Znám večerníček Bráškové a Broučci, ale Broučky si pamatuji více, tak hlas patří jim :)
Některé večerníčky jsou v anketě zastoupené víckrát, resp. různé večerníčky se stejným nebo podobným názvem, takže vždycky koukejte, kam vede odkaz u widgetů.
Nepoznam ani jeden, Ale v tejto ankete bude takychto kol viac.
Jednoznačne Broučci 😊
Broučky nemůžu ani cítit, takže hlas šel vlčatům.. Ty mi na rozdíl od ostatních večerníčků něco říkají, i když už šli v době, kdy já byla za dobou večerníčkovou... Jo a vždycky když vidím Broučky, tak se mi vybaví Ruce vzhůru Broučci :D :D.
Z Broučků mám trauma dodnes. Takže dnes jednoznačně Krysáci z Vizovic.
Broučci, to je jasný.
Otázkou je, proč nejsou (nejsou?) mezi nominanty Broučci z roku 1967, s nezapomennutelným hlasem vypravěče, na které Broučci z roku 1995 nemají.
Btw., obě moje dcery v příslušném věku těm B&W dávaly přednost...
Jo, a někdo by měl opravit rok, správně je to 1966 (viz např. Archiv TV) a ne 1967, jak je chybně nuvedeno v IMDb.
Camfourek napsal(a):
Z Broučků mám trauma dodnes...
Závěr: "A přišla dlouhá a krutá zima. A oni spali a spali a spali. A když přišlo jaro, pod obydlím broučků vyrostlo dvanáct chudobek..." rozplakal několik generací dětí.
Nebyla to marná příprava na to, že se s nimi život srát nebude. Doslova.
Takže ano, je to dílo (předloha i audio a video zpracování), které hraje na dětské dušičky jako na hudební nástroj. Jemně, kultivovaně a silně, s velkým akcentem na imaginaci.
Tak z dnešnej ponuky nepoznám ani jeden večerníček :D
Za mě slabé kolo, to jsem zvědavá na ten masakr příště. Broučci jsou sice klasika, ale nikdy jsem je moc nemusela ... opičáci dostali můj hlas.
Tak třeba na Hupa a Hopa bych si asi už v životě nevzpomněl nebýt téhle ankety... Mají můj hlas, a doufám, že předeženou krysáky, ty mi už tenkrát přišli hrozně škaredí a neměl jsem je rád :D
Brášci a broučkové, to bylo těžké rozhodování, ale myslím, že jsem Brouky v dětství sledovala s větším napětím a některé momenty si pamatuji dodnes.
Broučci jsou super. Měli jsme doma i nakecanou kazetu a poslouchali při usínání jako děcka. :) Jinak znám z výběru i Krysáky. Ty byly taky fajn, ale Broučci jsou taková ta klasika no :)
_-0-_ napsal(a):
Takže ano, je to dílo (předloha i audio a video zpracování), které hraje na dětské dušičky jako na hudební nástroj. Jemně, kultivovaně a silně, s velkým akcentem na imaginaci.
No, nevím. Pro mě je (knížka) křesťanská agitka psaná zbytečně rozvláčným jazykem (sáhodlouhá souvětí o prdu), dneska už navíc zastaralá až běda. Nikdy jsem knížku neměla ráda, takže necítím potřebu hledat jiná zpracování.
Litocha napsal(a):
No, nevím. Pro mě je (knížka) křesťanská agitka psaná zbytečně rozvláčným jazykem (sáhodlouhá souvětí o prdu), dneska už navíc zastaralá až běda. Nikdy jsem knížku neměla ráda, takže necítím potřebu hledat jiná zpracování.
Souhlas
Litocha napsal(a):
No, nevím. Pro mě je (knížka) křesťanská agitka psaná zbytečně rozvláčným jazykem (sáhodlouhá souvětí o prdu), dneska už navíc zastaralá až běda. Nikdy jsem knížku neměla ráda, takže necítím potřebu hledat jiná zpracování.
Pokud jsi četla první vydání z předminulého století tak jistě, tam jazyk archaický je. Aktuální vydání jsou jazykově upravená, ale zaplať přírodo se nikdo nepokusil o převyprávění do primitivně epické a akční podoby à la Želvy Ninja, která by se ti patrně zamlouvala.
Broučky napsal teolog a celkové vyznění je nutné hodnotit v kontextu doby, ve které vznikli. Křesťanskou agitkou jsou do stejné míry, jako Bulgakovův román celosvětového významu Mistr a Markérka, který ve všech svých rovinách reflektuje aktuální stav společnosti, její sociální (společenský) a duchovní rozměr. Označení Broučků za křesťanskou agitku je obdobný nesmysl, přes to, že slovo Bůh je tam stejně frekventované, jako v dnešních textech zkratka LGBT. (Podotýkám, že mám k veškerým formám náboženství značný odpor.) Jediné, co bych jim vytýkal, je v obecné rovině imperativ nepřekročitelného podřízeni autoritám a fatalismus.
To jsou všechno ale kecy jako z Katovny divadla Sklep, podstatné je, že autor nalezl akceptovatelnou a účinnou formu, jak dětičky seznámit s nevyhnutelným faktem smrti, nepredikovatelností ran osudu, že je seznamuje se základními hodnotami židovsko-křesťanské společnosti (do které patříme i my atheisté). To vše zasazuje do rámce vysoce emotivních událostí, takže dochází k fixaci/přepisu do dlouhodobé paměti. Umí aplégrům vštěpit základní lidské hodnoty s neskutečnou efektivitou a způsobem, který zvládne zanedbatelné množství rodičů.
V dnešní době je neustálé modlení a výskyt křesťanského božstva většinově (i dětmi) vnímaný/pocítěný jen jako kolorit dávných dob, z hlediska vymývání mozků dětičkám má obdobný vliv, jako šamanské tance okolo ohně, nebo vzývání Manitoua v indiánkách.
Broučci na rozdíl od 99% produkce pro stejnou cílovou skupinu (čtenářskou, posluchačskou a diváckou) mají zásadní vliv na hodnotový žebříček a na smíření se s budoucími nevyhnutelnými, nežádoucími a tragickými událostmi života.
Odsudek, který jsi napsala, si rozhodně nezaslouží.
_-0-_ napsal(a):
Pokud jsi četla první vydání z předminulého století tak jistě, tam jazyk archaický je. Aktuální vydání jsou jazykově upravená, ale zaplať přírodo se nikdo nepokusil o převyprávění do primitivně epické a akční podoby à la Želvy Ninja, která by se ti patrně zamlouvala.
Broučky napsal teolog a celkové vyznění je nutné hodnotit v kontextu doby, ve které vznikli. Křesťanskou agitkou jsou do stejné míry, jako Bulgakovův román celosvětového významu Mistr a Markérka, který ve všech svých rovinách reflektuje aktuální stav společnosti, její sociální (společenský) a duchovní rozměr. Označení Broučků za křesťanskou agitku je obdobný nesmysl, přes to, že slovo Bůh je tam stejně frekventované, jako v dnešních textech zkratka LGBT. (Podotýkám, že mám k veškerým formám náboženství značný odpor.) Jediné, co bych jim vytýkal, je v obecné rovině imperativ nepřekročitelného podřízeni autoritám a fatalismus.
To jsou všechno ale kecy jako z Katovny divadla Sklep, podstatné je, že autor nalezl akceptovatelnou a účinnou formu, jak dětičky seznámit s nevyhnutelným faktem smrti, nepredikovatelností ran osudu, že je seznamuje se základními hodnotami židovsko-křesťanské společnosti (do které patříme i my atheisté). To vše zasazuje do rámce vysoce emotivních událostí, takže dochází k fixaci/přepisu do dlouhodobé paměti. Umí aplégrům vštěpit základní lidské hodnoty s neskutečnou efektivitou a způsobem, který zvládne zanedbatelné množství rodičů.
V dnešní době je neustálé modlení a výskyt křesťanského božstva většinově (i dětmi) vnímaný/pocítěný jen jako kolorit dávných dob, z hlediska vymývání mozků dětičkám má obdobný vliv, jako šamanské tance okolo ohně, nebo vzývání Manitoua v indiánkách.
Broučci na rozdíl od 99% produkce pro stejnou cílovou skupinu (čtenářskou, posluchačskou a diváckou) mají zásadní vliv na hodnotový žebříček a na smíření se s budoucími nevyhnutelnými, nežádoucími a tragickými událostmi života.
Odsudek, který jsi napsala, si rozhodně nezaslouží.
Když už se tváříš jako seriózní diskutér, možná by sis mohl odpustit laciné osobní útoky.
A taky jsem si všimla, že máš ve zvyku své osobní názory prezentovat jako nezpochybnitelnou objektivní pravdu.
Jestli si Broučci zaslouží můj odsudek, posoudím sama. Pro mě (a s vědomím toho, že je to můj názor a že ty to vidíš opačně) to zkrátka není dílo, se kterým bych měla potřebu seznámit své dítě. Mimo jiné právě pro ten všudypřítomný, neustále omílaný požadavek absolutní poslušnosti a bohabojnosti. K tomu, v jaké době a kým bylo dílo napsáno, můžu - pokud chci - přihlížet jako dospělá, u dětí je to nesmyslný požadavek. Ty vnímají samotnou knihu a nezajímá je, jestli byl autor takový nebo makový a jestli to myslel tak nebo onak. Nechci svého předškoláka seznamovat s neposlušnými uhořelými koťaty, striktně rozdělenými společenskými rolemi, hrůzu nahánějícím Bohem (ó, dej, Bože, ať se Tě bojíme) nebo postojem, že pokud umrznou broučci, ať, je to Boží vůle, hlavně, že umřou pokorní.
Na to, aby se dítě seznámilo s realitou smrti nebo během života, mám jiné knížky a nemusím k tomu využívat dílo katolíka, který nemá daleko do bigotního. Pro mě patří Broučci do skupiny knih, kterým přiznám místo v historii (dětské) literatury, ale v knihovničce je mít nebudu.
_-0-_ napsal(a):
Jediné, co bych jim vytýkal, je v obecné rovině imperativ nepřekročitelného podřízeni autoritám a fatalismus.
Výchovu k slepé poslušnosti a naprostý fatalismus využívaly a využívají všechny autoritářské režimy už od počátku věků a i když dnešní doba je opravdu extrémní, co do lpění na všemožných "svobodách", tak jsem opravdu ráda, že budoucí generace už tomu nemusí být vystavovány a osobně bych dětem raději četla Andersena nebo původní pohádky od Erbena a Němcové, které se se smrtí taky nemažou.
Ale ať si každý vybere, co se jemu líbí.
Litocha napsal(a):
Když už se tváříš jako seriózní diskutér, možná by sis mohl odpustit laciné osobní útoky. A taky jsem si všimla, že máš ve zvyku své osobní názory prezentovat jako nezpochybnitelnou objektivní pravdu...
Seriózní diskutér tady rozhodně nejsem (to by na SZ nešlo moc do figury:-), formu většinou přizpůsobuji protistraně a stran nezpochybnitelných pravd si toho nemáme až tak moc co vyčítat (včetně kategorických soudů, které se někteří z nás ani nesnaží zdůvodnit), viz:
Litocha napsal(a):
...křesťanská agitka psaná zbytečně rozvláčným jazykem (sáhodlouhá souvětí o prdu), dneska už navíc zastaralá až běda...
Nevím, jaké máš vzdělání, ale tvoje předchozí hodnocení by patrně dokázalo znechutit nejednoho češtináře (obsah). Soudíš šmahem autora, který byl schopný psát poetickou a přitom dětem srozumitelnou formou, kterou dodnes málokdo zvládl.
Litocha napsal(a):
... Nechci svého předškoláka seznamovat s neposlušnými uhořelými koťaty, striktně rozdělenými společenskými rolemi, hrůzu nahánějícím Bohem (ó, dej, Bože, ať se Tě bojíme) nebo postojem, že pokud umrznou broučci, ať, je to Boží vůle, hlavně, že umřou pokorní... ...nemusím k tomu využívat dílo katolíka, který nemá daleko do bigotního...
Musím zopakovat, záleží na tom, jaké vydání (nebo seriálové zpracování) posuzuješ, míra výskytu křesťanského božstva se liší v závislosti na době, kdy byla kniha publikována (seriál natočený). Agitka to ale rozhodně není (i když v dnešní době může tento dojem v dospělých vzbuzovat) - v době vzniku nebylo proč v této oblasti agitovat!
Navíc, dnešní děti, vyrůstající u nás většinově v agnostických, nebo atheistických rodinách, jsou proti potenciálnímu "agitačnímu vlivu" odolné. Domnívám se, že nevnímají velký rozdíl mezi božstvy různých civilizací a jinými pohádkovými bytostmi, mezi vodníkem a křesťanským bohem (ostatně já také ne :-). Tzv. "Boží plán", jehož součástí je povinnost - svícení lidem, vyžadovaná zbožnost a pokora jsou součástí "pravidel hry v konkrétním časoprostoru", stejně, jako platí jiná "pravidla hry" v Petiškových Řeckých bájích a pověstech - ty ale patrně za agitku nepovažuješ (proč?)
Broučci jsou alegorií na lidský život, od zrození, růst, nemoci, imprint dospělých vzorů, reprodukce, radost/žal... a nakonec smrt. Ještě jednou se jich pokusím zastat - neznám jinou dětskou knížku (seriál), která by lépe dokázala dětičkám ukázat, co je čeká (včetně děsivých stránek života) na postavách, se kterými se mohou identifikovat. Smrt nemá abstraktní televizní charakter, ale je reálná, jednoznačná, bolestivá a definitivní, bez pardonů taková, jaká je. Kalvinistické pojetí a "edukativní prvky" na dnešní dětičky, v době a v prostředí, v jakém vyrůstají, většinově nemají šanci zanechat stopu (a tam kde ano - tedy v křesťanských rodinách - tam je to stejně jedno, protože jim doma vymyjí mozek tak, jako tak).
Ta zmínka o Želvách Ninja byla myšlená vážně, protože většina dnešní seriálové (a knižní) produkce zaměřená na nejmenší čtenáře je právě taková, je to plytký spotřební materiál, který dětičky vede k zjednodušenému pojetí života a deformovanému žebříčku hodnot (úspěch, krása, bohatství...)
Ať jsou Broučci jakkoliv zatížení křesťanským viděním světa, tak mají podle mě co dát i dnešnímu dětskému posluchači/čtenáři/divákovi, jejich přínos řádově překračuje negativa. Zahoď předsudky. Málokterý současný autor dětských knih má takové znalosti psychologie dětiček, jaké měl Karafiát v předminulém století, a proto byli Broučci schopni významně ovlivnit mnohé generace (a ještě ovlivní).
janulam11 napsal(a):
Výchovu k slepé poslušnosti a naprostý fatalismus využívaly a využívají všechny autoritářské režimy už od počátku věků a i když dnešní doba je opravdu extrémní, co do lpění na všemožných "svobodách", tak jsem opravdu ráda, že budoucí generace už tomu nemusí být vystavovány a osobně bych dětem raději četla Andersena nebo původní pohádky od Erbena a Němcové, které se se smrtí taky nemažou.
Ale ať si každý vybere, co se jemu líbí.
Dost silně pochybuji, že by expozice Broučky dokázala soudobé dítko vychovat k poslušnosti (natož k slepé) a k fatalismu. Kromě toho jsou Broučci stravitelní pro podstatně mladší posluchače/diváky/čtenáře, než díla Andersena, Erbena a Němcové.
Máš pravdu, stejně si každý (rodič) vybere sám a to je určitě správně.
_-0-_ napsal(a):
Nevím, jaké máš vzdělání, ale tvoje předchozí hodnocení by patrně dokázalo znechutit nejednoho češtináře (obsah). Soudíš šmahem autora, který byl schopný psát poetickou a přitom dětem srozumitelnou formou, kterou dodnes málokdo zvládl.
Je hezké, jak odsuzuješ mnou předkládané univerzální pravdy a pro podporu svého tvrzení použiješ jen částečnou citaci :D Kdepak, to vůbec není manipulace...
Co se týče mého vzdělání, mám se bát exkomunikace ze strany všech těch znechucených češtinářů? Shodou okolností mám totiž vystudovanou českou filologii a pak ještě češtinu pro učitele.
To, že ty to vnímáš jako stěžejní dílo, neznamená, že to tak bude mít každý. A plamenné kázání na tom asi moc nezmění (je zvláštní, že o příspěvek dále smířlivě konstatuješ, že výběr je na každém, ale mě se zarytě pokoušíš obrátit na svou víru). Častokrát se stává, že je jedno dílo interpretováno různými způsoby, nezřídka protikladnými.
Uznávám, že můj původní soud může působit příkře a zkratkovitě (na druhé straně, nemám povinnost všechno dalekosáhle zdůvodňovat a rozpitvávat, takže tvoje napadání je zase trochu mimo), ale za podstatou sdělení si stojím. A tou je, že knížka pro mě nemá tolik pozitiv, aby převážila její zastaralost, mravoučnost a obecně problematičnost ve formě i obsahu. Takže ne, nebudu se jí už dál zabývat (jednou nebo dvakrát přečíst stačilo), nebudu ji přehodnocovat, nebudu ji svému dítěti číst (s vědomím toho, že pro většinu těch, kteří knihu veřejně ohodnotili, je to naopak).
(Proč nepovažuji Petiškovy báje za agitku? Co třeba proto, že v nich není na každé druhé stránce zdůrazňováno, jak je nejdůležitější především poslouchat Boha a že jiná možnost je nepřípustná a zavrženíhodná? Že tam nejsou postavy usměrňovány do té jediné a správné podoby? Nebo že tam sice je osud určený, ale postavy jako loutky trpně nečekají, až se naplní vůle boží, ale naplnění osudu nastává skrze jejich volby a činy?)
Co se týče kvality současné produkce pro děti (tedy té knižní, u seriálů je to vážně docela bída), byla bych v soudu opatrnější. Ano, vychází spousta balastu (někdy to vypadá, že si každý myslí, že psát knížky pro děti je brnkačka), ale taky nemálo knih kvalitních (jen se to v té záplavě hůř hledá a hodně záleží na tom, co od knížky pro děti požaduješ, co je podle tebe její nejdůležitější funkce. A taky na věku cílové skupiny.) Dříve bylo opravdu kvalitních knížek pro děti taky docela málo. (Jen zlatá éra poezie pro děti je asi nadobro fuč, dneska to je fakt bída.) Já si ale dneska často pomyslím, jaká je škoda, že takové knížky jako dnes jsem neměla v ruce já jako malá (třeba naučné knížky pro děti, leporela nebo knížky pro kategorii do šesti let bývají opravdu krásné).