Skogen
| Jméno | Radim | |
| Věk | ||
| Bydliště | Za devatero horama a devatero řekama - tak tam teda ne. | |
| — | ||
| — | ||
| — | ||
| Poznámka | — |
Ičiban
Jeden z nejlepších anime počinů posledních let a nejspíš i vůbec.
Akce, exotika, romantika, přírodní lyrika, zajímavá myšlenka a epika příběhu, mystika, žádná správně odměřená ingredience ve výsledném bentó nechybí.
Snad jen vývoj a zrod Posvátného ducha mi připadal až příliš analogický genderovému protějšku a připadalo mi to trošičku hloupé, ale to je jen drobný kaz v detailu.
Vysoce oceňuji realističnost postav s osobním vývojem i vnitřními konflikty, hloubky příběhu a zachycení způsobu života a mentality obyvatel onoho asijského koutu, kterému by nejlépe odpovídala himalájská část Číny.
Mnoho anime doprovází výtečná hudba, většinou instrumentální, Seirai no Moribito (Ochránce Posvátného ducha) je jedním z nich. Působivá v melodii i překladu je taktéž vokální skladba Nahji no Uta, evokující atmosféru místa (http://www.youtube.com/watch?v=bK9cSX-peE4)
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 2 lidé
Kanon (2006) - ta závorka je důležitá
Existuje několikero citových vydíraček, které mají za cíl propláchnout vám slzné kanálky a tvrdě si za tím jdou. Namátkou Clannad, Air, Angel Beats! a vpředu mezi nimi Kanon, jenž se po čtyřech letech od prvního zpracování dočkal druhého vydání v rozšířené a upravené verzi, kterou pak charakterizuje právě ta závorka s letopočtem vydání.
Uvedl jsem, že tento typ anime útočí na city a to skoro až nevybíravě. A faktem je, že po hravém přiměřeně legračním úvodu jsem měl jednoznačně pesimistického vývoje na všech frontách plné zuby a skoro jsem se musel přemáhat, abych s tím neseknul. Všechno snad přece nemůže být úplně nalevačku a jedna osudová rána za druhou, to je nějaká úchylárna...
Dobře jsem udělal, že jsem vydržel. Co je na Kanonu skvělé, je totiž fragmentace a časové prolínání děje, což působí záhadně, mysticky i napínavě. A když je člověk v oněch tří čtvrtinách ztracen v pesimismu i v logice, vše se začne úhledně rozmotávat a vyjasňovat, takže výsledek je překvapivě tak racionální, jak bychom už opravdu nečekali. Jak to skončí pro hrdiny, si ale nechám pro sebe...
A proč je to vlastně Kanon? Ne, název není odvozen od žádného brutálního kanónu kdesi na válečném poli, nýbrž od kánonu hudebního, tedy skladby založené na rozvíjení jedné melodie, která v neustálém opakování nabývá na složitosti a (snad i) kráse. Zde přímo zazní ten nejznámější Pachelbelův a je třeba říct, že celý Kanon je v rysech něco jako právě kánon.
Pokud k tomu tedy máte sklony a chcete si zabulit, tady by se to mohlo vcelku snadno podařit a ze zoufalství nad seriálem by to přitom být nemělo.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Druhá rána...
První tři díly dokáží vyrazit dech výbornou psycho atmosférou. Ujetost a perverznost z obrazovky dýchá jak uhnaný vlčák s vyplazeným jazykem a celek vzdor animovanému žánru působí líbivě realisticky. Snad i proto, že se odvolává na mrazivou realitu, o které všedně raději moc nehovoříme.
Poté následují tři velice crazy díly, které z celého Lagoonu počítám mezi ty nelepší, protože tenhle seriál je i přes mix žánrů přece jen hlavně o zábavě a u jejich překladu jsem se docela vyřádil :)
O to víc neorganicky však působí zvážnění v šestidílné druhé polovině. Rozhodně se nejedná o špatnou část, jen se pojetím a zaměřením citelně vydělují z obvyklé nadsázky a změna lokace z Thajska do Japonska dojem odlišnosti ještě dále podtrhuje. Asi by bylo bývalo vhodnější, kdyby se jednalo o samostatnou sérii.
Komu se však líbila první série, o hodně by se připravil, kdyby tu druhou minul.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Ale no tak...
Původně jsem zabrousil do kategorie neoblíbených, abych trochu srazil průměr svých hodnocení a dopadlo to úplně jinak, když jsem tam kupodivu natrefil na Wolfa. Což mě poněkud překvapuje, protože v žánru mnohdy přespříliš vystajlovaných a schématických kriminálek tento seriál řadím do skupiny inteligentnějších.
Jistě, Wolf není žádný nadlidsky vysvalený ranař, není to ani hláškař drtící nepřátele pouhou ironickou grimasou, ba ani metrosexuálem držícím se zuby nehty in trendů bychom ho rozhodně nazvat nemohli. Jde o normálního kriminalistu krok za nejlepšími léty a v soukromém životě o osamělého taťuldu snažícího se s láskou zvládat pubertální období své jediné dcery. Asi je to nuda. Kdo ví. Dnes, kdy všichni chtějí být neobyčejní a ze všech těch neobyčejných by se měla skládat všední společnost, asi Wolf do neoblíbených opravdu patří. Já proti všem těm Sběratelům kostí a Dexterům oceňuji realismus, kdy vím, že se dívám na příběhy z planety Země okolo jednadvacátého století.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Hravá obrazotvornost
Tom a Jerry v sofistikovanějším vydání. Jeden menší dobrosrdečný, druhý čahounovitý výrůstek neustále se snažící toho malého přelstít ve svůj prospěch. Velice imaginativní zpracování dané schopností obou aktérů nabývat tvarů objektů, na které si hrají, čili zábavná a ze strany tvůrců velice obratná vizualizace živé dětské fantazie, která se při hře naplno rozbíhá a dotyčné přitom zcela pohlcuje.
Času nepodléhajícím zpracováním v období, kdy se vzdor jinému v tvorbě pěstovala kvalita a Československo ve světě mělo silné jméno, si i přes téměř půlstoletí existence zachovává hravost, zábavnost i jistý umělecký dojem. Navěky si pak budu pamatovat hlášku: „Pane, k princeznám se nečuchá!“ :)
50 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 6 lidí
Takové Youmovité...
Možná bych byl daleko unešenější, kdybych byl na Claymore narazil dřív. Dejme tomu tak o pět let. Což mě nakonec s narážkou na dobu vzniku vede k tvrzení, kterým se ovšem v žádném případě nechci dotknout příznivců série, že v seriálu bohužel spatřuji velkou dávku žánrového klišé, aniž bych narazil na něco objevného. To je u poměrně nového seriálu docela problém, protože to nejspíš znamená, že ta klišé tam opravdu jsou a s objevnými věcmi už přišel dříve někdo jiný. Samotná základní myšlenka není špatná, ale chtělo by to méně šablonovité zpracování. I to bych byl ale Claymore odpustil, kdyby mne postavy oslovovaly a byl bych schopen se do jejich osudů vžít. Což se mi nakonec nepodařilo a díky tomu, že si seriál o prožívání a dojetí nepokrytě říká - a to mi samo o sobě zase nevadilo ani u takových citových vydíraček, jako je Kanon (2006) anebo Angel Beats - ve vzájemné kombinaci jde o okolnosti vražedné, takže u mě se toto anime účinkem docela minulo.
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí
Velký malý Krtek
Krteček by mohl být naším národním hrdinou - sympatický, konstruktivní, společenský... V časech zlodějů per, korupčníků s krabicemi vína a exhibujících sociopatů, prostě k nezaplacení. Jako nositel pozitivních a nekonfliktních vlastností také krteček dobyl svět, dokonce si podmanil i dalekou Čínu. Jeho příběhy jsou pestré, poutavé a aniž by protivně poučovaly, jsou prosté zlomyslností a už jinak obvyklého násilí. Koho na hrad? No přece Krtečka!
100 % s názorem souhlasí
vyjádřili se 3 lidé
To se taky muši vidět...
Vcelku ojedinělý počin, vycházející jako většina úspěšných anime z úspěšné manga předlohy.
Co díl, to jeden příběh. Co díl, to jedno trápení, často šťastně napravené. Série je prodchnuta jakýmsi ekologickým poselstvím, či méně modernisticky vyjádřeno, úctou k životu mnohdy nepochopenému.
Podle popisu by se mohlo zdát, že se jedná o seriál pesimistický, což ovšem není tak úplně pravda. Skutečnost je taková, že japonský venkov blíže neurčené doby je prostředím skromným, poměrně tvrdým a jako takový nemá o dramatické zápletky nouzi, obzvlášť s těmi podle druhu breberkami až pořádnými breberami, jimiž mýtické bytosti s poněkud kuriózním názvem „muši“ bezesporu jsou.
Ginko, hrdina všech volně navazujících dílů je pak sympatickou a svéráznou postavou a jako hrdina se občas lidsky dopouští i jednání nehrdinského a trošku účelového. Je postavou realisticky vícerozměrnou a proto ani ve dvacátém šestém dílu, kdy za všechno mohou muši, nenudí.
Doporučuji zejména ekologickým alternativcům a všem, kteří se zajímají o hloubku přístupu k životu, ke světu a k mezilidským vztahům.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
To se musí vidět...
...tak amorální, nevýchovný a poněkud vulgární seriál, aby člověk pohledal. Ne, nejedná se o žádný klon South Parku, který je přece jen ujetý a sprostý snad až přespříliš. Black Lagoon má příběh, skvělou animaci, zdařilou atmosféru akce a stylové zábavy a na hraně vulgarity jen tak obratně balancuje.
Tedy nabízí pobavení alespoň těm, co se rádi odvážou a nekoukají při tom na nějakou tu kapku krve z cizího a vlastní drsné slovíčko, takže vlastně většině z nás ;)
Exotická lokace do hříšného města Roanapury, parafráze na moderní pirátství a hravé zacházení se životem a se smrtí se značnou nadsázkou, činí ze seriálu a jeho pokračování lahůdku svého druhu.
100 % s názorem souhlasí
vyjádřil se 1 člověk
Nejdřív ne a potom ano
Bez ohledu na rozdílnost vizuální stránky i pojetí je celý příběh gunslinger girls a jejich instruktorů mou srdeční záležitostí. Je pravdou, že změny mne, jako asi každého, nejprve velice zaskočily a to hned u značně odfláknutého openingu v podobě jakýchsi rozplizlých reálných scén, který byl naštěstí v polovině série nahrazen klasickou animací.
Po přivyknutí specifikům na druhé sérii oceňuji, že se vydává vlastní cestou a namísto rozvíjení bezútěšnosti se spíše soustředí na běžný život Sekce 2, přičemž děvčata už nejsou pojímány čistě jako oběti situace a účelu. Velmi zajímavé jsou pro mne flashbacky z minulosti, rozvíjející některé scény z první série a tvořící tak nový obsah, anebo alespoň úhel pohledu. Více než jednička je dvojka zaměřena na instruktory a velký prostor věnuje i druhé straně v zosobnění několika zástupců Frakce pěti republik. S tímto aspektem mají někteří moralisté problém, protože jsou přesvědčeni, že téma terorismu a násilí nelze objektivizovat. Jsem opačného názoru a pravdou je, že zlo je ve většině japonských příbězích pojímano realisticky objektivně jako důsledek jiného zla a nikoliv jen jako nějaký samoúčelný blesk z čistého nebe. Smyslem vyjádření tak není povrchní odsudek, ale hlubší pochopení.
Z celé druhé série jsem si oblíbil zejména meditativní a hodně pocitový osmý díl, dějově velmi silnou desítku (je ta zneužitá dívka Triela? Odkaz na Amsterodam v první sérii by tomu napovídal, stejně jako Mariovy zmínky a zaangažovanost Hartmanna - Hirschera) a strhující akční závěr.
Vzato celkově, prvopočáteční rozpaky bohatě vyvážily následující dojmy, postupně se zlepšila i vizuální stránka a na celou řadu se lze dívat opakovaně a vždy nalézt něco nového.
P.S.: Kromě toho vyšly 2 OVA (video filmy v délce seriálových dílů), které pro Serialzone specifikaci seriálu nesplňují, takže pro titulky k OVA běžte na Animeblog (www.animeblog.cz) .
0 % s názorem souhlasí
vyjádřilo se 0 lidí