Tak tohle je nostalgie nic v tv skoro nebylo a jako dítě jsem se těšila na seriál .o)

A já to teda třeba klidně uznám, ačkoliv nevím, jestli je 27 furt mladá generace (Řekl bych, že je docela rozdíl v tom, co sleduju já, a dnešní lidi 15-18 :D) Krom toho samotného principu dnes už legendárního hlasování skrz sídliště má tenhle seriál i za mě hodně povedený příběh. Je tam moc pěkně ukazánej ten osobní profesní vývoj od úplných začátků až po takový vrchol kariéry. Škoda, že vzhledem k době natočení se to ještě nemohlo opřít o nějakou dobovou kritiku, či skutečné příběhy ve stylu Vyprávěj, které by se odvíjeli na pozadí hlavního příběhu. To, že se to odehrává napříč mnoha lety by k tomu doslova vybízelo.

Na to, že české seriály moc nemusím, tenhle se mi líbil.

Na Svatopluka si matně vzpomínám (Nebylo to později reprízované? Mám pochybnosti, že by mě v pěti letech nechali na tohle večer koukat, zvlášť když jsme tehdy chodili i na večerníček k babičce, protože vlastní televizi jsme ještě neměli. I když ve vzpomínkách mám tohohle kuchaře spojeného s návštěvou příbuzných, takže možná tam...)

Více mě zaujal jiný interaktivní experiment z pozdější doby - páter Knox. Nechystá se na něj taky lupa? Jestli si dobře vzpomínám, předváděli to herci naživo a až při vysílání se pořizoval záznam - nebo se pletu? Zlata Adamovská tam byla tehdy i za zpěvačku. A vybavím si, jak jsem se pak prala s knižní verzí, kterou jsem na základě seriálu četla - holt jsem tehdy na Škvoreckého byla ještě malá...

S rostoucím odstupem od převratu v roce 89 roste vlna ostalgie, která se spolu s nadhodnocováním všeho audiovizuálního, co vzniklo na území ČSSR a ČR promítá rok po roce více do hodnocení jednotlivých děl. Nechutné.

Naprosto výstižná je recenze uživatele Tetsuo z CSFD: "Zřejmě nejvíce ideologický seriál z dob normalizace. Ideologie nepočívá v tom, co se říká oficiálně, ale jak se deformuje realita a její deformace se stává přijatelně sdílenou. Seriál stojí na iluzi zdánlivé spoluúčasti na dění (divácké "ano"/"ne" ale nemá žádný vliv na výsledek děje) a tímto cynicky odráží vlastně celou tu dobu. Svoboda volit je mystifikací a divák má jediné vysvobození: při pohledu na jídlo na obrazovce jít do ledničky a odměnit se za svou "věrnou službu". Obraz zadostiučení ve formě uspokojivého životního standardu výměnou za politickou pasivitu se stává přímým naplněním "života ve lži". Možná to při pohledu na tento zdánlivě roztomilý a nevinný seriál působí přemrštěně, ale právě tímto dokázala média nahlodávat lidi nejvíc."