AnalFabet

Dítě v domu,
zalitém do betonu,
těší se na výlet,
k Balatonu.

Těší se na vlny,
těší se na moře,
stejně jednou skončí
v plynové komoře.



Má dívka složená z atomů,
je tajným snem všech astronomů,
kteří jdou pozdě v noci domů,
protože jsou,
bez kondomů.
Má dívka je plná emocí,
umírá na pohlavní nemoci,
jen já jí dokáži pomoci,
ale dál už si to nepamatuji...



Utrhl jsem ti růži
na minovém poli,
ale ty by jsi radši
hrála Monopoli.
A dusot koní je často
polyfonní,
a jenom tvoje láska voní
a voní
a voní
a voní
jako lepidlo...



Venku svítí tma,
uvnitř sedí Ona
a umírá na astma.
Můžeme se jít projít,
nebo jen tak stát
a čekat na meteorit.



Vesmír se už
nerozpíná,
velikost je
jen veličina.
Tvoje láska
je tvoje vina,
moje srdce,
má rakovina.

Nebe není,
nebezpečné,
mé tělo je
nekonečné.
Nevidět své
vlastní ruce,
je skutečně
neskutečně.



Tvoje noční střevíce,
klapají si převelice,
vezmeme-li v úvahu,
že nemáme podlahu.

Tvoje noční tkaničky,
tvé dvě svíčky pod víčky,
pomyslně vědecky,
počítají ovečky.