Skogen
| Jméno | Radim | |
| Věk | ||
| Bydliště | Za devatero horama a devatero řekama - tak tam teda ne. | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
Vítejte v N.H.K.!
Jakkoliv mě anime oslovilo, s výběrem v komediálním žánru mám docela problém. Každopádně je japonský humor švihlý, takže typické komedie, zejména ty středoškolské nabité ječením a svíjením se z trapnosti, míjím s podobnými pocity obloukem občas dost širokým. „N.H.K. ni jókoso“ naštěstí mezi takové nepatří a humor zde mívá i jakousi tu pointu.
Sató je báječná postava na nejlepší cestě stát se zkrachovalcem, ačkoliv nebýt paranoie, nic by mu přinejmenším v průměrné budoucnosti překážet nemuselo. To si uvědomuje i roztomilá Misako, která má ovšem svůj vlastní důvod, proč se zrovna o Satóa zajímat.
N.H.K ni jókoso obsahuje i vážnější chvilky, v pravý čas však bere roha zpátky do humorné polohy, takže se skutečně jedná především o odpočinkovou záležitost, při které by se měl divák především dobře bavit. Mně se to dařilo, za což rozhodně dík.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Opuštěný zajíček
Usagi drop budil naděje jednoho z nejlepších počinů roku a taky se na něj ihned vrhla plejáda překladatelů fansubové scény. Naděje seriál dílem splnil, protože se řadí k tomu lepšímu, dílem nikoliv, protože mezi tím lepším je sám o sobě šedým průměrem.
Daikiči je osaměle žijící třicetiletý muž, jehož usedlý životní styl nenabourá žádná romantická láska, ale šestiletý sirotek Daikičiho dědy. Seriál se tedy věnuje tématice zpracovávané tak či onak nesčetněkrát - nezkušený dospělák se náhle z jakési příčiny stává odpovědným vůči dítěti a je konfrontován s úhly pohledu na svět a život v rovinách, jaké ho do té doby pochopitelně dost míjely.
Zlí jazykové tvrdí, že Usagi Drop je seriálem pedofilním. Což o to, nepochybuji, že pedofilům by se mohl líbit, lecjaká scéna totiž nepochybně může jitřit fantazii, ale opět je třeba uvědomit si především kulturní odlišnosti. Zatímco v Japonsku je například zcela normální společná koupel, v USA by vám už za to, že jste ve vaně nazí se svým dítětem, mohly hrozit nepříjemnosti. To byl i problém filmu „Můj soused Totoro“, kdy v Americe proběhla diskuze, zda má být film pro údajný pedofilní kontext ve spojitosti se společnou koupelí otce a jeho dcer vůbec vysílán. Japonci jsou zkrátka, abych tak řekl, ve vztahu k přirozenosti přirozenější, avšak dětem se rozhodně ubližovat nesmí.
Největším nedostatkem pro diváckou atraktivnost je oslava běžného normálního života, která tak vyznívá rovněž běžně a normálně a nemůže nadchnout nějakou výjimečností. Tak trochu je také znát snaha o mentorování, záměr vylíčit rodinu jako jeden z nejvyšších životních zájmů, kterému se má správně i přes jistou nepravděpodobnost a konfliktnost s jinými stránkami života podřizovat vše ostatní. Protože mám ale na věc v principu shodný názor, je mi takové mentorování spíš sympatické.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Kdo nezná „L“, má ho tam 3x...
Mecha a seinen anime, kteréžto si vcelku oprávněně u diváků vydobylo pozornosti a úspěchu.
Příběh se odehrává v alternativní přítomnosti ovládané třemi supervelmocemi - Británií, Čínskou federací a Evropskou unií, poté, co „Svatá říše Britská“ dobude Japonsko a podmaní si ho jako „Oblast 11“ za pomoci „Obrněných autonomních rytířů“, neboli robotických jednotek „knightmarů“, ovládaných zevnitř člověkem.
Sám hlavní hrdina Lelouch Lamperouge by se dal charakterizovat jako modernější Zoro mstitel, který místo aby si navlékl škrabošku, navleče se do ukořistěného robota a vyrazí proti utlačovatelům - hnusně snobské šlechtě Britské říše. V tom mu napomáhá nejen odhodlání, geniální důvtip a vůbec vlastnosti předurčující ho k vládnutí nějakému tomu podobně hnusnému císařství, ale též zvláštní získaná schopnost, které nikdo neodolá... Víc k ní neprozradím :)
Málokomu nedocvakne, že stále ještě mírně xenofobní Japonci variují téma své bezpodmínečné kapitulace na sklonku 2.světové války a fantazijně si pohrávají s „co by kdyby“ v překvapivě málo zastřené averzi ke skutečnému hegemonovi, který však ve skutečnosti Japonsku napomohl stát se druhou největší ekonomikou světa. Což poté tak trochu implikuje zamyšlení, že kdyby anglofonní země tvořili skuteční patrioti, tak jako Japonci Japonsko, nejenže by asi Code Geass nemohli dávat vysoké hodnocení (IMDb 8,8), ale zákonitě by je to všechno muselo dožrat...
My ovšem podobným schizmatem až tolik trpět nemusíme, koneckonců i pro nás skutečná Británie, natož Amerika, alespoň formálně byla dlouho imperialistickou ;)
Animace je zcela typická pro studio CLAMP - vytáhlé, neskutečně štíhlé postavičky se špičatými rysy někomu sednou, jinému až tolik ne, nicméně jde o zvyk.
Osobně mě Code Geass nijak extrémně neuchvátilo, což je možná způsobeno právě tou militantností a žánrem mecha, což tak úplně není moje parketa. V souladu s obecnou oblíbeností však kvality uznávám.
P.S.: Proč ten divný nadpis názoru? Na to, že Japonci sami hlásku „L“ nemají, s ním ve jméně hlavního hrdiny skutečně nijak nešetřili...
67 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Překvapení
Docela dlouho jsem Princeznu Tutu obcházel. Věděl jsem sice, že hodnocení z řad těch, na které dám, je vysoké, ovšem pohádkám jsem už odrostl a na to, abych se do dětství zase vracel, přece jen na druhou stranu věk ještě nemám. A pak je tady ten balet. Nejsem možná snad úplně nekulturní dřevák, alespoň v to doufám, nicméně zrovna ten balet...
A hleďme! Jakmile jsem se k Tutu posadil, už jsem od ní nevstal. Nějakou dobu už jsem totiž na tak imaginativní a příběhově funkční věcičku nenarazil, přestože svět anime je obrazotvorný a originální dalo by se říci takřka standardně. Upoutá hned úvodní mystické intro, postupně se prohlubující, které probouzí poutavou atmosféru, vzápětí překvapí originalita pojetí postav a nakonec nepochybně zaujme příběh. O to více, že hlavní postavy jsou velice živě lidské, vícevrstevné a přirozeně sympatické, a že poselství je jednoznačně pozitivní, aniž by zároveň působilo jakkoliv šablonovitě a mentorsky.
V popisu jsem využil jména a názvy z perfektního překladu od Colourful Subs, na jejichž stránkách se o Tutu dozvíte víc.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Spodní prádlo vpřed!
Ikki Tósen patří do kategorie těch anime, díky kterým vnímá zglajchšaltovaný puritánštější divák anime tvorbu, a nejlépe rovnou celou japonskou kulturu, jako ujetou, praštěnou a každopádně zvrhlou.
Náleží totiž k žánru ecchi (čti ečči), neboli anime lechtivého zaměření, kde se alespoň co pět minut ukáže záběr zdola na dívčí spodní prádlo s vyrýsovaným dalamánkem uvnitř, kde úchylný vítr nadzdvihává sukně, přes trička, mnohdy natržená, se rýsují ztvrdlé bradavky a z koutků úst vytéká slina... Tedy, v tom posledním už jsem se nechal trochu moc unést. Zkrátka, člověka bez mentálních bloků se při pohledu na poodhalená hrdá a ztepilá těla připravená konat svou přirozenost více či méně zmocňuje touha cokoliv penetrovat, zatímco puritána by zfleku trefil šlak a to hned několikrát.
Inspirace klasickým čínským románem ze 14. století poněkud ustupuje změně lokalizace do Japonska, reálie jsou zasazeny do moderního světa a podstatná část dávných hrdinů ztranssexuálněla na ženské. Koho by taky zajímaly slipy zamotané v chlapských chlupech, že jo? A když eroge, tak pořádné, proto nejenže jsou hlavní hrdinky ženského pohlaví, ale ještě jim je tak o dvacet méně, než by se při bojích o nadvládu nad zemí očekávalo. To je vzhledem k žánru pochopitelně taky plus.
Máme zde tedy především adolescentní dívčiny, které chodí na to své gymnázium, anebo vejšku, a protože modernistické pojetí splývá s tradicí, jejich školní povinnosti jsou nahrazeny vůdcovstvím a vzájemnými boji, ve kterých by neobstál ani Robocop. Už proto, že Robocop nedokáže vykopnout nohu tak vysoko a ukázat při tom dalamánek. Vzdor apokalyptickému řádění se hrdinky z utrpených zranění, v rozsahu následků autonehody na dálnici, vždy opět vylízají do krásy bez poskvrnky, což taky potěší, jinak bych to asi nedokoukal.
Samozřejmě se zde umírá, teče krev a stylizace dračí síly působí efektně. Je třeba se připravit na propletené intriky, přece jen Románek tří království byl především o politice, je tedy vcelku možné, že příběh nebude napoprvé příliš srozumitelný, zvlášť, když si stáhnete ne moc dobrý český překlad. Animace je fajn, tohle se ostatně musí kreslit dobře. Zvlášť, pokud asistují živé modely ;)
Nevýhody, ty taky jsou. Začnu od samého konce. Celou dobu se „dračí“ Ikki Tósen tváří epicky a rozehrává příběh přehršle postav, který spěje k vyvrcholení v legendární bitvě u Rudých útesů. Jenže ecchi! Pardon, ecce! Ono to místo závěrečného boje je jakousi fabrikou, což bych překousl, je to přece moderna, ale hlavně se bitvy účastní jen ti vyloženě hlavní, které lze spočítat na prstech, takže smrtelnou ránu nakonec utrpí především bitva samotná, která přece měla být megalomanská. V tomto velké zklamání, tím spíš, že vedlejší postavy i bezejmenné zástupy bojovníků se v seriálu jinak normálně vyskytují.
Orientaci také trošku matou jména hrdinů, vezměme si: Kaku (Žena), Kakuka (chlap), Kakóen (žena) Kakóton (chlap), to člověka trochu zmate.
No a nakonec prozradím, že jsou k mání dvě verze, jedna cenzurovaná a druhá bez cenzury, protože co je v sexualitě pro Japonce normální, z toho se Američan osype pupínkama a především to nikdy neodvysílá. V zájmu jakž takž dostupného ratingu se tedy vystříhaly nejožehavější scény a místo nich se do celkové délky dosadily úvodní statické obrázky. A necenzurovaná verze, jakkoliv jinak lepší, dokáže překvapit dokonce i jedince v anime vcelku protřelého. Zejména mám na mysli jistý díl s Kan-u Unčou, Ryubi Gentoku a Šokacuryú Kómei v lázni... Té poslední je tak deset, no, co vám budu povídat, návštěvě tuhle scénu nepouštějte, bude vás mít ne za ecchi, ale za hentai.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
I v bibli je Ráj na východě...
Pro Japonce kontakt se západem znamenal především dvě věci. Prudký technický rozvoj a úpadek tradičních hodnot. Na to první jsou Japonci pyšní, za to druhé dvakrát moc západ v lásce nemají a dloubnou si do něho kdykoliv jen mohou.
Oběma efektům se Higaši no Eden věnuje a vzdor humoru vznáší docela vážnou otázku. Opravdu je to takhle nejlepší? Nebylo by lépe, kdyby svět řídil někdo, kdo to umí?
Příběh je z těch vydařenějších, sice i zde narážíme na ztrátu paměti, ale pak je tady ta záchrana Japonska a pochopitelně kouzlo moci v podobě mobilu nabitého pytlem yenů a všemocné Juiz na drátě. Je libo odpravit tamtoho chlápka? Žádný problém, pokračujte prosím ve své práci spasitele. Noblesse Oblige... Je-libo koupit obchodní centrum? Poslužte si - a prosím, pokračujte ve své práci spasitele. Noblesse Oblige... Komu by se nelíbilo nasát do nozder aroma neomezených možností? V tomto lákadlu a v promyšlenosti souboru pravidel pro Selecae seriál Higaši no Eden zdatně konkuruje Death Note. S tím, že se sice pátrá po souvislostech, ale o krimi se nejedná a celé je to romantičtější a humornější, přičemž humor zahne za roh vkusu našince opravdu málokdy, většinou se trefí.
Přiznávám, že nejprve jsem moc nemohl přijít na chuť způsobu animace, kvůli které obličeje hrdinů mají náznakem cosi jako žabí tlamičky a mrkací panenka Saki mi připadala taky mrkací až přespříliš. Pak jsem si ale zvykl a nakonec se to převrátilo v pravý opak a animace se mi začala přímo líbit a Saki taky. To jsou mi zvraty...
Výtku mám tedy jedinou. Hodně uspěchaný konec, který nedává divákovi příliš prostoru k uvědomění si pointy, takže se nejprve dostaví otázky proč to všechno, proč zrovna takhle a jestli to všechno nebyla až moc velká klika.
Ale dívá se na to dobře.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Drsný svět
Najde-li se takový, či možná vůbec taková, pro kterého(ou) romantika nic neznamená a komediální prvky ho (ji) přímo prudí, přesto chce katany a samuraje, nemůže jinak, než sáhnout po Shigurui. Romantiky je zde totiž tolik, co by se vám za nehet vešlo, jste-li bez nehtů. A za každým zdvižením koutků úst, které by se jinde snad i mohlo nazývat úsměvem, se skrývá něco úskočného a každopádně nehezkého. Nicméně přes svou tvrdost je takové pojetí realitě blíž, zejména, pokud jde o moc. A o tu jde „až“ v první řadě. Atmosféru až úchylné krutosti, v níž se beznadějně rozpouští i náznak citového vztahu hlavního hrdiny, umocňuje jemně zdémonizovaná postava vůdce dódža Kougana.
Animace kopíruje styl příběhu. Kresba je ostrá, barev málo, vše převážně laděno do odstínů šedi. A při tom všem je jedním slovem skvělá.
Shigurui je zajisté bezcitné, místy až odpudivé. Když už ne lež nad pravdou, pak nad láskou zde bezpochyby vítězí nenávist a to měrou vrchovatou. V tom všem je ale zároveň seriál neotřelý a vlastně i velmi fascinující.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Závěr se v teorii ztrácí...
Viděl jsem suma sumárum pár dílů, takže můj názor berte s rezervou přinejmenším stejnou, s jakou ho ze svých úst přijímám já sám...
Ano, je to vtipné. Humorné je to vlastně už jen samotnou bizarností charakterů postav a postačí se podívat na výraz tváře, aby vám šly koutky nahoru. Takže jako v Přátelích se podařilo skvěle obsadit alespoň ty úplně nejhlavnější.
Zmínil jsem Přátele, protože srovnání se zákonitě nabízí. V přátelích se mi líbilo, že ačkoliv hrdinové mezi sebou měli lecjaké spory, byli si přes to všechno skutečně blízcí a nějakým způsobem se to hercům podařilo předat divákům. V Teorii něco takového postrádám. Jako by aktéry svedla dohromady jakási lhostejná náhoda, jejíž vliv jakýmsi záhadným způsobem stále ještě trvá, ale vlastně kdykoliv může skončit. To pro mě oproti Přátelům připravilo Teorii o jeden rozměr. Také je fakt, že srovnám-li náhodný díl z minulosti s nějakým tím pozdějším, originalita postav se vyčerpává, charisma slábne a zajímavá výstřednost se bohužel mění ve výstřednost skoro až protivnou.
43 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 7 lidí
Zajímavý počin
Jsem na rozpacích, jak vlastně Avatara hodnotit. Jestli podle formy zpracování, tedy v kontextu anime, anebo podle země původu, tedy jako klasický animák.
První, co mě zarazilo, byla holá hlava hrdiny s modrou šipkou. Holá hlava v Asii neznamená žádné velké terno, samurajové v Japonsku si hlavu vyholovali při odchodu do klášterů, to značí většinou po ztrátě pána, anebo při osobním neúspěchu. No a geometrická šipka jak na asfaltu z přímého pruhu na hlavňačce dost postrádá cit pro sice jednoduchou, ale při své jednoduchosti zároveň i dokonalou ornamentalistiku. Už to dává pocítit původ někde jinde.
Američané velmi zdařile napodobili typickou animaci a přiblížili se i způsobu vyprávění a chování postav z japonských anime. Občas ovšem na povrch vyplouvá typická západní „ukecanost“ s níž postavy vyjevují své vnitřní emoce, což v anime bývá v naprosté většině případů zachyceno realisticky nonverbálně. Obdobnou zkratkou jsou líčena i dobrodružství, takže příběhy neusilují jít někam do hloubky, což je další věc, kterou se anime typicky vyznačuje (nehodnotit prosím podle Pokémonů a Bakuganů - nezasvěcený totiž bohužel obvykle nic jiného nezná), a která mi v Avatarovi trošku chybí, stejně tak jako samotné vyprávění je zde lineární a čistě oddechové.
Na druhou stranu Avatar postrádá mnohdy méně srozumitelnou japonskou symboliku a humor není tak brutálně švihlý, Avatar bude tedy těm, kteří se s žánrem pravého anime dosud důvěrněji nesetkali, snáze přístupný.
50 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Bez výhrad
Naruta jsem ani náhodou neviděl celého a sledoval jsem ho více méně náhodně. Z nějakého důvodu jsem mu moc nevěřil a měl jsem ho za vyloženě infantilní záležitost, za což se mu s odstupem omlouvám - ごめんなさい. Sice se v něm skutečně neřeší nic pro kategorie +10, ale nijak zvlášť to nevadí, když postavy jsou sympaticky svérázné, ale nikoliv ujeté a děj je příjemně zábavný, ale ne trapný... S Narutem tedy nakonec nemám sebemenší problém.
60 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí