Slíbený delší comment, vysvětlující, proč je z mého pohledu dabing zlo:

Současná kvalita zvuku u filmů a seriálů

Ve 21. století došlo k zásadním změnám u filmového zvuku a následně u zvuku seriálové produkce. Většinou je zaznamenaný/kódovaný ve vysoké kvalitě a vícekanálově (např. zvuk 640 kb/s, 48 kHz, 6 kanálů a E-AC-3 DD+). Zvuk po dabingu je bohužel obvykle zredukovaný na stereo (často downsampling na 2 kanály a konverze do *.waw).

Jak se dabing realizuje a jaký je jeho vliv na výsledný dojem

Dabuje se tak, že se použije tzv. mezinárodní pás (obsahuje většinu ruchů a hudbu) a k němu se načasuje a přimixuje CZ dabing na místo původního kontaktního zvuku, nebo postsynchronu. Problém je, že mezinárodní pás někdy neobsahuje ruchy, které se do konečné nahrávky/mixu dostanou až z kontaktního zvuku, nebo postsynchronu. Postsynchrony (herci kvůli špatné kvalitě kontaktního zvuku "dabují" sami sebe) také často obsahují další ruchy a dialogy bývají stylisticky upravené. Výsledkem dabingu je, že některé ruchy v české verzi zmizí, jiné jsou nahrazeny jejich napodobeninami, absentuje původní vrstvení zvuků a dialogy méně odpovídají videu po emoční a výrazové stránce. Proto se liší výsledný dojem z dabovaného a nedabovaného díla, i kdyby byly zvládnuty všechny další technické problémy.

Vliv dabingu na kvalitu zvuku

Mezinárodní pás je vytvořen skutečnými mistry zvuku, veškeré ruchy jsou vytvořeny tak, aby při optimálním poslechu naplno využily dynamiku elektroakustického řetězce při přehrávání (tedy aby se dala nastavit hlasitost tak, aby byly nejtišší zvuky nad prahem slyšitelnosti a aby nejhlasitější nebyly při optimální hlasitosti zkreslené). Plné využití slyšitelného pásma (20 Hz - 20 kHz) je samozřejmostí, někdy se dokonce využívá infrazvuk (který neslyšíme, ale významně ovlivňuje naši psychiku, přenese jej pouze kvalitní subwoofer). Původně profesionálně komponované ruchy jsou často při dabingu znehodnoceny tak, že je na mezinárodním pásu komprimována jejich dynamika plošně v celém rozsahu stopáže na jakousi kompromisní úroveň (ne tedy jen tam, kde je to nutné kvůli přesahům dabingu přes původní délku dialogu). Výsledkem je, že se celkově sníží rozdíl mezi nejtiššími a nejhlasitějšími zvuky a přitom v některých pasážích zůstane špatná srozumitelnost dabovaných dialogů (určitě jste zaznamenali okamžiky, kdy mluvená řeč zanikala v nepříjemném dunění). Nakonec čeští "mistři zvuku" s oblibou použijí necitlivě ekvalizér, nepoužijí nebo správně nenastaví specielní propusti (zejména dialogový filtr), nezvládnou dozvuk a zvětší výslednou hlasitost mixu, aby se to trochu zamaskovalo (výsledkem komprese bylo snížení průměrné úrovně signálu - hlasitosti).
(Ruchy jsou zejména zvuky, které zvyšují věrohodnost prostředí, ovlivňují psychiku, zdůrazňují gradaci a dramatičnost, někdy evokují blížící se, nebo minulé události, pocity a dokonce i pohyb. Jejich absence, nebo i pouhá změna, je brutálním zásahem do autorského díla.)

Další problémy s dabingem

Hodně starších dabovaných děl (zejména z konce 20. století) mělo mezinárodní pásy z 24 fps NTSC ("evropské") , resp. 24 fps z přepisu z filmu, které byly převedeny spolu s videem na 25 fps PAL. Výsledkem bylo zkrácení délky videa a zrychlení zvuku - tóny se zvýšily zhruba o čtvrttón). U Blu-ray bylo dokonce absurdně zvoleno 24 fps jako standard. Při dabingu se často nedabovalo při stejných fps jako u mezinárodního pásu, nebo docházelo k dalším konverzím, výsledkem byla rozdílnost výšek tónů - rychlosti dabingu. Nejodpudivější bývají výsledky dabingu na Blu-ray.

Některá dabovaná díla se dabují opakovaně - tehdy, když jsou práva k dabovanému dílu dražší, než dílo v původním znění s novým dabingem (proto se dá u některých seriálů a filmů najít dvojí český zvuk).

Český dabing byl celosvětově na špičkové úrovni, ale to se změnilo

Na goodwillu českého dabingu do 90 let (zejména filmová sudia Barrandov) se podílely nejen profesionální výkony českých herců, ale ve stejné míře znalost a schopnosti mistrů zvuku.

Po roce 89 se vyrojila hejna "zvukařů", kteří bez základních profesních znalostí a zkušeností zjistili, že se dá technicky realizovat dabing s pomocí minimální SW a HW výbavy a v oblasti zvukového herectví s nekvalitními (nezkušenými), leckdy jen kvákajícími herci. Někdy se dokonce zcela prasecky "dabovalo" do potlačené původní jazykové verze, nebo byly dialogy dokonce pouze čteny (tzv. jedno, nebo dvouhlasý rychlodabing až překrytý dabing). S tímto odpudivým přístupem se již dnes setkáme pouze v zahraničí (např. v některých ruských ripech). Obrovská poptávka a přísun seriálů a filmů, které nebyly po desetiletí dostupné, způsobil konkurenční boj mezi televizemi, kiny a půjčovnami. Vděčný český divák snesl vše a tak bylo možné zvýšit rychlost výroby a současně snížit náklady na zpracování překladů, dabingu a zpracování zvuku. Poslední ránu kvalitě zasadila ekonomická krize. Dobám, kdy bylo na všechno dost času a prostředků definitivně odzvonilo. Profesionalita přestala být vyžadována.

Existují výjimky - kvalitní překlady, dabing i výsledný zvuk. U seriálů o žádném takovém nevím, pro některé filmy se nasnímal dabing u nás, ale o finální zvukové zpracování se postaralo původní studio producenta - byla to podmínka k udělení licence. Náklady se řádově zvýšily, ale kvalita také. Většinou se jednalo o filmy určené pro děti (tato cílová skupina ještě neumí číst, nebo nemá titulky v oblibě).

Jak si může divák ověřit rozdíl mezi výsledný dojmem mezi nadabovaným dílem a originálem?

Zkuste porovnávat mezi sebou poslechem video s originálním zvukem a s dabovaným zvukem (přepínejte zvukové stopy) na alespoň trochu kvalitním elektroakustickém řetězci. V mnoha případech užasnete nad neumětelstvím českých "profesionálů". Co byste ale mohli čekat za kvalitu, když se dá dabing celovečerního filmu pořídit od cca CZK 50.000,- a 30 minutového "animáku" od CZK 10.000,-

Dá se v domácích podmínkách docílit zvuku, který se blíží tomu, na co jsme zvyklí ze slušného kina?

Ano, pokud máte alespoň trochu přizpůsobenou místnost (dozvuk), kvalitní domácí kino, 5.1 nebo lepší na místnost kalibrovaný receiver/zesilovač, kvalitní reprosoustavu a pod. (nemám na mysli hračky za pár tisíc). Chcete-li si vychutnat zvuk, resp. AV dílo tak, jak jej tvůrci zamýšleli/stvořili, potom se dabovaným seriálům a filmům se zmrzačeným zvukem obloukem vyhněte, protože vložení dabingu poměrně dramaticky degraduje audio a tím významnou měrou snižuje váš prožitek.

Jaký je vliv dabingu na celkové působení díla na diváka?

Kvalitní překlady dialogů pro dabing jsou poměrně náročné, náročnější, než překlady titulků. Nejde jen vlastní kvalitu překladu, ale zejména o úpravu (prodloužení/zkrácení překladu vět a hledání vhodných alternativ pro slova, která se vyslovují s velkým rozdílem délky u obou jazyků, někdy hledání slov, která se vyslovují s obdobnou mimikou...) Časování musí co nejvíce "sedět na hubu" herci, který když mluví, tak je jeho obličej v záběru. To vyžaduje letité zkušenosti a značný jazykový cit, protože jsou občas nutné poměrně brutální zásahy do textu (větší, než při překladu titulků). I když se vše povede, tak není možné, aby byl výsledný dojem stejný, jako u originálu. Jednoduše proto, že překlad z jazyka do jazyka nutně vnese změny (někdy kupodivu i k lepšímu). Extrémní ukázkou jsou překlady poesie, ne marně se hovoří o přebásnění. Výsledkem je totiž jiné dílo. Navíc - srovnatelně kvalitní překlad pro účaly dabingu je vždy z principu více vzdálený od originálu, než překlad titulků.

Dalším problémem jsou herecké (hlasové) výkony těch, kteří dabují. Nejen v tom, aby dokázali přizpůsobit výslovnost tomu, co vidí na monitoru, ale také aby se jejich výkon neblížil buďto čtení textu, nebo nepřirozenému hlasovému projevu, připomínající ochotníka, který poprvé stojí před publikem. Nejlepší dabing nemůže nahradit originální hlasy (rozdíly v dikci, barvě hlasu...), vždy se jim jen může blížit. Hlasový herec být skvělý (např. Filipovský), ale stále to nebude ono.

Takže je nejlepší sledovat seriály a filmy s originálním ozvučením a s titulky?

Ano, nejlepší by bylo sledovat i AV díla v originálních jazycích, ale protože diváci nejsou polygloti, tak jsou mnohdy na překlad odkázáni. Potom je nasnadě rozhodnutí metodou minimálního zla - výběr jednoznačně padá na titulky, u kterých je šance na lepší překlad, odpadají změny, zanesené hlasovými herci (emočně a výrazově se nic nezmění) a zejména nedochází k zoufalé degradaci kvality zvuku (včetně ztráty, nebo substituce některých ruchů).

Proč přesto část populace preferuje dabing před titulky? Pravděpodobně proto, že lidé výrazně méně čtou, nejsou vytrénovaní, a proto nejsou schopni titulky číst potřebnou rychlostí a zvuk mnohdy poslouchají zkreslený a ořezaný z "chrochtátek", takže nemají šanci rozpoznat jeho znehodnocení.

Mám osobní zkušenost se seriály, kde se mi podařilo stáhnout některé řady dabované (originál jsem neuměl najít) a jiné s původním zvukem. bylo to, jako bych se díval na různá díla - dabovaná (bez ohledu na to, jestli jsem je viděl jako první, nebo druhhé) mi subjektivně přišla plošší, obsahově chudší (až hloupější) a hlavně - méně mě bavila

Kvalita profesionálních překladů titulků například od Netflixu nebo HBO

S titulky od obou společností jsem poměrně spokojený. Obsahují únosné množství gramatických a stylistických chyb (které mě v titulcích tlučou do očí a odvádějí pozornost), po technické stránce jsou vyhovující a proti kvalitě překladu nemám námitky. Nezanedbatelnou výhodou je, že jsou okamžitě k dispozici.

Má smysl platit předplatné streamovacím společnostem, které poskytují kvalitní seriály a opatřují je profesionálně vytvořenými titulky v češtině?

Smysl má streamovací služby vyzkoušet v rámci promoakcí, kdy nabízejí nějakou dobu provozu zadarmo. Mainstreamový divák u nich může klidně zůstat, ale fanouškovi seriálů moc nedají, protože přes vlastní velkou produkci a skupování práv k dílům mají velmi malou nabídku oproti existujícímu a dostupnému obsahu na NETu. Pro přístup k větší škále seriálové tvorby by bylo třeba platit přístup nejlépe ke všem streamovacím společnostem současně, což by již opravdu šlo do peněz, nemluvě o tom, že by pro předplatitele stále nebyla dostupná většina existující seriálové tvorby. Kromě toho by vznikla nutnost pořízení služby nějakého placeného providera VPN, který umožní "tahat streamy" z požadované cizí (nečeské) IP, nebude na blacklistu příslušných společností a bude poskytovat dostatečně kvalitní (rychlou a bez výpadků) službu. Mnozí si zakupují streamovací služby proto, že jsou technicky neschopní najít to, co hledají a nevyznají se v problematice stahování. Tací často začínají využívat služby pirátských streamovacích serverů a postupně přecházejí k legálním streamovacím firmám. Je to dáno kombinací jejich pohodlnosti, neschopnosti orientace ve světě IT, neznalosti zákonů a dostatku oběživa (často od rodičů).

Úzce související off-topic - Legální/nelegální stahování

Nelegální stahování nepodporuji, stejně, jako jakékoliv jiné porušování zákona. Ostatně ani není zapotřebí. Na rozdíl od některých jiných států máme poměrně benevolentní zákon, a proto si m.j. můžeme opatřovat pro vlastní potřebu kopie audiovizuálních děl (a titulků, které jsou jako překlady originálních textů také chráněné autorským zákonem). Velmi zjednodušeně platí v drtivé většině zásada - "AV díla si mohu stáhnout a použít pro sebe, sdílet je ale v žádném případě nesmím." Upozorňuji, že např. u torrentů se za sdílení považuje upload fragmentů o velikosti pár kB!

Preferuji legální stahování, protože si mohu vytvářet trvale sbírku toho na co se budu dívat a k čemu se budu vracet, to vše v dostatečné kvalitě pro 168cm FHD monitor a Hi-Fi řetězec.

Jak se dá stahovat legálně?

Nejlépe z úložišť pomocí chytřejšího downloaderu (např. JDownloader2), který umožňí stahování ve více streamech, z více zdrojů a u kterého se většinou dá za drobné eliminovat Captacha. Také se dá stahovat z torrentů, ale výhradně při zajištění zásady, že s nulovým uploadem. Toho se dá docílit buďto platbou za VIP, nebo technickými omezeními (až zásahy do clienta), které upload znemožní. Je to otázka znalostí. Z hlediska komunity je to nepěkné jednání, leecher, který má nízké ratio může být zabanován (potom múže zkusit změnit IP a znovu se registrovat), ale i to se dá vyřešit SW zásahem do clienta. Kromě toho existují FTP úložiště a na východ od nás stále funguje archaické DC++. K tomu všemu je pro jistotu dobré používat kvalitní šifrovanou a zejména bezpečnou VPN, která nepodléhá naší (EU) jurisdikci a neshromažďuje data o klientech. Přes mnohé proslovy mravoserů mi na tom, že postupuji přesně tak, abych neporušil zákon a nic přitom neplatil, nepřijde zhola nic nemravného. Podstatné je dodržet zákonný postup. Je-li něco zdarma a není to zákonem zakázáno a sankcionováno, tak bych byl blázen, kdybych toho nevyužíval.

Stahovat se dá také ilegálně (dochází současně k porušování autorského zákona) a na to mnozí "dojeli". Tento přístup opravdu doporučit nemohu, někdy vede k nepodmíněným trestům odnětí svobody, propadnutím věcí a k pokutám, jejichž výše je likvidační.

Titulky jako autorské dílo:

Titulky (dialogy) jsou autorské dílo. To je třeba mít na paměti zejména v souvislosti s neautorisovanými překlady a jejich rozmnožováním. Fakt, že nejsou (nebo minimálně) v současnosti v hledáčků vlastíků/správců práv neznamená, že se situace nezmění. Proto by měl mít každý, kdo se jimi zabývá, prostudovanou právní problematiku a postupovat co nejopatrněji (nejzákonněji).

Všem tvůrcům titulků patří obrovské poděkování, jejich práci bere většina jako samozřejmost a nevidí ty tisíce hodin, altruisticky strávených nehonorovanou kvalifikovanou prací.

Co se týče dabingu, tak já pocházím z generace, nebo jsem spíše trávila dětství u seriálů, které šlo vidět jenom s dabingem v televizi. Takovou Buffy jsem dokoukala o 10 let později, protože Nova nadabovala jen 3 série a další už ne, tím pádem se to nevysílalo. Takže, co se týče dabingu, k tomu staršímu asi nic nemám, byt nějaké narážky apod. ztratily svůj význam, ale hádejte co, ono se to docela stává i titulkářům, že nějaký slang nebo narážku prostě přeloží úplně doslovně, ale pak jsou tu zase ti, co nějakou anglickou rýmovačku (jako nedávno Paradise PD), která je vtipná přeloží tak, aby se to rýmovala v čj a měla podobný význam jako ta anglická. Takže, co se týče dabingu a titulků, je to opět o člověku.
Já si nepřijdu jako nějaký profi angličtinář, abych se kasala, ale musím uznat, že kdysi, když jsem sledovala seriál s titulky, tak jsem byla nalepená na obrazovce, dneska si můžu pustit seriál s aj a být přitom na mobilu na fb, takže je mi nějak jedno, zda má seriál dabing nebo ne. Jediný problém mám u britských seriálů, kde se občas musím zaposlouchat, protože přeci jen, oni mluví tou pravou angličtinou s jejích přízvukem a občas mě překvapí novými slovíčky.

Yellow napsal(a):

Co se týče dabingu, tak já pocházím z generace, nebo jsem spíše trávila dětství u seriálů, které šlo vidět jenom s dabingem v televizi.

Za bolševika se výhradně dabovalo a ještě desetiletí poté, takže přičti všechny generace, které se od dětství dívaly na seriály/filmy před rokem 1990 a většinově před rokem 2000.

Skryté titulky (v Teletextu 888) se dostaly do zákona jako povinnost v roce 2001, předtím probíhala fáze technických experimentů a přípravy.

_-0-_ napsal(a):

Za bolševika se výhradně dabovalo a ještě desetiletí poté, takže přičti všechny generace, které se od dětství dívaly na seriály/filmy před rokem 1990 a většinově před rokem 2000.

Skryté titulky (v Teletextu 888) se dostaly do zákona jako povinnost v roce 2001, předtím probíhala fáze technických experimentů a přípravy.

Nehrotit, věk mám kdyžtak v profilu, kdyby někoho zajímalo, jaká generace jsem.

Yellow napsal(a):

Nehrotit, věk mám kdyžtak v profilu, kdyby někoho zajímalo, jaká generace jsem.

Rozhodně jsem to nemínil v osobní rovině, jenom jsem chtěl zdůraznit, že je drtivá většina obyvatel v CZ zvyklá od dětství sledovat seriály a filmy s dabingem. Zvyk je železná košile... Pravděpodobně proto je přes jeho nevýhody a současný úpadek kvality většinou diváků preferovaný před sledováním s titulky.