trochu za hlupáky, protože každá informace se musí několikrát zdůraznit. V seriálu jsou občas i napínavé momenty, ale tvůrci se k nim dostávají přes kostrbaté záminky a pak to pravidelně zazdí naprostou hloupostí. Tenhle seriál je snad ukázkový případ toho, jak zmršit nadějný nápad snadno a rychle.
Jenže Zero Hour je zároveň skvělý mix hlouposti a šílenství a nejlepší na tom je, že si to snad ani tvůrci neuvědomují. V nacistickém Německu se samozřejmě mluví anglicky, v Bavorsku s devadesátiletým staříkem se taky konverzuje jenom anglicky, aby v následujícím dílu jeden z ocásků četl v němčině psaný nacistický deníček. V indickém slumu vás zabijou jenom pro dolar, ne pro rupii. Terorista si může v pohodě přilítat a odlítal z/do USA i se svým rukojmím.
Nemůžu se zbavit dojmu, že se tvůrci snaží za každou cenu každým novým kouskem skládačky diváky ohromit. Celá ta velká záhada je ale postavená na hlavu a spíš než zvědavost vyvolává nechápavý údiv. Zero Hour prostě chvílemi působí vyloženě směšně a právě to mě na tom baví nejvíc, je to totiž tak neplánovaně vtipné, až to bolí (vyloženě mě dostalo vysvětlení, proč Einstein smazal část rovnice z tabule – prý, aby nikdo nezjistil, co tam bylo napsané, no není to kouzelné?:-)
Pokud by Zero Hour nezrušili, tak bych se dívala dál, to mělo takový potenciál stát se seriálem, u kterého brečím smíchy od začátku do konce.
82 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 11 lidí
Do No Harm
Do No Harm je další lékařské drama s problematickým hlavním hrdinou, tentokrát okořeněné twistem s Jekyllem/Hydem.
Myslím, že byla chyba dělat z hlavního hrdiny doktora. Tahle část, kdy se Jasona snaží vykreslit jako dobrého člověka, který pro své pacienty udělá nemožné, je prostě nudná. Ještě když se do toho přidá nezajímavá lékařka, o kterou má hlavní hrdina zájem, konkurent, který se na něj snaží vyhrabat nějakou špínu, a chápající šéfka, tak je to jenom další lékařské drama. Pak ovšem přichází ta zajímavější část, kdy tělo ovládne Ian. Tohle mohlo být do budoucna zajímavé, a to i když se v prvních dvou dílech Ian moc neukázal a pokud už se ukázal, tak byl krotký jako beránek. Chtělo by to nějaký moment, který by definoval záporný charakter Iana, takhle se jenom mluví o tom, jak je zlý, ale, co jsme zatím dostali – chlápka, který trochu prudí okolí. Chtěla jsem se vyhnout srovnání s britským Jekyllem, ale prostě mi to nejde. Tam jsem už od prvního dílu měla pocit, že Hyde je všehoschopný maniak, tady je Ian chabý pokus o zápornou postavu.
Bohužel seriál má plno WTF momentů. Divák má věřit, že špičkový neurochirurg může fungovat jenom 12 hodin denně, nebo že Jason během hodiny stihne dojet z nemocnice pokecat s terapeutem, odsuď ještě do baru na drink s kolegyní a zpátky domů. Nemá za zadkem teleport? Hlavní hrdina nikdy nespí? Proč musí postavy komentovat, co je alespoň průměrně inteligentnímu divákovi zřejmé?
Na seriálu mě nejvíc zaujala komunikace mezi Jasonem a Ianem. Ty videorozhovory byly spolu s rozhovory Iana a Colea nejlepší částí, na kterou se měli tvůrci zaměřit.
Nemůžu napsat, že bych Do No Harm považovala za naprostý odpad, ale taky nemůžu napsat, že bych pokračovala ve sledování. Je to jednoduše zapomenutelný seriál.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
My Mad Fat Diary
My Mad Fat Diary je jeden z těch seriálů, u kterých jsem si ze začátku nebyla jistá, co si o nich přesně myslet. Říkala jsem si, který vtipálek to označil za komedii, protože mně to přišlo chvílemi strašně, ale strašně depresivní. Seriálu jsem tak přišla na chuť až u druhého dílu. Během prvního dílu jsem to chtěla vzdát, protože Rae není zrovna moc sympatická a usměvavá hollywoodská hrdinka, ty čmáranice, které mě později bavily, mi ze začátku taky strašně vadily a ještě k tomu ty řeči sexuchtivé šestnáctileté holky.
A víte, co? Je to dobré. Je to vtipné, ale bez toho, že byste se smáli samotné Rae nebo její psychické nemoci. Je to smutné, ale bez toho, že byste Rae litovali kvůli její nemoci. A k tomu ty čmáranice během Raeiných někdy pěkně divokých představ:-) Seriál ale stejně chvílemi budí rozpaky, jestli je vhodné se v určitých situacích smát, a právě ty čmáranice tak trochu odlehčují depresivnější momenty seriálu.
Rae se snaží vrátit zpět do normálního života a přitom dělá chyby, je nejistá, v některých chvílích i trochu šílená, ale pořád se snaží, a prostě působí jako živý člověk. Divák tak vidí, že Rae je mnohem víc než jen její nemoc. Její nemoc je jen jednou částí jejího života. Rae se tak neustále zmítá mezi bezpečím uvnitř psychiatrické léčebny a krutým světem venku, to je ještě zveličeno jejími přáteli v léčebně, kteří si přejí být silní jako Rae. Scény Rae a jejího psychiatra Kestera patří k nejlepším, Rae se u něj otevírá světu, tady se nemusí přetvařovat a postupně se ukazují hlubší příčiny jejího stavu.
My Mad Fat Diary je chytrý, zábavný příběh o přežití. Vyprávěním ve formě deníkových zápisů tak divák získává náhled na myšlenky Rae, její tajné sexuální fantazie, nejistotu v nově nalezeném přátelství. Seriál tak otevírá i závažnější témata (psychická porucha, poruchy příjmu potravy, homosexualita, těhotenství, vzhled), která jsou uchopena velmi citlivě a tak nějak reálně. Navíc 90. léta tomu dodávají super atmosféru ať už oblečením nebo soundtrackem a člověk je tak vtažen do děje na maximum.
My Mad Fat Diary si mě prostě získal svojí upřímností a otevřeností. Nebojí se nadhazovat vážnější témata, ale čím je osobnější, tím je lepší. Nemám ráda citové vydíračky, ale tohle mě chvílemi úplně rozsekalo.
Jestli od My Mad Fat Diary očekáváte, že se budete válet smíchy po podlaze, tak rozhodně budete zklamaní. Pokud očekáváte něco víc, tak si myslím, že My Mad Fat Diary si prostě šanci zaslouží.
57 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 7 lidí
Spooks: Code 9
Na Spooks: Code 9 se mi líbila myšlenka postapokalyptické budoucnosti Velké Británie, kdy se agenti snaží zabránit tomu, aby se situace znovu opakovala, a zároveň se musí vypořádat s novým zřízením. Jenže se to celé nějak zvrtlo na to, že spolu banda děcek bydlí, chodí na party a jen tak mimochodem to jsou špioni. Za celých šest dílů se o nich nedozvíme nic osobního, jenom to, čím byli před výbuchem – studentka psychologie, policistka, matematik, medik, podnikatel a kriminálník. Ani jeden z nich není bohužel ničím zajímavý a totéž se dá říct i o teroristech, proti kterým bojují. Kdyby občas někoho nezastřelili, tak je to jak seriál na Disney Channel.
Teroristi zřejmě sestrojili superinteligentní bombu, protože v tomhle seriálu jsou jenom mladí a krásní agenti a agentky, ti staří a oškliví zřejmě zemřeli při výbuchu. Od chvíle, kdy Rachel říká, že teroristi jsou stále mladší, a proto i agenti musí být mladší, jsem měla takový pocit, že to se seriálem půjde z kopce a taky, že jo. Prostě vůbec nepobírám spojení mezi výbuchem bomby a tím, že snad na všech pozicích jsou lidi do 30 let. Starší lidi se v seriálu snad nevyskytují, a pokud ano, tak to jsou chudáci někde ve sběrných ubytovnách. Brala bych, kdyby měli nějakého staršího šéfa nebo rádce, který by jim zadával úkoly a nějakým způsobem je vedl, ale věřit, že nerdovský Charlie dokáže vést skupinu tajných agentů a že tahle skupina odrostlých dětí má bránit zemi před teroristickým útokem, je pro mě hodně obtížné.
Postupně se ukazuje nějaké spiknutí v pozadí výbuchu v Londýně a poslední díl přinese i nějaké odpovědi na to, kdo a jak, ale ne proč. Jenže to spiknutí je tak abstraktní a vzdálené, že by v seriálu ani nemuselo být. Odpověď na to, kdo je zrádce v MI-5, je snad jasná od okamžiku, kdy je tahle otázka nadnesena.
Taky mi strašně vadila ta vlající britská vlajka v předělech mezi jednotlivými záběry, něco v seriálu tak otravného už jsem dlouho neviděla.
Co mě na seriálu zaujalo nejvíc, byl ve čtvrtém dílu Joseph Morgan v kněžském oblečku, to bylo tak nečekaný, že to prostě musím zmínit:-).
Dokoukala jsem všech šest dílů v naději, že se to snad musí zlepšit, jenže to se nestalo. Pokud vás baví seriály, ve kterých teenageři pobíhají se zbraní v ruce a vše bez problému vyřeší, tak to zkuste. Pokud chcete něco víc, tak Spooks: Code 9 pro vás zřejmě nebude.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Nightmares & Dreamscapes: From the Stories of Stephen King
Nightmares & Dreamscapes: From the Stories of Stephen King těží hlavně ze jména Stephena Kinga, ale i tady platí, že King je lepší na papíru než na plátně. Čekala jsem víc hororových dílů, ale až na dva tři díly se o čistý horor nejedná. Je to kombinace různých žánrů – horor, thriller, krimi, sci-fi, občas asi i nezamýšlená komedie. Jako celek je to průměrné. Žádný díl není jednoznačná pecka a žádný není ani naprostý odpad. Bohužel je tu opět až přílišné zjednodušení nebo dokonce i změny jednotlivých povídek, což možná u jiných autorů nevadí, ale u Kinga to může změnit celou pointu. V některých dílech se podle mě nepovedlo ani herecké obsazení.
Já se nejvíc těšila na Crouch End, ze kterého jsem pak byla taky nejvíc zklamaná, protože tvůrci překopali úplně celý příběh a pro mě to nevyznívá tak, jak to vyznívá na papíře. Naopak povídce Battlefield, která mě na papíru moc nezaujala, pak televizní zpracování rozhodně prospívá. Taky se mi líbí, že se v tomhle příběhu snad vůbec nepromluví, ale jinak mě to do příběhu moc nevtáhlo.
The End of the Whole Mess a Autopsy Room Four jako povídky nejsou špatné, ale tyhle dva díly byly snad nekonečné.
Povídka Umney's Last Case rozhodně nepatří mezi moje oblíbené, ale tady se mi líbil ten noirový nádech a William H. Macy. You Know They Got a Hell of a Band se mi líbilo, ale ty mrtvé legendy působí spíš jako parodie.
Nightmares & Dreamscapes: From the Stories of Stephen King je rozhodně koukatelná minisérie, ale na víc než jedno zhlédnutí to není.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Last Resort
Po pilotu Last Resort jsem byla nadšená, bohužel pilotem moje nadšení taky skončilo. Od seriálu s ukradenou jadernou ponorkou očekávám něco jiného než moralizující projevy, promlouvání do duše nebo citové výjevy. Fakt mě nebaví koukat na to, jak se Christine souží nad Samem, Sam nad Christine, Sophie nad Samem, Julian nad Sophie a do toho všeho ještě James a Tani.
Je jasné, že je tu poměrně omezený prostor, na kterém se může seriál odehrávat, ale ty zápletky jsou místy dost nesmyslné a postavy se často chovají naprosto nelogicky. Jako seriál je to hrozně roztahané, má to moc dějových linek a odboček a není mi tak úplně jasné, jakým směrem se měl seriál původně ubírat, protože konspirace uvnitř konspirace uvnitř další konspirace to zřejmě nebyla.
Příběh Samovy manželky Christine je podle mě naprosto zbytečný a je mu věnována až přílišná pozornost. Totéž můžu říct i o romantické zápletce Jamese a Tani a celé její vidlácké rodince. To, že se na ostrově každou chvíli objeví tu Rusové, tu Pákistánci, Američani nebo Číňani, jsem ještě ochotná vzít na milost, ale když si začnou z ostrova jen tak odcestovávat lidi, to už je moc. Taky mě hrozně štval Serrat, jako mají ponorku, mají zbraně, vycvičené námořníky a neumí si poradit se samozvaným vládcem ostrova a pár jeho záškodníky?
Obecně mě děj baví víc, když se odehrává v klaustrofobickém prostředí ponorky než na ostrově nebo doma u Christine. Čím dál od ponorky se děj odehrává, tím horší. Těšila jsem se na Kylie Sinclair a její rozplétání konspiračních teorií ve Washingtonu a vyústění téhle dějové linie je pro mě těžkým zklamáním. Postavy samotných ostrovanů nejsou vůbec propracované a k příběhu jsou jen tak mlhavě přilepené. Jaký význam měla třeba Sophie? Žádný, jenom moralizující řeči, jinak naprosto zbytečná postava.
Poslední díl se sice snaží o jakýsi důstojný závěr, ale to, co se během jednoho dílu všechno stane, by v pohodě vystačilo na půlku série. Finále odpovědi na důležité otázky (tedy pro mě důležité otázky) nepřineslo, ale hlavně, že se Sam opět shledal s Christine. To bylo zřejmě nejdůležitější poselství seriálu. Jinak musím říct, že se mi líbilo zakončení Marcusova příběhu. I kdyby měl seriál víc sezón, tak by Marcus podle mě ani jinak dopadnout nemohl.
80 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí
Don't Trust the B---- in Apartment 23
Apartment 23 je komedie, u které neočekávejte nějaké vělké výbuchy smíchu, ale pokud máte rádi Krysten Ritter a její snad vždycky divné postavy, tak si přijdete na své.
Seriál celou dobu stojí na místě, nikam se neposouvá, postavy se nijak nevyvíjí a žádná z nich taky není extra zajímavá. Obě hlavní postavy Chloe i June jsou naprosto mimo jakékoliv společensky přijatelné normy, kdy jedna je nezodpovědná pařmenka, která je sjetá ve dne v noci, a druhá je zodpovědná až moc, ale souhra mezi nimi je skvělá. Musím se ale přiznat, že June a její pitvoření mi tedy občas leze na nervy.
První série byla o něco lepší než druhá. Epizody byly vysílány přeházeně – June se konečně dostane na Wall Street, aby hned v dalším díle byla opět v kavárně nebo Mark bez přítelkyně a vzápětí hned s přítelkyní. Postupně mi taky začal vadit vývoj některých vedlejších postav. Takový Luther dostával plno nezaslouženého prostoru a Mark zamilovaný do June, no fuj. Naopak takový úchyl Eli mě bavil celou dobu. Bohužel se postupně taky přidává určité morální ponaučení na konci, kdy si obě hlavní hrdinky uvědomují, že ta druhá není až tak špatná a že má v něčem pravdu. Na druhou stranu oceňuju, že tam není žádný umělý smích v pozadí.
I přes všechnu kritiku ten seriál má pro mě v sobě "něco", takový zvláštní, těžko definovaný šmrnc. Baví mě ty neustálé narážky na Dawsona, ve druhé sérii se navíc přidávají i narážky na další seriály. Taky se mi líbí, že je to přímočaré, seriál si na nic nehraje, nelibuje si v dvojsmyslech, prostě to řekne naplno. Apartment 23 bych tak viděla na období seriálové pauzy, když nemáte v plánu nic jiného (rozuměj lepšího) na koukání.
75 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Bullet in the Face
Bullet in the Face je buď naprostá pecka, nebo naprostý odpad. Připomíná mi to Garth Marenghi's Darkplace, je to pro mě stejně geniálně špatné. Tady je taky hrozné béčkové zpracování, příšerné přízvuky, vtipy, jednotlivé příběhy, herecké výkony a vůbec všechno záměrně dovedeno do takového absurdna, až to snad nejde nemilovat. Všechny ty přestřelky, mrtví dospělí, děti i zvířata, drsné hlášky, litry krve, boj hlavních padouchů, všechno vypadá, jako by ožily komiksové postavičky.
Ty postavy jsou skvělé. Gunter Vogler je naprostý šílenec s děsivou mimikou obličeje a německým přízvukem, který před transplantací obličeje ovládal celé Brutenville. Cokoliv řekne, stojí za to. Ještě když se k tomu přidá jeho nový policejní parťák Hagerman, ukázková parodie na správné policisty ochotné obětovat kdykoliv svůj život za záchranu koťátka na stromě, tak jsou dvojka k pohledání. Gunterova přítelkyně Martine je zase taková kudlanka nábožná schopná zabít kdykoliv kohokoliv, pokud z toho bude mít prospěch ona sama.
Bullet in the Face je snad povinnost pro všechny fanoušky podivností a zabijáckých hlášek.
Navíc písnička z úvodních titulků je strašně chytlavá:-)
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Prisoners Wives
Seriál Prisoners Wives ukazuje, že život venku může být mnohem obtížnější než život uvnitř vězení. Každá epizoda se zaměřuje na jinou protagonistku příběhu, ale neponechává stranou ani ty zbývající tři. Hlavní postavy nejsou vůbec líbivé, každá z nich má něco, pro co byste jí nejraději zakroutili krkem:-), ale jako celek to docela funguje.
Přiznávám, že mě seriál po prvním díle moc nezaujal, to se zlomilo až s dílem třetím. Nemám totiž ráda, když mě seriál mermomocí nutí mít rád hlavní hrdinku a přesně tohle je v prvním dílu případ Gemmy, která je v šestém měsíci těhotenství, manžela jí zatknou, detektiv ji uráží, biologická matka ji opustila a byla vychována v pěstounské pěči a k tomu ji sexuálně obtěžuje její šéf. Co je moc, to je moc, naštěstí se Gemma trochu vzpamatuje, ale chvílemi je ta Gemmyina naivita až zarážející.
Gemmyn perfektní svět se sesypal jako domeček z karet, když jejího manžela Stevea zatknou. Výstavní manželka Francesca zavírá oči před podnikatelskými aktivitami svého manžela. Manžel Louisy si odpykává trest za její obchodování s drogami, aby ona mohla zůstat s jejich malým synem. Harriet nechala zatknout svého syna. Tyhle ženy nemají kromě návštěv svých manželů ve vězení vůbec nic společného, a přesto se nějakým podivným způsobem dokáží spřátelit. Neberte to tak, že budou kamarádky na život a na smrt, jejich vztah je spíš založen na potřebě být s někým, kdo je ve stejné situaci a kdo je nebude odsuzovat za to, jaké jsou.
Přes všechny problémy dokáží tyhle ženy žít venku nezávisle na svých mužích a rostou jako jednotlivci, některým to jde lépe, jiným hůře, ale zvládají to všechny. I když je to dramatický seriál, tak v něm není nouze ani o vtipné (no, spíš tragikomické) momenty, které dodává hlavně Harriet a Francesca.
Jenže pak jsou tu i věci, které mi hodně vadily. Gemmyin šéf a jeho sexuální obtěžování bylo naprosto zbytečné, divák pochopí i bez toho, že je na tom Gemma špatně. Když vás chce někdo zabít, co uděláte – běžíte na izolované místo, nebo zůstanete v davu lidí? Lou by se mohla učesat, ten ulízlý pramen vlasů mě iritoval celých šest dílů.
Líbily se mi prostřihy, kdy se střídaly záběry toho, co se děje ve vězení, se záběry toho, co se děje venku. Hodně se mi tentokrát líbil i závěr a už se těším na další sezónu, i když už bude bez některých hlavních postav.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk