Jelikož jsem už dal celou mini-sérii, mám proti prvnímu dílu několik výhod.
A proto moje hodnocení bude poněkud širší.
Především. Ano, úvod do děje je tak trochu bleskový, v podstatě nevíme nic o tom, co se ve skutečnosti děje. To je silně matoucí. Stejně tak, že až někdy v průběhu celé série se dovíme, že na celém Manhattanu, který je jinak domovem a prací celých osmi miliónů lidí po dlouhých osmi letech "demilitarizace" žije jen tři sta tisíc duší. To je méně než pět procent! A taky důvod, proč tam dokázali vůbec přežít, protože nedokážu si představit, že by více ten ostrov vůbec uživil (prepper alert ;-) ). A ono je to i pěkně vidět, že to je jen přežívání, navíc pěkně segregované (a poněkud nelogické, ale nezabředávejme do detailů).
Hlavní hrdinka se stává tak trochu katalyzátorem již nastartovaných změn a děj díky ní pádí (v několika rovinách).
Není to dílo na velké filozofování, je tam několik nelogičností, ale po vizuální stránce to nevypadá špatně, zahrané to taky není úplně nesnesitelně,jako jedno odpolední jednohubka je to dobré. Ne úplně úžasné, ale dobré stačí.