pjezek164

S licencí k jádru věci

Pokud tu někdo hledal reálnost bojových prvků, pak hledal na špatné adrese. To totiž v případě Persons of Interest není ani cílem ani magnetem na diváka. Tím je zcela něco jiného. Pokud chce autor poukázat na problémy reality, musí se umět obrnit uměleckou licencí a poukázat na zjevné důkazy, že tohle přece nemůže být pravda. Jenže je tu z té US pravdy ukázáno nadmíru dosti. Rozpolcenost společnosti na gaunery a je podporující zbabělce a na zásadové "Amerikány", kteří se směsicí dobrých přistěhovaleckých tradic vidí smysl života v boji proti svinstvu své doby a prostoru. Zdánlivá Claviezelova prkennost výtečně ukazuje pokerface člověka, jehož život dlouho řídili jiní než si uvědomil, že být ovcí a poskokem gaunerských zájmů v zdánlivě úctyhodném hávu je popření člověčenství v sobě samém. Mindráky ze ztráty blízkých pak někdy promlouvají z lidských tváří a chování až do smrti. U Mika Emersona je přímá linka ke skutečným Kevinům Mitnickům včetně prvku zbohatnutí a následného investování do správných věcí. Mikův projev je ale i tak prvotřídní v dvojité karikaturce (nevěř, ale je to tak) postupně se otevírajícího nerdovského introverta. Zajímavé jsou postavy Fusca a Carterové, u nichž je dobře vykreslen vnitřní svár Dobra a Zla a jeho katarze v majoritě Zla v okolí (ten hajzl přece nemůže brát vše!). Mafiánská črta Eliase naprosto fantasticky ukazuje, jak úzká může být hranice mezi počestným učitelem a mafánským kápem. Je to ale na pováženou ukázat, že v mafiánovi může být více lidské etiky a z ní vycházejících zásad než ve vlivných strážcích zákona a politicích. Mimochodem, výběr Mirka Táborského za Mikova dabéra je geniální a naprosto špičkový. Osobně považuji obě prozatím odsledované řady za skvělé a abych neurazil bohy, tak stovka nebude.