Skogen
| Jméno | Radim | |
| Věk | ||
| Bydliště | Za devatero horama a devatero řekama - tak tam teda ne. | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
Palec vzhůru
Jeden z mizivého množství českých krátkých komediálních seriálů, aktuálně řečeno sitcomů, které se povedly. Není ani trapný, ani si neplete žánr komedie s dramatem, ani se nesnaží působit jak z jiného světa. Zrovna ten poslední důvod bývá u českých komedií posledních let častou trefou naprázdno. „Taková normální rodinka“ už má naopak nějaký ten pátek za sebou a tudíž jde skutečně o normální českou rodinku, která si nehraje ani na jihoamerickou telenovelu, ani na prostředí lifestylového žurnálu, ani neparoduje Policejní akademii stylem pětiletého koloběžkáře hrajícího si na Hell Riders. Opravdu jsem se bavil.
83 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
Brilantní...
ČST se svého času Anno Domini 1983 sice v široké koprodukci, avšak přece jen v typicky českém prostředí podařilo natočit sci-fi seriál, jakému může konkurovat málokterý jiný.
Zábavnost je zcela nezpochybnitelná, nechybí mu ale ani jistá hloubka a probleskování serióznějších myšlenek, což značí obtížně vybalancovaný mix, který když se povede, dokonce atmosférou převáží jednožánrové záležitosti typu sitcomů anebo naopak seriálů beroucích se až příliš vážně, jako je jinak skvělý (a v efektech ovšemže nesrovnatelně lepší) Star Trek. Ano, nezdráhám se srovnávat se Star Trekem a dokonce otevřeně prohlašuji, že při sledování Návštěvníků jsem se bavil víc a byl i pevněji pohlcen do děje, než při sledování nejznámějšího a nejprestižnějšího sci-fi seriálu.
Těší mě, že tentokrát mohu být beze sporu patriotem :)
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
Mhm...
A abych se taky vyjádřil trošku kriticky, což by se mělo zdravě odrazit v mém průměrném procentuálním hodnocení seriálů, vrhnu se na Toma a Jerryho...
Jistě, mám za sebou období nadšení, kdy mi odvázanost a černý humor nemálo imponovaly, jenže zatímco „Jen počkej“, „Podivuhodné prázdniny rodiny Smolíkových“, anebo třeba „Ovečka Shaun“ mezi mými oblíbenci stále jsou, Toma a Jerryho jsem postupně odsunul někam do ústraní.
Příčinou je typ humoru, který se vcelku brzy přejí, asi tak jako by člověka postupně mělo přestat bavit zašlapávat brouky a mravence. Když odbočím, zajímavá pro mě byla studie, v níž se porovnávaly projevy agresivity mezi americkou a francouzskou skupinou předškolních dětí. Jedna z nich vykazovala trojnásobně vyšší míru projevů agresivity a asi nemá smysl explicitně vyjadřovat, která z nich to byla. Možná francouzské děti až tolik na Toma a Jerryho nekoukají. Že takový příval stereotypního mlátícího humoru není zcela normální ani pro samotné Američany, zase dobře dokládá jeho parodování v ad absurdum scénkách „Ichi and Scratchy“ ze Simpsonových :)
25 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 4 lidé
K protinožcům a dál...
Maďarský majstrštyk a když se to tak vezme možná i předobraz Simpsonových, alespoň co do charakterů a doby vysílání určitě. Aniž bych se chtěl profilovat do kůže zaprděného moralistického pseudointelektuála, humor Smolíkových se mi přece jen jeví inteligentnější, vkusnější a daleko méně cynický než jeho pozdějšího zaoceánského protějšku.
Dobrodružství této povedené rodinky nemá chybu, je barvité, dostatečně praštěné, vtipně parodující a dodnes patří k mým nejoblíbenějším a nepřeválcovala ho ani japonská anime produkce, jíž v současné životní etapě diváckého konzumentství jinak dávám přednost.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Guliverova dobrodružství ;)
Další věc, kterou ohodnotím metou nejvyšší, protože nemohu jinak. Tentokrát se zase jednou podstatně rozejdu s xxmartinemxx, protože Ládínkova dobrodružství jsou natolik imaginativní a originálně pojatá, alegorickou kritiku soudobých jevů nepostrádaje, že jestliže s odchodem dětství člověk zcela nepřichází o fantazii a hravost, seriál přestat být zábavným prostě nemůže...
Narážky na svět jsou alegoričtější a ne tak verbálně přímočaré jako ve Futuramě a Simpsonech (ty mám taky rád), což prostě jen znamená, že obsahují daleko méně cynismu a nekapitulují před pozitivností. Což se pak sice může jevit naivně až dětsky infantilně, ale to je jen otázka přístupu ke světu.
Hláška „Chci skloňovat a časovat!“ dvourozměrného intelektuála před taktéž dvoudimenziálním diktátorem Velkým Placákem je trojrozměrně špičková :)
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Kotěnočkin vivat!
Animák, který měl tu smůlu, že přišel ze Sojuzu (= Sovětský svaz - pro nepamětníky). Kvůli tomu na něj možná někteří pohlížejí skrz prsty, i když si to vůbec nezaslouží. Vzpomínám si, jak mě zamrzel obdobný postoj ve Svěrákově Koljovi, kde ve skoro prázdném kině na Jen počkej seděl jen Kolja a on, když nakoupil další nutné vstupenky, aby se vůbec promítalo... Myslím, že spousta věcí by se vůbec neměla nahlížet ideologicky, ať už z té či oné strany, obdobné seriály nevyjímaje, tím spíš, když v nich samých absolutně nic ideologického není...
Báječná animace, velmi sympatické charaktery postav, které ač v nemilosrdné opozici, přece jen ani soucit s druhým nepostrádají, výborné příběhové zápletky, skvělý situační humur a chytlavá hudba... Jen počkej zkrátka v mé filmotéce (? videotéce už ne, dvdtéce taky ne, seriáltéce jakbysmet ne, jak tomu teď vlastně říkat?) nemohlo chybět a také nechybí.
Jen škoda, že z posledních dílů rovněž jako z naprosté většiny postsocialistických počinů vyznívá jakási existenciální nekonzistentnost, jako by si tvůrci najednou nevěděli rady, jak s příběhem v nové podobě společnosti naložit. Kdyby místo toho i nadále společenské jevy více méně ignorovali, udělali by lépe.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 5 lidí
Název jako pro batole, ale..
Hodně příjemný a vtipný seriál, který si umí udělat legraci z každé postavy, ale žádnou přitom nešikanuje. Každý je v něčem užitečný, něčím zajímavý, něco dokáže totálně zmamlasit a při tom všem nepřestává působit sympaticky, ať už je jaký je, počínaje Shaun, přes tlustou ovci a ovčáckého psa až po nádherně samorostlého farmáře :) No a zpracování á la Wallace & Gromit mi vyloženě sedlo.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Big Angel Beats!
Jj, Nakamura Yuri je něco jako Suzumiya Haruhi. Praštěná, ambiciózní a sexy. Yuzuru Otonashi je zase typický anime sameček - nepříliš obratný, nepříliš obdařený štěstím, ale stejně tak samičkám nepříliš odolatelný. Do třetice Tachibana Kanade, jako poslední z trojky nejhlavnějších, ale zdaleka ne jediných blíže vylíčených hrdinů, je zase záhadná, trošku tragická a každopádně ukrutně kawaii. To je dobrá kombinace, ne? Zdatně jim sekundují charismatická Iwasawa, extrovertní Hinata, švihlá loli Yui, introvertní svalovec Takamatsu, podivín TK, nekompromisní Shiina a můj oblíbenec - lehce dementní, ale o to choleričtější bojovník Noda.
Angel Beats! má i přes banálně vygenerovanou zápletku (ach ta amnézie...) docela originální, temný a poutavý úvod. Značně mu napomáhá šikovně vykonstruované prostředí i situace umožňující mnohdy překvapivý vývoj. Když už je cosi jako realita přiměřeně objasněna, dojde na poměrně vkusný (na japonské poměry) humor a vzápětí i na tragiku opět těžící z nezvyklé situace uzavřených osudů, kterým je však přesto dáno pokračovat.
Ohromná škoda nezvládnutého závěru. Ten se doslova vleče přes dva díly a do písmene je přeplněn patosem. Tohle a dále okolnost, že tragika se očividně snaží vypadat místy až příliš tragicky, mě vede k hodnocení o dvacet procent nižšímu, než bych byl bez zaváhání volil hned po první polovině.
67 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
Závěr seriálové trilogie
Závěrečná řada má podle mého jen jedno mínus a sice, že je pouze deseti dílná...
Jinak je zde vše, kvůli čemu mám tuhle vesmírnou ságu rád, od napětí a dobrodružství, přes politiku, humor i drama, až po romantiku, spějící po třiceti šesti dílech k vyvrcholení. Zda bude tragické, anebo šťastné, si ponechám pro sebe. Do poslední chvíle nelze říci, která z možností převáží a tak je to i správné.
Na rozdíl od série druhé se podstatná část děje odehrává opět na planetě a to nikoliv na ledajaké planetě, nýbrž na Lobnas II, o které ví Spojené lidstvo svoje. Lafiel a Jinto naopak nevědí nic, takže je tok událostí z bezstarostné otrávenosti nad nudným místodržitelstvím brzy vytrhne.
Po všech stránkách výborné zakončení, u kterého mě osobně mrzí krom zkrácené délky právě ten fakt konce.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Kdo jsou vlastně Šedokřídlí?
Co diváka poprvé uhodí do očí, jsou křídla, svatozáře ...a cigareta v ústech. To poslední naznačuje, že s andělským původem hrdinů to nebude zas tak jednoduché a seriál skutečně těží zejména z divákovy zvídavosti, co jsou ti šedokřídlí vlastně zač.
Vážné téma a literární předloha zase dávají vědět, že tentokrát jde o cosi krapet náročnějšího, co poněkud vybočuje ze schémat anime standardu. Kdo se anime věnuje málo, anebo vůbec, jinak obvyklá klišé mnoha těchto seriálů ani vnímat nemusí, ostatně se podstatně liší od klišé euroamerické kultury, což vede k začátečnickému přesvědčení, že žádná nejsou. Kdo už má naopak lecos nakoukáno, bude zpracováním tohoto příběhu jistě potěšen. Jedním z takových klišé je totiž obvyklá ztráta paměti hlavního hrdiny, umožňující divákovi spolu s ním postupné odhalování skutečností a přirozené vysvětlování souvislostí. Anime, využívajících amnézie hrdinů, se nelze dopočítat... Zde je tento dějotvorný prostředek pojatý nenásilně a přirozeně, takže jako klišé nepůsobí.
Děj je spíše pozvolný, poctivě buduje atmosféru a neúprosně stáčí pozornost k tajemným okolnostem, které se tvůrci klasicky po japonsku snaží spíše naznačovat, než servírovat na stříbrném podnose, takže to chce opět nechat při sledování zapnutý mozek a vypnout až u půlnočního zpravodajství...
Na Haibane Renmei oceňuji především myšlenku, silný filozofický podtext a přesah kamsi do zcela zásadní podstaty věcí.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé