Já už viděla celé (a názor do NPL jsem úplně zapomněla napsat 🙄). Líbilo se mi, že to bylo upřímné (Lali otevřeně přiznal, co dělal, aby on a Gita přežili) a žádná z příběhových linek příliš netlačila na pilu - tedy nebylo to celou dobu jen o lovestory, prostor dostaly i jiné linky/postavy, včetně "současnosti". Také to, že je to trochu jiný pohled na už známější (ale přesto potřebné) téma - postavy se i smějí a připomínají si, že život má pěkné chvilky i v koncentráku - a to je dobré ponaučení. Na druhou stranu mě mrzelo, že seriál příliš brzy (ve třetím díle, tedy v polovině) odkryl karty, jak to dopadlo s Gitou. Ubralo to na napětí (kterého tam i tak nebylo tolik, kolik jsem čekala). Taky jsem nebyla fanda hrdinových "vizí duchů" - chápu, že v něm vzpomínky, výčitky, tváře těch, co nepřežili - zanechaly nesmazatelnou stopu. Ale děj pak jakoby zakopával. Také občas docházelo k jisté chaotičnosti - něco bylo naznačeno nebo někdo něco pronesl (hrdina nebo jeho vidina), ale nebylo úplně zřejmé, co tím myslel nebo co se stalo - za chvíli bylo většinou vysvětleno, někdy ale tak, že scéna byla přehrána znovu, jen jinak nebo prodlouženě i s pokračováním či jiným záběrem. Například scéna, kdy Baretzki Laliho vede k plynovým komorám (a až na konci epizody se dozvíme proč a jak to dopadlo), mi přišla matoucí a nic takto představená dopředu nepřinesla. Na druhou stranu ale scéna, kdy jakási žena křičí své jméno (Ana Katz) a my se teprve později dozvíme proč, byla poutavá. Jsem trochu rozpačitá ze záběrů na povětšinou náhodné (zemřelé) osoby - protože vím, že se jedná o herce. Kdyby to byly dobové fotografie, dávalo by to větší smysl. Ale dávalo to čas se pozastavit a zamyslet nad různými osudy, které ani všechny neznámé.
Poslední epizoda a půl mi přišly dost zkratkovité, jakoby uspěchané a přitom vlastně rozvleklé (Lali jen řekl, že ho odvezli do Mathausenu, pak jinam a pak utekl - z toho teda mohli nějaké napětí vykřesat). Možná stačilo 5 epizod, které by byly více zhuštěné.
Za zmínku určitě stojí výkon Herveyho Keitela coby starého Laliho.
A ještě jednu plus chci vyzdvihnout - ve filmech/seriálech z této doby se často zapomíná na jiné "kategorie" obětí nacistů - zde byli zastoupeni Romové, další alespoň zmíněny.
Kdybych měla možnost hodnotit jak bych potřebovala s polovičním hodnocením (wink wink, Fruiko), dala bych 85 %. Jelikož tu možnost nemám, dala jsem 90 %, což je malinko přemrštěné, ale závažnost příběhu si to zaslouží a klady převažují nad nedostatky.
Ehum, tedy, já nechci podceňovat miláčka Brittany S. Pierce, ale knihu asi napsala jiná Heather Morris, že :)
IrmaVep napsal(a):
Ehum, tedy, já nechci podceňovat miláčka Brittany S. Pierce, ale knihu asi napsala jiná Heather Morris, že :)
🙈🤣 Náš bomba automatický tvořič článků se taky někdy utne :D
ragelly napsal(a):
🙈🤣 Náš bomba automatický tvořič článků se taky někdy utne :D
Spíš automatický přiřazovač osobností 😉 U seriálu byla také uvedená špatná Heather Morris, tu jsem odtamtud smazala už včera, ale hádám, že to byl článek už připravený
Mě skoro až irituje, že se tohle označuje za historický žánr, jako romantická slaďárna pro ženský ok, ale s historií a životopisem, to nemá společnýho prakticky nic. Knížku jsem četl před pár lety, bylo tam tolik nereálných nesmyslů, že jsem si říkal, jestli to autorka myslí vážně. Nejvíc mi na tom vadilo, jak tam byl vykreslen Mengele, jak Sokolovi neustále vyhrožoval smrtí. Ve skutečnosti takový vůbec nebyl a vystupoval jako slušný člověk. Jako zrůda se choval za zavřenými dveřmi. Dál Sokolovo jednání s dozorcem a jeho neustálé vzdorování, jako by to byl kamarád od piva. V reálu by to zkusil jednou a byl by rád za pár ran bičem. Tohle fakt vynechám a ani nebudu přemýšlet o tom, že bych se na to díval. Osobně bych spíš uvítal, kdyby se natočil seriál podle V pekle plynových komor a drželo se to psaných faktů,