_-0-_
| Jméno | Ano, jméno mám. Příjmení také. | |
| Věk | 2024 let | |
| Bydliště | Earth | |
| @**************** | ||
| — | ||
| Z ksichtoknihy pociťuji nauseu | ||
| Poznámka | Ještě bych mohl uvést svůj telefon, rodné číslo, adresu, datum narození, čísla účtů, OP a pasu. V dnešním orwellovském světě bych tak úspěšně dokonal suicidum. |
HOMOROMANCE PROFI VRAHOUNA Z HOMOHNÍZDA
Předvánoční seriálová pecka, na které se předčasně (bez zhlédnutí) shodli redaktoři SZ, kterou avizovali v článku na SZ? Bohužel ne.
Ve skutečnosti je to homoagitka par excellence (nijak nerozvíjející příběh), doplněná dějem s takovými logickými přešlapy, že by se za ně styděla i AI. Hned v polovině E01 je explicitně nasnímaná sexuální scéna, ve které mužský protagonista "ojíždí" druhého muže. To ale tvůrcům nestačilo, v průběhu přidali další obdobné scény, homoadopci, do mixu umístili lesby a vše pochopitelně "rasově vyvážili". Majoritní (heterosexuální) část populace se v pojetí tohoto "dílka" stává minoritou. Jako by to nestačilo, tak děj, který by šlo bez problémů zredukovat na několik málo dílů, tvůrci doplnili homoromantikou a nekonečnými dialogy a líbačkami zamilovaných tokajících pánů. Zajímavé je pozorovat odklon od LGBTQI+++ k GLBTQI+++ (lesby v současnosti boj o první místo v žebříčku popularity prohrávají :-)
Po útoku na žaludek diváka přichází útok na jeho mozek. Děj samotný se odehrává v pomalém tempu, hrdinové (a hrdinky) zabijáci vynikají hláškami a postoji, které mají být "hustý". Profi zabijáci a špioni se nechovají jako profesionálové, ale jako naprostí idioti. Některé scény se nechtěně stávají komediálními, namátkou střelecký zákrok protagonistky ve vysokém stadiu těhotenství, nebo mohutná přestřelka, ve které se účastníci (a že je jich hodně) postřílejí navzájem.
K seriálům tohoto typu by se hodilo varování, že jsou určené pro "minoritní hobbysty" (způsobem, jakým je upozorňováno na věkovou limtu).
75 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 12 lidí
VÝBORNĚ NATOČENÉ, ALE OHROŽUJE PSYCHÉ DIVÁKA
Po filmařské stránce není co vytknout. Dokonce i zacházení s časem, spočívající četném v dávkování střípků z různých období není matoucí, ale naopak - zvyšuje dynamiku a postupně odhaluje/vysvětluje části příběhu. Skvělé herecké výkony, exotické lokace a situování děje do sedmdesátých let (kdy se události odehrávaly i ve skutečnosti) doslova přilepí diváka k obrazovce (i když stále uvědomuje, že mu sledování nedělá dobře).
Viděl jsem (stejně jako většina Serialzoňáků) hodně kousků, kde byli lidé vražděni z nejrůznějších příčin a nejrůznějším způsobem. Antihrdiny byli vrazi až sadističtí vrazi, kanibalové, obecně extrémně zlí lidé, defektní jedinci, z jejichž činů může divák pociťovat nauseu a hrůzu, ale vždy to byli lidé (i když odporní), kteří disponovali alespoň do jisté míry emocemi. Byli jako poškozený stroj, ale stále je bylo možné (s trochou přemáhání) považovat za lidi.
V tomto směru je ale Serpant výjimečný. Vypovídají o něm slova jeho matky, která (v S01E07) o něm a jeho otci říká: "Pro ně je láska jen něco, co cítí ostatní. Dívají se a zjišťují, jak ji napodobovat. Ale vždy je jen hraná." Ve skutečnosti jde o všechny lidské emoce. Jako by byl hrdina jiný živočišný druh - zjevně nedisponuje žádnými základními emocemi, které jsou součástí definice člověka. Patrně z toho také plyne jeho naprostá ignorace obecně zažitého hodnotového žebříčku, kterým se do jisté míry řídí i ti nejhorší z nás. Zjevně se jednalo o jedince s těžkou poruchou limbického systému a nefunkční amygdalou, o ne-lidského jedince.
Vysoké IQ není vše, zejména když se stane jeho doplňkem ryzí pragmatismus bez korekce mravním kodexem (bez zpětnovazebních prvků - výčitek) a ambice. Potom se není čemu divit, že byl Serpant schopný kvůli vlastnímu prospěchu zákeřně a bezcitně manipulovat své okolí a z něj odstraňovat nehodící se jedince způsobem, hodným nácků v koncentračních táborech. Nejhnusnější nebyly vraždy, nakonec ani jejich způsob, ale systematické zneužívání lidské důvěry a "soucit", dosahující záporných hodnot - tedy proč, za jakých okolností a jakým způsobem k nim docházelo.
Charles Sobhraj je snadno dohledatelný ve WIKI. Bohužel, protože ani tam se divák úlevy nedočká, protože fakta se od seriálu až tak moc neliší - popisuje skutečně existujícího jedince.
Jsem si jistý, že se na seriál přes jeho nesporné kvality již nikdy znovu nepodívám.
I když mi je z něj doteď špatně, tak mu musím dát vysoké hodnocení - už jen proto, že je to memento, demonstrující, že i takoví jedinci se mezi námi pohybují.
Miniserie není zatížena wokeistickými prvky, které by v seriálu dějově ze sedmdesátých let diváky znechutily, děti květin (tvořící většinu postav z řad obětí) patřily ke generaci, která na rozdíl od té dnešní přesně ví, co má v rozkroku a homoideologie tehdy nebyla na pořadu dne :-)
Technikálie:
- Zaujalo mě, v jakých zemích sedí řičič auta napravo, kde vlevo a kde se v seriálu jezdí vpravo a kde vlevo. Zpětně si nejsem jistý, jestli to bylo ve všech případech O.K. - možná to byl důsledek přejíždění ze země do země.
- Záběry ze sex show v Bangkoku byly velmi "zjemněné", tak skutečně nevypadá. Pravděpodobně proto, že by pruderie diváků neunesla to, za čím jezdí miliony turistů.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
EVROPANÉ NIKDY NEMOHOU POCHOPIT TRAUMATIZOVANÉ RUSY
Představte si, že je možné vytvořit rozsáhlé texty, jejichž artikulace naprogramuje lidskou mysl. Podle toho, jak jsou formulované a do jakého příběhu je vložíte, výrazně posílí některé vlastnosti/schopnosti/duševní pochody - vzpomínky, zlobu, sílu, štěstí, trpělivost... Spisovatel Gromov vytvoří z jednotlivých textů knihy, mizerné, poplatné době vzniku (éře bolševika), knihy, které prakticky nikdo nečte a jsou rychle zapomenuty.
Časem se ale náhodou ukáže, že (a jak) jejich hlasité přečtení krátkodobě funguje na posluchače a přinese jim naprogramovanou vlastnost. Postupně vzniknou skupiny čtenářů (knihovny), většinou tvořené defektními osobnostmi, kterým přináší předčítání vyrovnání s jejich problémy. Jednotlivé knihovny jsou organizovány do jakéhosi řádu, který se řídí vlastními rules a má radu, která je jim nadřazena. K tomu někde existuje jedna "nadkniha", která má být nejmocnější a o kterou bude svedený lítý boj.
Knihovny mezi sebou brutálně bojují středověkými zbraněmi (střelné zranění se hůře naranžuje jako smrt nešťastnou náhodou). Bojuje se o knihy, moc, existenci a postavení, masakry jsou na denním pořádku, krve a mrtvých je nepřeberně.
Potud to vypadá jako tuctová fantasy s poměrně originálním nosným nápadem. Jenže celým seriálem se jako kouzlo nechtěného prolíná druhá rovina, pro pozorného západního diváka daleko podstatnější. To, co má podprahově vymývat mozek ruského diváka odhaluje cosi o tom, jaký národ žije na východ od Dněpru. Je tím nasycený celý seriál, ale přímo to praští do očí v posledních minutách series finale. Rus není traumatisovaný bolševickou minulostí, ale tím, co je v normálních zemích součástí mizející historické paměti národa. Pro Rusa je to včerejšek, ne-li současnost. Kult "Velikoy otechestvennoy voyny" je součástí života, myšlení a snů, stejně jako pocit trvalého ohrožení. Hrdina na úplném konci seriálu zahodí možný nadějný život a navždy se izoluje, aby svým působením chránil ruskou vlast proti veškerému myslitelnému zlu, proti všudypřítomném hrozbám (obdobně končí Stalker od Strugatských, ale tam jde o prospěch celého světa).
Vyobrazená specifika života současných východních slovanů (Rus by patrně mluvil o "osobennosti russkoy zhizni") jsou sice nadsázkou, ale - ale až tak moc ne. Mám s tím zkušenosti.
Co potěší? Žádní homosexuálové, lesby, transsaxuálové, zachraňování planety a migrantů. Dokonce tam nehraje žádný černoch :-)
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
OHROMUJÍCÍ LAHŮDKA - POCTA HARD SCI-FI
Úvodem musím konstatovat, že ani Asimov by se za autorství nestyděl. Místy poeticky (nemusíte se vyděsit) laděná Sci-Fi, která se částečně odehrává v Bajkonuru, jeho okolí a na ISS, obsahující drsné kriminální prvky a mystický přesah, vytváří dokonalý žánrový mix.
Neheroičtí protagonisté poškození životem jsou věrohodní, stejně, jako prostředí, ve kterém se pohybují. Reálie nekonečné nehostinné stepi, rozpadající se postsovětský prostor se všemi jeho neevropskými pravidly hry, částečně zamořená testovací území nukleárních zbraní, záběry země z oběžné dráhy, věrohodně mizerná EN některých kazašských protagonistů (natolik mizerná, že jsem to poznal i já) prokládaná ruštinou, skvělá režie, kamera a dokonalé výkony neznámých herců, neustálá gradace, závěr, poskytující prostor pro možná alternativní vysvětlení a možné pokračování nad rámec uzavřené miniserie... Divák také ocení, že podle všeho netrpěli tvůrci rozpočtovými omezeními.
Pro dnešního diváka/nečtenáře s vymytým mozkem tak vznikl relativně složitý a ne zcela konzumovatelný (ne stoprocentně pochopitelný/vysvětlitelný) kousek. Postupně se odvíjející/odhalující zápletka dává prostor divákově imaginaci. Až do series finále si každý díl budete myslet, že víte jak se bude děj vyvíjet a opakovaně se budete mýlit. To vše bohužel odsuzuje tento skvost k neúspěchu (stejně jako vše, co je pro mainstream nestravitelné).
Miniserie je jednoznačně určena pro milovníky old school hard Sci-fi, po dlouhé době vzniklo něco, co se výrazně vymyká běžné netflixácké produkci pro masy. Pokud jste moje krevní skupina, tak neodtrhnete oči od obrazovky. Udělejte si čas na pětihodinový maraton a sledujte. Nebudete litovat.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
NEOTŘELE OKOŘENĚNÝ VÝVAR
Komiksy nemusím, superhero seriály také ne. V tomto případě vznikl neoriginální pall-mall (superhrdinové, excentrický milionář, výsledný tým "nadlidí"...) Cesty časoprostorem za účelem zabránění apoklaypse také nejsou ničím novým a objevným, stejně jako na stupidita hrdinů. Jenže - tvůrci seriálu chtěli uspět, a proto byli v nezáviděníhodné situaci - museli zvolit a zpracovat předlohu tak, aby vzniklo něco, co v rámci zahlceného žánru nezapadne a zaujme odlišností. To se jim z počátku povedlo.
Umbrella Academy měla hnout emocemi diváků, proto tvůrci přimíchali do superhrdinského seriálu (dysfunkční) rodinnou tematiku a hrdiny silně zatížili traumaty z dětství. Jednání hlavních postav je proto zdánlivě pochopitelné, i když ve skutečnosti zcela neomluvitelné a místy dokonce zavání adorací násilí, páchaného dětmi.
Seriál ale mate tělem. Divák je natolik zahlcený přehršlí schopností skupiny ujetých psychiatricky diagnostikovatelných antihrdinů, dobrou kamerou, efekty (CGI) a humorem, že nevnímá nedostatky, nevyrovnanost a nelogičnost příběhu. Vypne mozek a dobře se baví, protože herci hrají, postavy dojí city, nechybí humor a zápletka není zlá. Ostatně o nic jiného v tomhle žánru nejde.
Problém nastane až s S03, která mi připadla natahovaná, hloupoučká a vlastně zbytečná, kazí příběh a vytváří v něm scénáristické díry. Z hrdinů se stává tlupa šklebících se klaunů, kteří ztratili vše, pro co je mohli mít diváci rádi. (Vrcholem všeho je způsob, jakým zatočili se sirem Reginaldem.) Celá třetí sezona je přeplněná zbytečnými bezobsažnými scénami, vatoidními dialogy a neukazuje nic nového o hlavních postavách. Je to, jako by její tvůrci nikdy neviděli předchozí dvě. Obávám se, že se napáchané škody nepodaří v očekávané závěrečné serii odstranit.
Nepotěšila mě tranzice Vanya Hargreeves / Victor Hargreeves, což se ale v kontextu s charaktery hrdinů zcela ztrácí, natož zvuková podmalba, která naprosto nerespektuje děj. Obzvláště nepovedený je hudební doprovod emotivně vypjatých scén, který je v přímém protikladu s tím, co se odehrává na screenu.
Seriálu jsem dal výrazně vyšší hodnocení, než si podle mě zasloužil, jen a jen za profesionalitu, s jakou je přizpůsobený cílové skupině.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
NEOPOMENUTELNÝ FENOMÉN TETY LÝDIE
Přiběh je situovaný do rozděleného světa, postiženého většinovou neplodností žen. Podstatná část US se změní v totalitní dystopickou společnost s uspořádáním, které integruje náboženské a náckovské prvky do podoby kultu/teokratické společnosti. Vše bezohledně podřizuje hlavnímu cíli - upevnění moci nových elit a plození další generace. Sousední progresivisticky pojatá Kanada, je s US v poloválečném stavu a je cílem uprchlíků. Z plodných amerických žen se stávají otrokyně, bezprávné inkubátory dětí, které po porodu odevzdávají k výchově administrativně určeným "rodičům", tvořenými elitami. Jedna z nich se systému vzepře...
Handmaid's Tale trpí neduhy většiny soudobých seriálů, ale viděl jsem hodně mnohem horších "adaptací" románů. Seriál je plný klišé, nelogických počinů protagonistů, vaty, je zatížený současnými ismy (hemží se to v něm lesbičkami, silnými ženami, inteligentními a eticky silnými černoškami, zlými a blbými mačistickými heterosexuálními bělochy...) a tunami emocí, s každou další řadou je vyčerpanější/méně sledovatelný, ale - s pozoruhodným citem a věrohodností popisuje některé opomíjené jevy, charakteristické pro totalitní společnost (přidávám 10% k hodnocení). Tím se vymyká většinové tvorbě, protože (patrně bezděčně) popisuje několik archetypů, které pamatuji z éry bolševika a které se v současnosti začínají znovu projevovat/dostávat příležitost:
1) Parazité (manželky velitelů) - jedinci, kteří se identifikují se systémem, aniž by vládli skutečnou mocí. Vyvíjeli se současně se systémem, ale v pohodlném postavení, kde jim postupně a bez zásluh postupně přibývala práva a majetek (relativně vůči zbytku ženské populace). Postupně v nich vzniká víra ve správnost změn, posouvají se jim morální kriteria a vidění sebe samotných. Jakkoli nelidské počiny/zákony bezvýhradně akceptují, řídí se jimi (a postupují podle nich), vůči rules z minulosti trpí selektivní slepotou - jednoduše je vymazaly z mysli. Ve skutečnosti parazitují na systému, ale aniž by si to připouštěly. Za bolševika takto fungovaly příslušníci nižších elit - funkcionáři KSČ a pod.
2) Otroci a poddaní - většinová společnost, která drží hubu a krok. Pokud se jim stane újma, tak ji vždy přičítají konkrétnímu viníkovi nebo situaci, ale nikdy ne systému. Analogií za bolševika je většinová populace, občas nadávající v hospodách, ale pilně volící, chodící na oslavy 1. máje, vyvěšující při oslavách vlajky SSSR z vlastních oken - zkrátka držící hubu a krok.
3) Vykonavatelé - výkonná represivní složka státu, v seriálu zastoupená "očima". Za bolševika všechny složky, spadající pod ministerstvo vnitra a čístečně pod ministerstvo obrany.
4) Vládci - v seriálu velitelé, malá "věrchuška", disponující téměř absolutní mocí nad životy a osudy státu a jeho občanů, vytvářející a dle potřeby měnící ideologické základy systému.
5) Disent - protagonista seriálu, June Osborne (Offred/Ofjoseph) s její zarputilostí a nezlomností, část emigrantů v Kanadě, skutečné ozbrojené hnutí odporu v US, exulantská vláda a nakonec i bandy zločinců v Chicagu tvoří různorodou protisílu systému, stejně, jako tomu bylo (je) ve skutečném Irsku (Sinn Féin a teroristi z IRA). U nás byl za bolševika daleko bezzubější také (Charta, Mašínové...)
6) Fanatici - TETA LÝDIE JE NAPROSTO VĚRNĚ ZOBRAZENÝ MIMOŘÁDNĚ NEBEZPEČNÝ ARCHETYP. "Laskavá teta", ochotná ve jménu "vyššího dobra" maximální krutosti. Blbá jako patník, ale neochvějně věrná ideologii, plačící nad osudem svěřenkyň, které sama týrá. Plačící tehdy, když ony neplní jejich úlohu v systému, když žijí v rozporu s novodobou vírou/ideologií a účelem. Tak blbá, že je snadno "citově" manipulovatelná, ale manipulátor se nesmí dopustit chybného odhadu (nebo počinu), protože se ze "soucitné tety" umí jako mávnutím proutku stát krutá a bezcitně trestající blockleiterin koncentráčnického typu.
Takovéto komunistické svině (obou pohlaví) si z minulosti pamatuju, s několika jsem se v temných dobách střetl. Byli to ti nejnebezpečnější jedinci, se kterými mohl mít člověk něco do činění. S normálním, alespoň trochu pragmatickým člověkem se dá vyjednávat. Je možné logicky argumentovat, uplácet nebo vydírat (jak to často dělají různé tajné služby), vždy se dá najít platforma, na které se dá dojít do cíle, nebo se mu alespoň přiblížit. S fanatikem to nejde (tedy s někým, kdo v něco - v cokoliv - neochvějně věří a bojuje za to). V jedné chvíli zmáčkne tlačítko, nebo spoušť (ať již ve skutečném, nebo přeneseném slova smyslu) a je vymalováno, nebo vyjednávajícího napráší někomu, kdo se o důsledky postará. Čím více je společnost totalitní (ne formálně, ale věcně), tím hůře může dopadnout střet s fanatikem.
Dnešní doba začíná vykazovat mnohé znaky, které ukazují, že se společnost postupně a nenápadně vydává tímto směrem. Krize přispívají k progresi. V seriálu je to krize plodnosti, v současném světě hodnotová, utečenecká a energetická + akcelerující stimulanty (woke@spol). Upozorňuju, že tety Lýdie jsou mezi námi, jenom čekají na new age, na svou proměnu a příležitost!
Z pohledu varování před budoucností, ke které bohužel máme obstojně našlápnuto, je seriál skvělým počinem/upozorněním - přes to, že jeho hlavní poselství o dnešní době vzniklo jako nezamýšlený (spíše nežádoucí) side effect tvorby a přes to, že se nejedná o žádné veledílo.
Comment je napsaný po zhlédnutí pěti řad. Mimochodem, rituály, zobrazené v seriálu a v mnoha minulých a současných režimech by si zasloužily porovnání a zhodnocení.
89 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 9 lidí
1899 MATE NÁZVEM I POPISEM
Běžná cesta parníku, vezoucího emigranty do USA, se po setkání s opuštěnou sesterskou lodí na moři změní v temnou noční můru. Během prvních dílů je pečlivě (a v klidném tempu) budovaná atmosféra, časem děj zrychluje a drsní, postupně se objevuje velké množství propletených dějových linek, symbolů, anachronismů a fragmentů událostí, které nutí diváka k hledání souvislostí a odpovědí. Lodě jsou vlastně jen kulisy (stejně jako mnohá další prostředí). Cestující jsou ze různých sociálních vrstev a vznikají mezi nimi tenze. Navíc jsou etnicky i národnostně z celého světa. Dialogy se odehrávají v jejich rodných jazycích(!), takže se divák neobejde bez titulků. Jen někteří z nich přežívají a ti jsou nuceni opakovat vlastní chyby... Vše se vlastně točí okolo otázky, co z toho, co vidíme a vnímáme je realita a co je pouhým konstruktem naší mysli.
Series finale vyzněním trochu připomíná poslední stránky Weissova Domu o tisíci patrech, pokud nebude S02, tak se dá považovat za zakončení seriálu - i když trochu kostrbaté a násilné. V dalších řadách se ale může ukázat jako nepravdivé.
Celkový dojem kazí nadbytečná, s dějem nesouvisející a místy značně nechutná homosexuální linka + další woke prvky (podřadné postavení žen v patriarchální společnosti, černošská ušlechtilost vs bělošská proradnost...) Za to odečítám 10% (měl bych více).
Musím zdůraznit dokonalý hudební podkres, navíc, co díl, to nepřekonatelné fláky z mého dětství. Zejména mě nadchlo Child in time od Deep purple na konci S01E02 (btw., to chci, aby pustili na mým funusu :-), CGI na vysoké úrovni.
1899 je nadprůměrný kousek, velmi slušná ukázka skvěle skloubeného žánrového mixu, značně koketujícího se Sci-Fi. Rozhodně to ale není ani horor, ani historický seriál. 1899 není tak náročný na pozornost a není tak komplikovaný jako Dark od stejných tvůrců, takže by mohl oslovit více diváků. Zůstalo hodně nezodpovězených otázek, a proto je značná naděje, že bude natočena další řada.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 9 lidí
BEZÚTĚŠNÝ, ODPUDIVÝ A HALUCINOGENNÍ TOP SERIÁL, KTERÝ NENÍ PRO KAŽDÉHO
Do postapokalypticky zchátralého domu utopeného v mlze na periferii nastoupí nový správce Jashek se synem Juriem. Oba dva v tom vidí příležitost pro nový začátek po tragické smrti Jashekovy manželky. Juri postupně zjistí, že v domě existuje cosi, co se živí strádáním a utrpením jeho obyvatel, cosi, co manipuluje jejich myslí a produkuje halucenogenní sliz. Jashek je postupně oním "cosi" ovládnutý, Juri se s tím snaží něco udělat, ale na to nestačí sám. Brzy zjistí, že budova obsahuje řadu nevysvětlitelných událostí a postav, přičemž každé patro komplexu podobné bludišti je nebezpečnější než to předchozí...
Absolutně beznadějně působící žánrový mix hororu, postapa, psychothrilleru Sci-Fi (no ano, ani náznak čehosi emzáckého nechybí), zasazený do prostředí utopeného v temných tónech, se zákoutími, ve kterých číhá cosi živého, slizkého, odpudivého a nebezpečného, obývaného lidskými troskami. Atmosféru prohlubuje mrtvý/nemrtvý chlapec, nácek, nechutné černé cosi vytékající z ňader laktující matky, odpadové šachty žijící vlastním životem, droga vyrobená z čehosi živého, rostoucího na stěnách. Btw., je to jeden z mála novodobých seriálů, kde je homosexuální zápletka zcela na místě - zvyšuje pocit hnusu.
Z předchozích odstavců by se dalo usuzovat, že se jedná o tuctový hororoidní seriál, jakých jsou, byly a budou natočeny spousty. Opak je ale pravdou - samotný děj není až tak zcela nosný, poselství/působení seriálu a způsob, jakým byl seriál natočený, se zcela vymyká běžné seriálové tvorbě.
Je to skutečný majstrštyk, natočený pro velmi specifickou a malou cílovou skupinu, která bude schopna vnímat, že se jedná o metaforu a bude hledat odpověď na otázku, jaký je její význam.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Netflix umí - umí znehodnotit i španělskou tvorbu.
Zelenowoke paskvil, s nezvládnutým a nudným scénářem, postrádající elementárlní projevy logiky a psychologie postav, o hereckých výkonech nemluvě. Vo co gou? Představitelé tiktoko-selfíčkové generace v počtu mnoha desítek jsou pozváni na "megapárty" na neznámý ostrov. Přeprava katamaranem, vylodění a uvítání je jeden velký mejdan v rytmu hlasité muziky, škubajích se končetin a barevných záblesků chlastajících nekuřáků.
Na břehu přibyde k obvyklému chlastu ještě jakýsi modrý nápoj, obsahující halucinogeny. Z grupy, která přijela, je pečlivě vyselektována malá skupina nováčků a zbytek je odvezený zpět na pevninu. Ti, kteří na ostrově zůstali, po vystřízlivění postupně zjišťují, že se jen tak nevrátí, že se stali součástí ekokultu (jako by to bylo v dnešní době něco neobvyklého) a jsou postupně zpracováváni/adaptováni ostrovany - vražednou entitou vylízaných jedinců s polovojensky vybudovanou hierarchií. Někteří ale přece jen nepodlehnou a chtějí utéct...
Několik postřehů:
- aby se naplnila nutná homo kvóta, tak jsou nadbytečně vloženy dvě mužské homopostavy, které značně nechutně a explicitně zobrazují chování nadržených homosamečků, další (ženské) postavy jsou alespoň částečně vyobrazeny jako "Bi", jiné alespoň vypadají jeko transsexuálové po chirurgických úpravách a hormonální "léčbě". Vítejte v 21. století.
- vraždění (trestaní) jedinci si smířeně nechávají přiložit k hlavě porážkovou pistoli na prasata, aniž by projevili byť i stopu odporu.
- teprve posledních několik minut S01 slouži k tomu, aby se v popisech seriálu mohla objevovat zkratka Sci-Fi, o kterém si v 99% seriálu mohl nechat divák (beztak spící) jen zdát.
Za Sci-Fi se dá považovat, že by neretardovaný divák pocítil po zhlédnutí nadšení.
75 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 8 lidí
Krutá bezvýchodnost jako každodenní realita
Tvůrci seriálu Fauda v mnohém překročili žánrová pravidla hry a vytvořili směs thrilleru s politicko-náboženským podtextem, psychologického dramatu a akce. Docílili věrohodnosti, která je možná důsledkem zapojení bývalých vojenských a zpravodajských důstojníků do natáčení a záběrů z autenticky působících prostředí.
Palestinští “aktivisté” (teroristé), kteří bojují se zbraněmi v rukou za zisk území, která považují za svá, jsou zobrazováni jako obyčejní lidé, s jejich vlastními problémy a osudy. Žádná černobílé hodnocení, stranami konfliktu nejsou jen “hodní” Izraelci a “špatní” Palestinci, ale lidé. Živí lidé, špatní i dobří na obou stranách. Ukázkou přístupu tvůrců je osud palestinského páru, kde se mladičká dívka dívka obává o svého manžela, který se zdánlivě vydal na cestu boje. Ve skutečnosti jen chtějí oba uniknout z krvavého konfliktu, žít v míru a vychovávat děti, ale není kam utéct.
Hlavními postavami jsou bojovníci elitní jednotky speciálních sil pracující v utajení na Západním břehu Jordánu, vydávající se za Palestince. Sebemenší chyba je vystavuje nebezpečí smrti. Všichni bojovníci jsou bilingvní, všichni mluví kromě rodné hebrejštiny plynně arabsky. V první řadě je bývalý člen týmu požádaný o pomoc s dopadením teroristického vůdce, který byl považován za mrtvého. Tato dějová linka se uzavře na konci sezony, v druhé se objeví nový vůdce teroristů, takže jde v podstatě o recyklaci stejného příběhu. Třetí řada sleduje operace proti jinému teroristovi a zabývá se únosem dvou Izraelců, převezených do nebezpečného pásma Gazy.
Fauda je natočena natolik krvavě, že téměř spadá do jiného žánru. Ukazuje, jak to pravděpodobně vypadá ve skutečnosti, velmi přímočaře demonstruje, že násilí plodí násilí a že pomsta nebude neopětovaná. Vše se odehrává rychle, nikdo nevolá právníky a neseznamuje zadržené s jejich právy, aktéři nejsou prozíraví jedinci s chladnou hlavou, a proto je často zúčtování v osobní rovině.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí