inspiracion

S nadšením jsem si přečetla profil uživatele https://www.serialzone.cz/uzivatele/profil/73-xxmartinxx/ a tak možná ten můj bude taková polemika na tento a možná bude mít podobnou strukturu. No jsem tu nová. :)))

Bod číslo 1, ze všeho nejvíc nenávidím dabing, vůbec by neměl existovat. Některé zprzněné seriály vnímám dokonce jako zločin, můžu nad tím ale jen vrtět hlavou.
Hlasový projev herců je u dobrých seriálů stejně důležitý jakov projev korporální, a u těch seriálů, na které se dívám já, je mnohdy ještě důležitější, anebo je seriál na nich založen. Byla jsem svědkem neuvěřitelných hereckých výkonů právě díky umění herců pracovat s hlasem.
Takže kromě toho, že Češi mluví občas jak retardovaní, že neumí "hrát hlasem" ani z 5ti% tak, jak to umí zahraniční herci, tak také jednoduše ani nemá větší smysl originální melodii hlasu nahrazovat, když byl originál vytvořen pro to, aby byl slyšen. Na co to poslouchat pod jinými hlasy, když jen originální zvuk s originálním obrazem je opravdu ten seriál, který chceš a který máš vidět.
Nemluvě pak o dialozích, které ať jsou přeloženy sebelíp, tak nevyjadřují to samé, co v originále, a nevyhnou se občasné trapnosti či křečovitosti. A ještě více nemluvě o nemožnosti přenosu vtipů a místní hantýrky, místních akcentů a místních souvislostí.

Bod číslo 2, myslím si, že seriál může být dokonalý. Pro mě samotnou je však tomu těžké uvěřit, takže když vidím něco, co mi přijde dokonce ještě více jak dokonalé, tak je to prostě nad moje chápání a nerozumím tomu. Samozřejmě takových věcí není moc, ale měla jsem už tu čest. Pak běžné seriály, třeba ty vysílané v našich televizích, mi přijdou hodně nedokonalé, a spousta kladně hodnocených i jako naprostý odpad, tak jsem zhýčkána některými těmi skvosty, které jsem viděla. Nedokonalost u dobrých seriálů je však naprosto normální, ale musí u nich na každou nedokonalost připadat několik plusů, aby si divák nepřipadal, že ho někdo vodí za nos.

Seriály mám velmi ráda a to narozdíl od filmů, na které se skoro nedívám. Naposledy když jsem brigádně dělala titulky k filmovým trailerům, tak mi z toho bylo dost zle. Kromě toho, že nemám ráda většinu žánrů - scifi, fantasy, animované filmy, thrillery, horory, pohádky, válečné, historické. Takže to samozřejmě platí i na seriály. Dále nemám ráda německé detektivky a všechny detektivky, jejichž strukturu prokoukne člověk po 5ti dílech. Nemám ráda a mám averzi na mexické telenovely, to je největší urážka lidské inteligence. Celá Televisa s těma svýma remakama a Esmeraldama (ptž od dob Esmeraldy nikam nepokročili a ty produkce jsou čím dál horší) by měla jít za mříže. Nemám ráda nereálné věci, kde se lidé nechovají jako lidé ale jako nějaké karikatury, mluví afektovaně, mluví velmi málo - schématické dialogy už nezvládám. Takže se mi výběr velmi zúžuje, protože schématika se dostala už úplně všude.

Před pěti lety jsem se nějakou náhodou dostala ke španělštině a zatím jsem se od ní neodpoutala. Právě naopak ji mám stále radši a na seriálech ve španělském jazyce jsem závislá. Stále se chystám na americké věci, abych si stejně tak jako španělštinu osvojila i angličtinu, zatím ale věrně sleduji akorát Lost, a to už podruhé. Poslední šestou sérii si nechávám na potom, ať mi ještě něco zbyde. I když mám k seriálu výhrady a obrovské, hlavně co se dialogů týče (minimalizované víc jak je potřeba), tak je to moje srdcovka a k ději ani k jednotlivým řadám jsem zatím neměla jedinou výhradu.

No a co teda tak dobrého můžu sledovat v té španělštině, když si ji všichni spojují pouze s telenovelami? Pravda, i ty jsem nějaké viděla, a nelituji toho, byly to věci docela na úrovni, jako Mientras Haya Vida (Mex), Sobregiro De Amor (Col) či Prisionera (USA). Nejradši však mám argentinské seriály, které jsou buď telenovelové délky (Vidas Robadas, Montecristo, Culpable, Resistiré, Botineras), nebo běží normálně jednou týdně a mají třeba 13 nebo 26 dílů (Tratame Bien, Impostores, Mujeres Asesinas, Epitafios, Vientos de Agua, Hermanos y Detectives, Los Simuladores, Locas De Amor, etc.). Něco mezi tím je třeba seriál El Deseo, nemá ani 70 dílů a je jedinečný po umělecké stránce. Velmi ráda mám také argentinské komedie jako Los Exitosos Pells či Ciega A Citas. Taktéž seriály ze Španělska, poslední dobou se ale ani oni nevyhýbají schématičnosti, takže tam si musím vybírat víc jak v Argentině. Výborné a na vysoké úrovni je třeba El Síndrome De Ulises a spousta dalších.

Nejlepší dramatický seriál, jaký jsem kdy viděla, a nejlepší seriál vůbec, je Vidas Robadas (2008). Proto taky k němu dělám titulky, na tomto blogu se dočtete všechno: http://vidasrobadascesky.blogspot.com/

A nejlepší komediální je zatím Ciega A Citas (2009-2010), poprvé Argentinci vychytali všechny mouchy, které měli v předchozích produkcích. Nenašla jsem na tomhle dílku jedinou chybu a je to jeden z těch mála seriálů, který si zaslouží víc jak 100%, protože opět přesahuje lidské možnosti a lidské chápání, je geniální v každé vteřině a každé minutě.