_-0-_
| Jméno | Ano, jméno mám. Příjmení také. | |
| Věk | 2025 let | |
| Bydliště | Earth | |
| @**************** | ||
| — | ||
| Z ksichtoknihy pociťuji nauseu | ||
| Poznámka | Ještě bych mohl uvést svůj telefon, rodné číslo, adresu, datum narození, čísla účtů, OP a pasu. V dnešním orwellovském světě bych tak úspěšně dokonal suicidum. |
WOKE SRAČKA S ABSURDNĚ VYSOKÝM HODNOCENÍM
Miniserie byla patrně míněna jako výchovná Sci-Fi pro adolescenty. Časové hrátky a řešení time loops pro mě představuje mimořádně přitažlivé tema, to nejlepší, co žánr nabízí. Jenže k tomu je třeba scénáristy s mozkem a nadstandardní mírou imaginace. Když se takový nenajde, nebo je problém jej zaplatit, tak to nedopadne dobře.
Nezachrání to ani kamarádka vozíčkářka lesba (sic! :-), ani coming out homosexuálního otce, natož závěrečná tranzice protagonistky z dívky v současnosti do mužské (arabské) postavy v minulosti. (Připadá to komické jen mně?) Ukázky/odsouzení tupého brutálního rasizmu a postavení žen osmdesátých let ve Francii byl patrně další "nutný" prvek. Dokonce ani technické rekvizity a kostýmy se moc nepovedly, natož ukázka toho, jak funguje LSD, natočená zjevně bez jakékoliv zkušenosti/znalosti - hlavně, že nechybělo odsouzení/demonstrace důsledků. To všechno by možná pobavilo, nebýt toho, že je to jeden z mnoha dalších woke "výchovných" průjmů, implementovaných do snadno uchopitelného líbivého obalu pro cílovou skupinu.
Spoilerová část: Samotný nápad (patrně čerpaný z předlohy, kterou neznám) je zajímavý. V minulosti nastala situace, která vedla ke smrti člověka. "Sjetá" maniodepresivní dívka v budoucnosti nalezne jeho ostatky a poté se vrací do minulosti tak, že je její mysl postupně přenášena do těl jednotlivých aktérů událostí, které ve svých důsledcích vedly k tragédii. Děj se začne odehrávat ve dvou časových rovinách, v té minulé si vytvoří "romantický vztah" k budoucí oběti. Při každém návratu se snaží rozplétat události a zabránit smrti. Jenže time loops jsou řešeny velmi zjednodušeně, scénář většinou marginalizuje to nejzábavnější možné - následky zásahů do minulosti. Butterfly effect se po první cestě do minulosti dokonce vůbec neprojeví, jako by neexistoval princip kauzality. Celé to působí dojmem, že nebyly k základní ose příběhu přidávány jednotlivé woke atributy, ale naopak, že byly napřed definovány požadované atributy a teprve poté byl na ně naroubovaný chabý (zjednodušený) příběh.
71 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 7 lidí
BARBARSKÝ NÁROD ODHALUJE V KRIZI SVOJE NEJHORŠÍ VLASTNOSTI
V Moskvě se rozšíří smrtící virus, hlavním příznakem onemocnění je dávivý kašel (natočeno před Covidem!) Dvě bohaté rodiny žijící v sousedství v předměstském luxusním městečku se rozhodnou odjet pryč, někam, kde mají šanci na přežití. Vytvoří značně nesourodou skupinu různě motivovaných lidí. Většina z nich zpočátku působí nepříjemně a nechutně (včetně dětí), fakticky mezi nimi nejsou kladné postavy. Poté, co se ubránili útoku gangu lupičů na jejich domy se nečekaně po desetiletích objeví otec jednoho z hrdinů a naléhá na syna, aby okamžitě odjel na „bezpečné místo“, protože ty, kteří onemocněli novou nemocí, vojenské oddíly jednoduše nemilosrdně zabijí. Kolona třech aut se proto vydá do navrhovaného úkrytu – do opuštěného domu na ostrově uprostřed jezera. Na této cestě potká uprchlíky mnoho překážek, zůstávají v prázdných domech, kradou palivo, jídlo a zbraně a zabíjejí každého, kdo jim stojí v cestě. Děj se časem nejvíce orientuje na základní emoce (včetně sexuálních) lidí, kteří se nenávidí, jsou nuceni žít pod jednou střechou a společně bojovat s protivníky. Ze svižného thrilleru se postupně stává brutální psychodrama, objasňující vzájemné vztahy postav. Divák je stále více nucený k tomu, aby si odpovídal na otázku, jak by se v obdobné situaci zachoval a kde jsou (jeho) hranice lidství. Závěrečný překvapivý cliffhanger (spojený s otázkou, co se vlastně stalo) vzbuzuje silnou naději, že se dočkáme pokračování.
EDIT: Seriál jako by byl předzvěstí toho, jak se o rok později budou Rusáci chovat při okupaci Ukrajiny. Brutální barbarství spolu s neúctou k lidskému životu a komplexem méněcenosti kombinovaném s pocitem vlastní nadřazenosti (téměř oxymoron) jsou v nich zakořeněné po staletí. Evroská kultura to rozhodně není. Ukrajinci jejich armádu výstižně nazývají Orky.
75 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 8 lidí
Marně hledám cílovou skupinu
U zombie apokalypsy z prostředí střední školy bych očekával, že bude pro určena teens, ale - pro ty starší z nich je pojata příliš jednoduše, predikovatelně, klišoidně a k tomu plná zdlouhavých naivních dialogů. Pro ty mladší (kterým by naivní přístup k "prvním láskám" a nablblé dialogy a úvahy patrně vyhovovaly) je zase místy nadstandardně brutální se záběry, hodnými poslední třetiny slavného The Texas Chainsaw Massacre (https://www.imdb.com/title/tt0072271/?ref_=nv_sr_srsg_9)
Akce, akce a akce nenahradí gradaci děje, neustálá recyklace scén, prokládených melodramatickými ukecanými pasážemi a značná míra nelogičnosti ve spojení s nesmyslně dlouhou stopáží vyžadují značně otrlého a nenáročného diváka.
Co se ale povedlo, jsou zombíci - jsou patřičně hnusní, rozlámaní, agresivní a nezvykle rychlí, dalším kladem je inovativní prvek - "polozombíci". Korejská (a obecně asijská) tvorba mi není proti mysli, ale tentokrát se to fakt nepodařilo.
Několik postřehů (zejména o hodnotách) ze seriálu, které pravděpodobně alespoň částečně reflektují reálný život v Korejců (a často asiatů obecně):
- úcta k libovolným autoritám
- akceptovaná sociální hierarchie podle věku (i mezi školáky)
- výrazný akcent na rodinné vazby a soudržnost
- lidský život má menší hodnotu než v euroatlantické kultuře
- výskyt toporně hloupoučkých komických prvků - jiný smysl pro humor
- slabost pro nablblé dialogy a samomluvu
- jiný (ale silně zastoupený) druh patosu
- šikana jako problém, řešený v mnoha korejských seriálech/filmech
- "vyznání lásky" = předání utržené jmenovky ze školní uniformy
- na universitu se dá "prosportovat" bez přijímaček
- patrně všechny korejské slečny mají křivé nohy :-)
86 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 7 lidí
Po dlouhé době nápaditá evropská Sci-fi o původu lidstva
Dva miliardáři chtějí dobýt Mars, dvě posádky (a posléze třetí) odstartují. Vypadá to, že jde o prvenství, ale ve skutečnosti mají jiný úkol. První posádka ztroskotá, z druhé se přes varování stane záchranná mise, třetí jde brutálně za zadáním. Jenže na Marsu (nejen) něco je, něco mocného, co odporuje racionalitě. Nehody, komplikace a nečekané zvraty/situace, způsobené dávnou minulostí a vzdálenou budoucností, netušené technické možnosti a hlavně obrovské tajemství a naděje. Tak to začíná...
Astronauti jsou amatéři zjevně bez výcviku - soudě podle jejich chaotických reakcí, absence subordinace/pravomocí/absence rules, ale to do příběhu zapadá jako logický důsledek výběru posádky (posádek), američtí kosmonauti/kontraktoři bad guys (osvěžující francouzský nadhled), Ai se až tak neřídí třemi Asimovovými zákony robotiky, děj je ve snesitelné míře "zlidštěný" mezilidskými vtahy, psychologií a občas stopově patosem, přes zjevně nižší náklady povedené CGI efekty, herecké výkony neurazí. Jako ozvláštnění nenásilně a poměrně logicky přecházejí dialogy protagonistů mezi několika jazyky, několik časových rovin.
Markantní je vliv evropského pojetí, pro odchovance Netflixu a Američany příliš složité a neakční.
Je rozdíl mezi hard Sci-Fi pojetím S01, S02 s lehkým nádechem mystiky až téměř fantasy(!). s četnými zásahy téměř Deus ex machina (nejen různě zpřítomělé AI) a mezi S03, o které jen napíšu, že se většinově odehrává v paralelním světě a má nejmenší Sci-Fi atributy, s dávkou nejistoty na závěr:"...a co, jestli jsme se my všichni mýlili?"
Krátká stopáž, navíc zkrácená o dlouhé rekapitulace předchozího děje by mě normálně rozzuřila, ale tady to vede k svižnému průběhu děje a když si člověk zvykne, tak to při sledování v maratonu kupodivu nevadí. Příjemné ale je, že v S03 tvůrci (konečně) přešli na dokonce lehce nadstandardní délku epek.
Technická poznámka: poměrně dost práce/hledání dá celý seriál poskládat - S01 je dostupná zprasená LQ s CZ dabingem, S02 se ale dá najít v HD bez HC subs (např. Missions.S02E01.FRENCH.1080p.HDTV.x264-HYBRiS), sledovat se subs od Hlawouna, které se musí přečasovat a odstranit tag {\an8}), S03 také v HD (např. Missions.s03e01.HD1080p.WEBRip.Rus.BaibaKo.tv), ale jen s RU rychlodabingem (hnusný, ale perfektně srozumitelný i s mizernými znalostmi RU). Kromě S01 jsou další řady použitelné v dostatečné kvalitě na velké úhlopříčce TV. Stojí to ale za veškerý opruz, protože Missions patří k tomu kvalitnímu ze seriálových Sci-Fi.
Poděkování patří francouzské produkci, že dokázala jednotlivé sezony produkovat po dvou letech, že se nevykašlala na fanoušky, seriál dotáhla do konce a neprudila "výchovnými" progresivistickými prvky.
Možná to není Sci-Fi veledílo, ale rozhodně to není typově klišoidní netflixárna, jakých je v tomto žánru většina. Osobně mě Missions vcelku nadchly a doporučuji je ke zhlédnutí každému fanouškovi Sci-Fi.
80 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí
Chyběl konzultant se znalostmi fyziky ze základní školy
Koukat se na to dá, ale zejména ve Sci-Fi nesmí docházet k do očí bijícímu porušování fyzikálních zákonů (ať již skutečných, nebo těch, které "platí" v rámci konkrétního díla).
Seriál se většinově odehrává na obrovské opuštěné základně na Měsíci, kam je poslán raketoplán s posádkou, která má nejasné a nepravdivé zadání mise.
Výchozí situace - zmizení téměř veškeré vody z povrchu Země bez jakéhokoliv vysvětlení je absurdní, nerespektování gravitace na Měsíci (člověk sice váží mnohem méně, ale stále platí, že F=m*a, takže střet s překážkami má nečekaně drsné důsledky), nepohybující se stavba na Měsíci má umělou gravitaci, neplatí zákon zachování hmoty a energie (voda vzniká z ničeho), dvanáctiletý antropomorfní klon, který vyroste sám jako Tarzan, přežije 5 let bez někoho, kdo by jej naučil, jak uspokojovat základní potřeby - i Tarzan měl nevlastní matku/opici/učitelku, po měsíci se dá běhat bez skafandru v plážovém oblečku, aniž by vadila chybějící atmosféra a teplota, při které by zamrzl i fridex v žilách, který by nahradil krev...
Vtěsnání mnoha žánrů do jednoho díla se musí umět, čím více žánrů, tím větší požadavky na schopnosti scénáristů. Ti korejští ale bohužel mají před sebou dlouhou cestu než dosáhnou alespoň průměrnosti, klišé střídá klišé, herci mají mimiku na úrovni hereček po desítkách plastických operací a jsou profláklí z mnoha jiných korejských děl, postavy jsou většinou pojaty značně jednobarevně/schematicky (nechybí např. oblíbená postava nezlého blba). Dialogy jsou často nudné až hloupé, jednání postav je chaotické, neprofesionální a nelogické.
Kladem je, že se korejský patos vyskytuje v menší míře než obvykle, nablblé korejské zamilované scény (včetně dialogů) absentují a "humorných prvků po korejsku" se zaplaťpřírodo nedočkáme.
Když vypnete mozek, tak je to sledovatelné, pochválit lze v dnešní době nezvyklou chybějící adoraci sexuálních deviací - za to dávám +10% :-) Popravdě jsem již viděl hodně horších seriálových scifáren.
86 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 7 lidí
I Rusové jsou schopni natočit obstojnou schízu
Seriál tak trochu připomíná román Odsouzené město od bratrů Strugatských, je situovaný do rozpadlé vesnice a kláštera, ze kterých není úniku. (Všechny cesty vedou zpět do Topi.) Když hrdinové přijíždějí, tak mají(?) fatální autonehodu, kterou možná nepřežili. Aniž si to uvědomují, pokračují v cestě do vesnice, kterou obývají už jen lidé, kteří jsou(?) na tom obdobně, jako oni. V průběhu děje mají všichni šanci pochopit svůj pozemský život, udělat inventuru, pochopit sami sebe.
Pomalé tempo je vykoupeno skvělou kamerou a hutnou atmosférou.
Divočina, temnota, strašliví a pochmurní vesničané, šílená matka, podivná dcera, vyšinutý starý muž, zdegenerovaní vězni, střelba, beznaděj, zázraky, halucinace(?), polomrtví(?) lidé, špína, hnus, čas jako proměnná veličina (která může mít u každého jiný průběh), smrt a vzkříšení, utnuté hlavy, spálená tvář z války, očistec(?), otrávená řeka...
To vše jsou kulisy pro psychodelický příběh, který má dvě základní roviny. Jednou je hledání hranic, kam až je člověk schopný zajít, aby se mu splnila jeho přání a druhou je alegorie na současné Rusko, na jeho technologii moci, úplatkářství, konzumní společnost, žití ze dne na den.
V posledních pár sekundách series finale pochopíte, že je možná vše jinak, že vlastně netušíte, co (a pokud) se skutečně stalo.
Nechce se mi věřit, že by nevznikla S02, nezbývá, než doufat. Nic nebrání seriál zhlédnout - existují k němu CZ subs.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
HOMORÁJ (HOMOPEKLO) JE HOROROVOU NOVINKOU
První řada AHS ve mně vzbudila nadšení, potom se úroveň s každou další řadou snížila, a proto jsem byl poměrně zvědavý a opatrně natěšený na tento sidequel. Doufal jsem, že to bude návrat k počátkům AHS v jiné formě (a vlastně i stopáži).
První dva díly mi vyrazily dech. Do domu, známeho z první řady, se přistěhuje taková dnes patrně normální americká rodinka.
Osazenstvo domu z počátku tvoří základní rodinka - dva homosexuálové s "jejich dcerou" (která završila coming out a stala se z ní sadistická lesba). Postupně se objeví další postavy: nová láska "dcery" - (mrtvá lesba/vražedkyně) a živý (posléze mrtvý) řemeslník homosexuál (sexuální partner jednoho z "otců"). Vedlejšími postavami jsou zavražděné spolužačky a některé mrtvoly/duchové z původní AHS. Je to devadesátiminutové panoptikum sexuálních deviací, vytvářející nový žánr homocomedyhoror. Kdo neviděl, ten neuvěří. Ach jo.
E03,04,05 a 06 nemají dějově s AHS nic společného, a dokonce v nich absentuje LGBTQQIP2SAA++ (s výjimkou E03, kde je alespoň transsexuál). To ale bohužel neznamená, že to jsou vydařené horory (snad s výjimkou E06, která je klasickou lesní vyvražďovačkou). Kde sakra zůstala nepřekonatelná atmosféra první řady AHS???
Seriál hodnotím 30% - za obrovské zklamání, nesmyslné homoprvky, parazitování na pověsti AHS a nezvládnutí inovativního námětu E07.
Za více slov, ani za sledování to nestojí. Krev a násilí se musí umět dávkovat, scénář se musí umět napsat a progresivistické prvky většinu diváků (až na těch pár procent) poněkud otráví.
78 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 9 lidí
Další mozkový výplach z dílny Netflixu
Když vidím tu vlnu pozitivně laděných commentů, tak je mi smutno. Proto, že si neumím představit kladné hodnocení od někoho, kdo četl předlohu (navíc v době, kdy jsou čtenáři ohrožený živočišný druh) a zejména proto, že doba natolik "pokročila", že již diváci přestávají vnímat všudypřítomnou latentní neomarxistickou indoktrinaci.
Major Zeman je částí populace považovaný za vydařené dílo československé televizní produkce, novodobý Lupin se řadí do obdobné kategorie, jenom si klade trochu (nepříliš) odlišné cíle. Prostředky ale používá stejné, jenom je sofistikovatelněji dávkuje. Co na tom, že je původní románová atmosféra zcela pohřbena, že vzniklo něco odlišného a oproti předloze výrazně zjednodušeného (až nablblého), co jen těží z původní "lupenovské značky".
Leblancovy romány nikdy neměly ambice, aby se staly literaturou. Bylo to zábavné čtení, které fungovalo jako příjemné rozptýlení. Bez ideologické zátěže a deformace historie, beze snahy čtenáře "vychovávat". Seriál takový bohužel není.
Majetková práva k původnímu dílu vypršela a tak nehrozí žaloby za zneužití tematu a názvu. Netflix toho jako obvykle využil. O tempora, o mores - cítím značný smutek.
61 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 18 lidí
NEZPÍVAJÍ A NETANCUJÍ, ALE TO HOROR NEUDĚLÁ
Nejzajímavější je míra historického komplexu z období britské nadvlády, který se prolíná všemi díly. V seriálu se nezpívá ani netančí, což muselo být pro produkci obtížně prosaditelné, ale moc to nepomohlo. Ani slušný rozpočet nestačil k tomu, aby nebyly výkony herců na úrovni ochotnického divadla, triky nebyly mizerné, dialogy místy přímo debilní a hlavně - aby to nebylo nudné (s nechtěně komickými záběry - třeba na karnevalovou garderobu zombíků s rudými LEDdiodami v očích, působícími nemístným dojmem robotických loutek). Inspirace Piráty z Karibiku nepomohla. Režisér a scénárista by si měli hledat jinou práci.
Vřele nedoporučuji.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
CO SKRÝVÁ NEZVYKLÁ FORMA A KOLORIT?
Seriál se odehrává na pomezí doby bronzové a železné, v období prvních městských států. Začíná brutální genocidou staré civilizace, resp. odlišné rasy. (Scénáristé se částečně inspirovali Huntingonovým Střetem civilizací.) První tři řady (na SZ chybně označené jako S01) popisují postupný přechod od kmenového uspořádání k centralizaci, od vybalancované (téměř demokratické) "Jednoty" k autokratickému despotickému systému, stabilizovanému vytvořením společného nepřítele a dodnes zneužívané myšlenky státu, založeného na národnostních principech.
Postupné osobnostní a politické profilování postav vede k čím dál tím většímu poznání technologie moci, k extrémní míře každodenních intrik a neustálému boji o postavení. Rychlá mocenská přeskupování, sliby a zrady, to vše je stejné jako dnes.
Příběh se odehrává v duchu Twainova Yankeeho z Connecticutu na dvoře krále Artuše - hlavní postavy se pozvolna učí, jak docilovat svých cílů, s rostoucí mírou jejich osamostatnění (individualismu) jako by získávaly nadhled člověka dnešní doby - nejen z hlediska používané taktiky a strategie, ale hlavně začínají vědomě používat PR ke svým mocenským cílům.
Nedílnou součástí použité formy jsou četné vsuvky vypravěče, v korejské podobě jsou v "ich formě" jednotlivých postav (přednášené jejich hlasem, jako by se jednalo o myšlenky, nevyřčené nahlas).
Některé herecké projevy připomínají počátky kinematografie - hlavní hrdina většinou upírá zrak nad kameru, četné jsou "humorné vsuvky", ve formě infantilního a rozpačitého jednání, reakce na dramatické okamžiky jsou často provázeny kvílením a histerií, taneční scénky někdy až připomínají indiánské tance v pojetí Bollywoodu. Co se Evropanovi může jevit jako směšné, je jen jiná forma, pod kterou se skrývají stejné příběhy, jaké by se mohly odehrávat u nás.
Desítky drobných "podpříběhů" umožňují lepší pochopení předkládaného světa, osudy většinově nečernobílých postav se tak zpravděpodobňují, protože jsou stejně jako u nás mnohdy ovlivněny pouhou náhodou.
Kostýmy a kulisy jsou částečně přizpůsobeny tomu, že Netflix streamuje do celého světa - za zmínku stojí např. černá jako smuteční barva (místo bílé). Většina rekvizit působí nevěrohodně a navíc některé z nich neodpovídají dobově (např. použitá rakev).
Problematické (pro bělocha) je rozpoznávání jednotlivých postav - nejsme vytrénováni na identifikaci asijských obličejů, moc nepomáhá občasné (záměrné) uvedení jména postavy v titulcích.
Přehnaně působící složité rituály a jejich četnost jsou nedílnou součástí korejské kultury dodnes, jejich forma je pro nás stejně exotická, jako křesťanské liturgie pro asiaty.
Evropský divák si brutalitu a lehkost, s jakou probíhají četné vraždy, vysvětluje prismatem hodnot euroatlantické kultury, ale při sledování by si měl uvědomit, že v Asii platí odlišná měřítka hodnot.
Pokud nejste milovníky korejské (asijské) kinematografie, tak přece jen zkuste přečkat alespoň první dva díly, budete si muset zvyknout na jinou formu, zorientovat se v postavách a přijmout způsob, jakým byl seriál natočený.
VYDRŽÍTE-LI, BUDETE ODMĚNĚNI STRHUJÍCÍM PŘÍBĚHEM Z DOBY POČÁTKŮ LIDSKÉ CIVILIZACE.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí