Mám zatím za sebou první epizodu a hrozně se bojím, protože s Russellem a jeho gay dramaty mám už své zkušenosti. A taky jsem byla varována kamarádem, který seriál překládal, že je to fakt silný.
Dokoukáno a musím říct, že to byl jeden určitě jeden z nejsilnějších zážitků za poslední hodně dlouhou dobu. Je vidět, že Russell zkrátka umí, obzvlášť když to je téma, kterému se chtěl věnovat již tolik let, ale až nyní, podle svých slov, našel odvahu.
Každopádně doporučuju určitě všem, ale asi je lepší mít po ruce kapesníčky, fakt to není jen tak! :D
Jo a poprosil bych o co nejvíce rolí pro Keeley Hawes, nejlíp nějakou Oscarovou, jak měla Olivia Colman, protože ta ženská je bohyně, díky :)
Dokoukáno. Jak píšou ostatní, jde o silný zážitek. Kapesníčky jsem sice nepotřebovala, ale i tak jsem celou minisérii dokoukala se zájmem. Paradoxně mi ale přišlo, že ztráta jednotlivých postav nebyla ukázána až tak emotivně, nebo mně to nezasáhlo, dokonce ani Ritchie. Naopak pro mě nejsilnější scénou, kdy jsem opravdu měla na krajíčku a lapala po dechu, byla v závěru ta, kdy Jill přijde v nemocnici za neznámým mužem, který u sebe nemá nikoho z rodiny ani přátel. Jak se na ni díval, zlomeně a přesto šťastně, že mu někdo přišel dělat společnost, to mi zlomilo srdce.
Závěr:
Ritchieho rodiče se dozví pravdu o tom, že je gay a má AIDS. Odvezou ho domů a brání Jill a dalším přátelům, aby ho navštívili. Jill a Roscoe přijíždí za Ritchiem a každý den se snaží domluvit si návštěvu, ale jeho matka Jill kontaktuje až den poté, co Ritchie zemře. Hrdina byl v posledních chvílích sám, jeho přátelé se s ním nemohli ani rozloučit. Jill vybuchne a obviní matku ze všeho, co se stalo, že Ritchie vyrůstal v domácnosti bez lásky a styděl se za sebe. Všichni přátelé se sejdou v bytě, aby se zde sami rozloučili se svým kamarádem, vypráví si zábavné historky. Roscoe zamíří zpět domů a konečně odpustí svému otci. Jill jde do nemocnice do pokoje paticenta jménem Marcus, který nemá nikoho, kdo by mu dělal společnost, sedne si k němu a povídá si s ním. V závěrečné scéně se vracíme do minulosti, když ještě byla celá parta naživu. Užívají si krásný den v parku, Ritchie recituje svůj text z konkurzu a na konci se za bouřlivého potlesku svých přátel ukloní.