_-0-_
| Jméno | Ano, jméno mám. Příjmení také. | |
| Věk | 2024 let | |
| Bydliště | Earth | |
| @**************** | ||
| — | ||
| Z ksichtoknihy pociťuji nauseu | ||
| Poznámka | Ještě bych mohl uvést svůj telefon, rodné číslo, adresu, datum narození, čísla účtů, OP a pasu. V dnešním orwellovském světě bych tak úspěšně dokonal suicidum. |
POJĎTE PANE, BUDEME SI HRÁT!
Dvě malinké postavičky, dva půvabní plyšoví medvídci, kteří mě pronásledují od dětství do mého antikvárního věku a neomrzeli mne. Jejich nápady, laskavost a hravost, kombinované s nesmělou naivitou a lehkou (laskavým okem pochopitelnou) vyčůraností, absence ryzího zla a "všudesevtírající" laskavé pochopení, zábavné metamorfozy do nejrůznějších předmětů, tvarů a těl, nevyčerpatelná studnice nápadů a mimořádně citlivý dabing, to vše vytvoří nezapomenutelný zážitek. (Nezbytná ponaučení jsou skryta natolik, že si jich vědomě bez upozornění nevšimnete.)
Nesmrtelné příběhy, které potěšily několik generaci a nezblbneme-li úplně, tak ještě několik generací potěší.
JEDNY Z NEJLEPŠÍCH POHÁDEK PRO DĚTI OD 1 DO 100 LET.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 12 lidí
ELEMENTARY, MY DEAR WATSON
Sherlock Holmes, postava z románů, napsaných na přelomu 19. a 20. století, postava, kterou donutili čtenáři k tomu, aby přežila vlastní smrt. Postava, která byla ještě mnohokrát stvárněna v románech jiných autorů, v divadelních hrách a filmových zpracováních. Od dětství jsem byl (co se týká "brakové" literatury) odchováván romány Sira Arthura (Ignacia) Conana Doyla a tak jsem obzvláště citlivý na nešetrná zpracování předlohy a na změny, které nezapadají do koloritu Viktoriánské Anglie. Sledovat filmové (natož televisní) zpracování oblíbených románů bývá většinou nepříjemným zážitkem a proto jsem měl z Sherlocka značné obavy. Jenže - stal se malý zázrak. Tvůrci od BBC si troufli zahodit téměř vše, co vytvářelo "holmesovskou atmosféru" (kromě některých charakteristických rysů psychoprofilů postav), leckdy hrubě zasáhli do děje a ono to - světe div se - nevadilo, ale naopak.
Vzniklo něco, co divák neočekává, ale přesto přijme s nadšením.
Původně se mělo jednat o klasický TV seriál, na základě první povídky (starší více jak 1/8 tisíciletí) byl natočený standardní pilot (55 min). Forma zpracování ukázala takový potenciál, že se BBC rozhodlo pilot neodvysílat, ale přepracovat (dopilovat formu a zvětšit stopáž) tak, aby vznikly TV filmy (slabě pod 90 min), které vytvoří miniserii. Její první díl byl výsledným zpracováním (nenásilným moderním pojetím) dechberoucí, další dva díly (poté, co se mi okoukala forma) byly poněkud slabší, ale potom přišla druhá serie. Předpokládatelný propad kvality se nekonal, ale naopak (přes to, že si autoři troufli ještě větší odklon od předlohy) - druhá serie založila na novodobý kult Sherlocka Holmese.
Kombinace novodobého Londýna, moderních technologií, vykreslení dalších postav (zejména Ireny Adler) a vložení hororových prvků - to vše dalo vzniknout zpracování, které lze považovat (pro současného diváka) za nejlepší ze všech dob.
91 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 46 lidí
BBC SE NEZAPŘE
Příběh sirotka Pipa od dětství do dospělosti, cesta ke splnění vytouženého snu - stát se britským gentlemanem v původním (třídním) slova smyslu.
Třídílná miniserie, která je jendním z mnoha zpracování Dickensova stejnojmenného a přeceňovaného románu (Great Expectations). Jedná se o televizní film, rozsekaný do třech částí. Je skvěle a věrně zpracovaný (ostatně, kdo jiný, než Britové, by mohl dokonale zpracovat Dickensovu předlohu). To je ale současně největší slabinou miniserie - tvůrci se v touze po věrnosti předloze nedokázali vymanit z Dickensovské schematičnosti postav, z lehce infantilního pojetí a celkové (předminulým stoletím po autorech vyžadované) "viktoriánské mravní bezúhonnosti". Jistým osvěžením je autobiografický styl, který Vás možná osloví (ten je ale mnohem působivější např. v Davidu Copperfieldovi). Slušné herecké výkony kazí protagonista Philipa Pirripa (sirotka Pipa).
Miniseii jsem viděl s CZ subs pouze u S01E01 (zbytek s EN) takže doufám, že mi s ohledem na mojí katastrofální EN neuniklo nic, co by stálo v názoru za zmínku.
Pro zajímavost - předloha existuje s dvěma různými konci, některé výtisky obsahují oba dva s Dickensovým komentářem.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
KDYŽ DVA DĚLAJÍ TOTÉŽ
Kdybych se dokázal abstrahovat od Red Dwarfa, tak bych možná hodnotil jinak, ale ono to nejde.
Od doby natočení nepřekonatelného Red Dwarfa uplynulo 20 let. O 10 let později vznikl Lexx, který ukázal možný směr - zachoval prostředí a tematiku, ale od ryzího sitcomu se posunul za "hranici šílenství", přidal na epice i efektech (méně papundeklu, více animací), zkrátka se přispůsobil změněnému vkusu diváků (vymanil se z původního žánru a formy). O 10 let později nešťastně navázal Red Dwarf na vlastní původní formu a neuspěl.
O dalších 5 let později přišel Hyperdrive - s realistickými (skoro) kulisami, se záběry kosmických lodí a mzáky jako ze Star Treku (např. S01E06) a s humorem, který se toporně snaží napodobit Red Dwarf. Jediná inovace, která je moc povedená, je tvor Sandstrom a jeho (jeji) technika řízení lodi. To ale nestačí...
O tom, jak dílo (se snahou o humoristické pojetí) zapůsobí, rozhodují drobnosti a v neposlední řadě cit tvůrců, zejména u mezižánrových mixů. Divákovi se musí předložit to, co čeká - typický humor v GB pojetí 70-80 let včetně osvědčené formy, nebo ujetiny, charakteristické pro nedávnou minulost a současnost. Nic mezi. Tvůrcům Hyperdrive se to nepovedlo.
Když dva dělají totéž, není to totéž, i když jsou z GB. Škoda.
88 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 8 lidí
MAINSTREAMOVÝ DIVÁK SE OTŘESE HNUSEM
Dílo, které Vás nenechá chladnými - buďto je zavrhnete, nebo - při troše štěstí - pochopíte, proč se stal Lexx kultem.
Ukradená obří moucha - kosmická loď ("Jsem Lexx. Jsem nejničivější zbraní dvou vesmírů."). Na palubě posádka, tvořená zbabělcem, mrtvolou, hlavou robota a otrokyní lásky (skříženou s clusterskou ještěrkou), masožravou rostlinou Lyekka. Nepřátelé - Jeho božská Temnost, šílený vědátor Mantrid... Lexx je plný bizarních postav a postaviček, s podivnými vadami charakteru a neméně podivným vzhledem. Kaiův účes (poznáte po zhlénutí prvního dílu) je jedna z nejnormálnějších věcí, které uvidíte v obou vesmírech. Vizuální zpracování seriálu je fascinující - vesmírem plují suspektní objekty všech myslitelných tvarů (většinou patvarů). Kostýmy jsou jak z dětské besídky emzáckých upírů. Interiér lodi autoři neopomněli - za všechny úpravy musím vyjmenovat toilety na Lexxu.
Kulisy z papundeklu, připomínající první Star Treky, všudypřítomné animace, toporný scénář a amatérské herecké výkony (až na žívotní roli Rutgera Hauera - známého např. z filmu Blade Runnera). Děj, který je často nechutný, zvrhlý, nablblý, v rozporu s fysikálními zákony, biologií a morálkou.
Zkrátka úchylný brak. SKVĚLÝ ÚCHYLNÝ BRAK. ANO, SKVĚLÝ!
Zdánlivě horroroidní fantasy sci-fi sitcom, ale ve skutečnosti nic z toho. Lexx je totiž kategorie Lexx.
Lexx je také orwellovským varováním, vizí budoucnosti s automatickými holoprocesy, probíhajícími zdánlivě po právu, které vedou ke "konečného řešení". Pod drsnou slupkou jsou náměty k zamyšlení - pokud je divák chce vidět a umí najít.
1. serie: čtyři dvouhodinové TV filmy (občas rozsekané na polovinu, do 8 dílů) - patrně nejpropracovanější, příprava na to, co Vás čeká
2.-4. serie: důkaz naprostého šílenství Paul Donovana, Lex Gigeroffa a Jeffrey Hirschfielda (který nejen že psal s ostatními předlohu, ale navíc namluvil jednoho z hrdinů - nadrženou hlavu robota 790).
Lexx balancuje mezi kýčem, brakem a pop-artem - půvabné ovšem je, že záměrně.
Pokud máte ujetý smysl pro humor, silný žaludek a bez recese a nadsázky nemůžete žít, potom je pro Vás přímo povinností Lexx vidět.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 13 lidí
KLIŠOIDNÍ MIX DOTAŽENÝ K DOKONALOSTI - REVOLUCE V HORORU
Seriál, tvořící jeden děj bez násilných předělů, všechna hororová klišé která Vás napadnou - morbidně zamixována s latexem, softpornem, nezbytným tajemnem, brutalitou, hrůzou a labilitou postav (snad každá trpí nějakou psychosou). Rychle se měnící scény (s kvalitním střihem), prudký spád lehce roztříštěného děje, rozklepaná kamera, rychlé zoomování a hra se světlem, záměrné zdůraznění tabuisovaných temat, nabídka různých "point of view" - pozorný divák by zde našel stopy postmoderny mixlé se surrealismem a černým humorem (hodně černým). To vše skvěle podmalováno minimalisticky pojatou hudbou.
Ze standardních hororů se stávají pouhé pohádky pro nejmenší...
Za zmínku stojí výběr postav (v různých stadiích mezi životem a smrtí, s celým nebo poškozeným organismem): nevyrovnaný psycholog, který má problémy s hodnotovým žebříčkem, vyvolená pubescentní dcera a její živý-mrtvý šamstr-vrahoun občas v latexu, manželka gravidní pravděpodobně s mrtvolou, tajemná sousedka, její postižené děti (většinou živé-mrtvé), zastřelená služka nabízející sex, zohyzděný muž se spálenou tváří, zavražděná milenka psychologa a manželka původního majitele domu (též po smrti), spousty dalších živých-mrtvých a v neposlední řadě zlý dům, který je vlastně zdrojem událostí a indirektním hlavním hrdinou... Vlastnosti a charaktery postav sice mnohdy nahrazují jinak žádoucí vnitřní napětí diváka, ale to by vadilo jen šťouralovi.
Děj předkládá spousty otázek , odpovídá na ně a v zápětí klade další - to vše v neobvyklé míře. Téměř orgie epiky, které zastiňují obvyklou unylost seriálů tohoto žánru, obvykle maskovanou brutálními záběry, nahrazujícími nápady a myšlenky.
S přibývajícím počtem dílů začínají vystrkovat růžky "vztahy" (oblíbená nablblá americká rodinná problematika), někteří z mrtvých začínají "páchat dobro" ale kvituji s potěchou, že přes horrorovou nosnou linii nedošlo na modlení, kříže, bohy a ďábly, flanďáky a podobnou verbež. Doufám, že první symptomy "rodinnosti" nejsou předzvěstí ztráty tempa, rozmělňování scénáře a zejména příklonu k mainstreamu. Pokud by tomu tak mělo být, tak snad zvítězí rozum a dojde k předčasnému ukončení seriálu s důstojným závěrem.
American horror story je zatím nejlepším ryze hororovým (a žánrově čistým) seriálem, který jsem kdy viděl (zatím jsem zhlédl 9 dílů). Nehraje si na umění, nesnaží se diváka intelektuálně povznést (současně nepředpokládá diváka-blba), ale to vůbec nevadí - naopak - ve své kategorii vytvořil nový standard.
MILOVNÍKŮM HORORŮ VŘELE DOPORUČUJI - OD SLEDOVÁNÍ SE NEODTRHNETE
84 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 19 lidí
VYŠŠÍ KVALITATIVNÍ LEVEL
Pokud si pod pojmem Sci-Fi představujete akční vesmírnou střílečku, plnou technoblábolů a patosu, tak budete zklamaní. Caprica je sice prequel Battlestar Galacticy, ale naštěstí se lacinou cestou tvůrci nevydali. Zaplatili za to ovšem cenu, která se obvykle platí po opuštění výnosných vod mainstreamu - seriál ztratil sledovanost a byl předčasně ukončený - diváci chtěli další Galacticu.
Navíc se nižší rozpočet se projevil na úrovni triků, což nesou nelibě "polykači formy" - tedy ti, kteří považují za základ všeho hezké obrázky a dokonalé všudypřítomné animace. Jenže v tom kvalita díla není.
Scénáristé Capricy zvolili pomalejší tempo (pokud čekáte napínavý a přitom inteligentní seriál, tak sledování určitě nevzdávejte po prvních dílech) a hlavně odvážně sáhli do společenské problematiky. Starověké náboženství, postupně přecházející k monotheismu jako jeden z faktorů, nejsilněji ovlivňujících společnost (včetně náboženského fanatismu), která se neumí vyrovnat s nástupem nových technologií, terorismem a xenofobií (když jste z Tauronu, tak jste dirt-eaters)...
Seriál sahá na temné a depresivní struny života, všechny postavy (skvěle psychologicky zpracované) jsou něčím deptány, štěstí je méně, než šafránu.
Scénáristé (k jejich škodě) předpokládali inteligentní diváky a odvedli skvělou práci, režie donutila herce, aby podali nadprůměrné výkony. Příběhové linie, které jsou svázány s BSG, se uzavírají do logických celků bez chyb - což musí pozorného diváka nadchnout. Prequel svou kvalitou řádově překonal seriál, ke kterému se vztahuje. Vznikla nová forma - nazval bych ji sociálním (v nejširším slova smyslu) hard-core Sci-Fi dramatem. Finále serie (Apotheosis) je natolik obstojně vygradované, že téměř nahrazuje konec seriálu. Doporučuji sledovat v maratonu :-)
Podotýkám, že 70% je u mě velmi slušné hodnocení.
91 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 11 lidí
PŘÍJEMNÉ PODZIMNÍ PŘEKVAPENÍ
Jsou temata, která byla tolikrát zpracována, že se při jejich recyklaci na televisních obrazovkách nedá čekat nic nového. V tomto případě by to ale byla chyba. Tvůrcům seriálu se podařilo vnést nové prvky, které opepřili britským humorem a zakomponovali do dynamické dějové linie, plné nečekaných momentů. Podařilo se jim vyvarovat samoúčelných drastických scén (ne, že by seriál neoplýval drastickými záběry), existence nemrtvých je vysvětlena, flanďáci neprudí verbováním, ale mají své nezastupitelné místo. Zkrátka myslícího diváka (pokud se oprostí od averze na tento typ seriálů) nic neodpuzuje - naopak - setká se s napětím (slabší nátury s dotekem hrůzy).
Žádné zbytečné dialogy a rodinné sladkobolné kecy, žádná vysloveně hluchá a nudná místa - zkrátka po dlouhé době něco svěžího a nenáročného, co vtáhne do děje.
Po prvních dvou dílech považuji The Fades za nejlepší seriálový počin tohoto podzimu.
90 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 10 lidí
PROMARNĚNÁ ŠANCE
Vítězství formy nad obsahem někdy sluší umění, ale dílům bez uměleckých ambicí nikdy. Povedené animace srovnatelné s Jurským parkem, exteriéry (nepodstatné, zdali reálné) evokující atmosféru fantasy a téměř postkatastrofická osa příběhu nemohou zachránit seriál, který je po dějové linii poněkud zanedbaný rozvláčný a místy nudný. Jedno z nejvděčnějších temat fanouška Sci-Fi - time traveling - se v podání Spielbergova teamu nešťastně změnilo v rodinné cosi, co atraktivní záběry nezachrání.
Nic proti rodinným seriálům - fakt, že je "nemohu" neznamená, že nemají vlastní cílovou skupinu. Stejně tak nelze nic namítat proti dalším typům seriálů, určených pro jiné skupiny diváků. Pokud se ale tvůrci snaží zaměřit na více cílových skupin najednou, tak potom většinou vytvoří bezzubý pall mall, který nenadchne nikoho. Co se Spielbergovi výjimečně podařilo u Blízkých setkání třetího druhu (atmosféra, dynamika, gradace, očekávání, tajemství...), se zopakovat nepovedlo.
Pilot začíná velmi slibně, ale od okamžiku průchodu "časovou trhlinou" ztrácí děj na dynamice a začíná se utápět v zdlouhavých a nudných objímacích family scénách, hluchých dialozích ve formě nejotřesnější klišoidní vaty (působí dojmem, že byly vygenerovány SW na tvorbu scénářů), nablblých scénách s dětičkami a podobném balastu. Hrdina, který si v damatické akční scéně najde čas na "objímačku a blafačku" s partnerkou, mi otáčí žaludek.
Pokud děj graduje, jsou v něm trvale přítomné prvky tajemství a očekávání, potom je divák spokojený. Je-li tomu naopak, potom nutně pocítí zklamání.
Kdyby někdo našel odvahu pro jiný střih a formát (tedy pokud by byla stopáž zredukována doslova na polovinu - tedy pilot cca 45 min. a první díl po pilotu cca 22 min, nebo jako polovina jednoho dvojtematického dílu), potom by bylo možné uvažovat o vyšším hodnocení, než 50%.
Tento komentář jsem napsal po od poloviny poloznuděném zhlédnutí dvojdílného pilotu a protrpěném třetím dílu. Obávám se, že když byl S01E03 ještě horší než pilot, tak se celý seriál rozplizne v nudných rodinných scénách a dialozích, obsahujících na závěr ono nezbytné "I love you." "I love you too". Fuj.
EDIT: Nezaměňovat s ruským filmem z roku 2008, někdy také řazeným mezi Sci-Fi. Jeho název je totožný - Terra Nova (ve filmu je používáno označení TERA NOVA) Novaya Zemlya (2008) http://www.imdb.com/title/tt1234435/ , http://www.csfd.cz/film/245319-nova-zeme/ Se seriálem nemá nic společného.
62 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 21 lidí
KŘESŤANSKÝ ĎÁBEL A BŮH JAKO REÁLNÁ SOUČÁST ŽIVOTA AMERIČANŮ
Jeden z mnoha dalších seriálů, který ukazuje převrácený život na druhé straně oceánu. Ti, kteří by měli skončit na psychiatrii jsou ukázáni jako normální a myslící jedinci jako nevěřící Tomášové - tedy jako zaslepení blbové.
Pod záminkou klasického souboje dobra a zla je do diváků horem-dolem pumpována víra v křesťanské nedpřirozené bytosti. Jediný normální jedinec ("...on je vědec, musí si všechno osahat, nebo vidět a nechápe, že se to musí cítit tady..." - postava ukazuje na levou část hrudi), který nechá manželku s vizemi zavřít na psychiatrii, je nakonec za blba sám a je mu oslepením dokázáno, že ďábel existuje. Úchvatné. Sbírka lidí, která by měla skončit na psychiatrii, se ukáže v roli nositelů pravdy - sice poněkud vražedných - v rámci víry jsou ochotni zamordovat sebe i hrdinku - ale na "boží pravdě" to nic nezmění (naopak, Bůh je laskavější a našeptává jim, aby se bránili láskou). Je to zkrátka super. Jistě, lze nabídnout, že je to fikce (tedy jak a pro koho), ale pro kolik lidí je to "výchovné"? Kolik simplexních jedinců "prohlédne"? Pro kolik z nich je to návodné?
Dialogy plné vaty a zvuků "ehm", rádoby rozpačité poškubávání rukama a hlavou jako vyjádření rozpaků (móda z amerických seriálů - v padesátých letech se pro změnu divoce koulelo očima), unyle sladký popík (podle zvukové podmalby se dá často odhadnout "kvalita"), svět, ve kterém dominují jako hrdinové pubescentní a těsně postpubescentní jedinci, nevalné herecké výkony, kulisy a sociální postavení hrdinů na úrovni telenovel (US sen) - zkrátka obvyklý teenovský zaoceánský mainstreamový seriál, jehož cílovou skupinu raději nechci definovat, abych tady ještě občas mohl něco napsat :-)
Podívat se na to dá, ale s poměrně velkým sebezapřením a s dramaticky nízkým indexem očekávání. Doporučuji se před sledováním pomodlit.
83 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí