Psyx

Tohle utahovaní z nejrůznějších fantasy klišé v sympatickém projektu několika Dungeons & Dragons nadšenců, kteří si mě získali už filmy The Gamers a The Gamers: Dorkness Rising, nemůžu hodnotit jinak než kladně. Přesně můj styl humoru, komické hlavní postavy a absurdní situace typu zabijení řeky. Nenapadá mě nic, co by mi zážitek ze sledování kazilo. Jasně, máme tu krátkou stopáž, nízkorozpočtové kostýmy a efekty, výprava také není zrovna z Nového Zélandu a herci mají občas problém zadržet vlastní smích, jenže to jsou jen drobnosti, co svým způsobem ukazují s jakým entuziasmem Journey Quest vznikl a bez nichž by podobně specifický seriálek sotva spatřil světlo světa.

Skvělý britský seriál, ve kterém se mísí sketčovitý humor Malé Velké Británie a podivnost Psychoville. Správná ujetina o městečku plném skutečně bizarních a vtipných postav, nejvíc mi sednul prokletý veterinář a místní manželé. Humor černý, nechutný, brutální, od každého trochu, samozřejmě se tu najdou postavy které mi přišly nudné a zbytečné (vzpomínající hudebník), ale těch je minimum. První díl je v podstatě přehlídka skečů, ale brzy se rozjede i nějaký ten děj. Docela mě překvapila návaznost, neboť jsou některé postavy použité i u jiných scének jako křoví a celé město tak do sebe krásně zapadá. Taky musím pochválit výborné efekty a masky (na to že všechny hlavní ženské postavy hrajou muži).

Ze seriálu jsem nadšený jako z novějšího Psychoville. Bohužel celkový dojem kazí třetí série, ta se až moc spoléhá na děj, ubývá vypointovaných skečů a seriál mě začal nudit. Kromě prvních dvou sérií seriálu se mi také líbil béčkový film The League of Gentlemen's Apocalypse.

Když zavzpomínám, co jsem všechno jako klučina sledoval za seriály, tak u některých kousků nechápu, že dobrovolně. To ale není případ Ninja Želv, u těch to mé zapálené sledování chápu, poněvadž mutanti vypadali, mezi všemi těmi milými pohádkovými postavičkami z jiných animovaných seriálů, dostatečně dospěle a drsně. Spousta bitek opepřených nějakou tou hlášku či dokonce neškodnou nadávkou, řada cool technologií z jiných dimenzí... Komiksové želvy vlastně působily na té naší české televizi jako z jiného světa. Jo, teď trochu přeháním. A málem bych zapomněl na český dabing, ten mi přišel hodně povedený.

Bohužel na staršího diváka bude seriál působit dost hloupoučce, ať už kvůli dějovým zápletkám, chování postav či absurdním dialogům, ve kterých mají želvy nutkání okomentovat jakoukoliv svojí činnost. Ale to vem čert, pro mě nadprůměrný klukovský animáč, tahle nostalgie prostě píše.

.

Kojot Vilda - luxusní animovaná postavička, kterou obdivuju za kreativitu při stavbě šílených pastí a s kterou sdílím nenávist k tomu proradnému ptačímu uličníkovi. Ta potvora (teď myslím kukačku) nejenže dokáže ohýbat fyzikální zákony, ale ani si nikdy neodpustí to své posměšné "mikmik". Jak já ji nenávidím!

Mé hodnocení je hodně subjektivní, protože jako seriál Road Runner Show moc dobře nefunguje. Pasti se neustále opakují a kdo viděl jeden díl, jako by viděl všechny. Přesto se neubráním smíchu, když se Vildovi některý z jeho dokonalých plánů nepovede (rozuměj pořád). Tenhle prérijní hladovec mě baví už řadu let a má bránice mu tu stovku prostě dluží.

Napěchované pětiminutovky

I po shlédnutí třetí řady nemůžu jinak, než nadšeně prohlásit, že tento originální seriálek je úžasnou směsicí humoru a (a)sociálního sondování. Už od prvních dílů jsem si tuhle partičku závisláků oblíbil, nejvíce určitě sympatickou Codex (vlastně Feliciu Day), bez jejích gest a grimas ve videodeníčku by seriál přišel o hodně ze svého kouzla. V technické stránce sice seriál ztrácí (jak jinak), ale co je pro mě důležitější, je z něj cítit to amatérské nadšení pro věc.

Možná délka jedné série vyjde zhruba jako jedna epizoda běžného seriálu, každopádně se do ní natěsná tolik zvratů, vtipů, průpovídek a dalších nápadů, že nemůžu jinak než jen doporučit.